8 C 151/2024-61 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 10. 5. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 205.763,41 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o hotovostním úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne , datum, , kdy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 320.000 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky od 23. 8. 2023. Z důvodu opakovaného prodlení s úhradou splátek žalovaným přistoupila žalobkyně dle ujednání čl. 5 úvěrové smlouvy k zesplatnění úvěru, a to dne 23. 8. 2023. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil žalobkyni částku celkem ve výši 42.000 Kč. Ke dni podání žaloby dluh žalovaného tvořila nesplacená jistina 205.763,41 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 208,19 Kč (ke dni 22. 8. 2023) a dále běžící smluvní úroky z dlužné jistiny a běžící zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny. Žalobkyně uvedla, že žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni dne 6. 9. 2023 písemně uznal co do jeho důvodu i výše. Podáním ze dne 12. 12. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, když žalovaný po podání žaloby uhradil žalobkyni částku ve výši 30.200 Kč. V souladu s učiněným částečným zpětvzetím žaloby, soud ve výroku I., řízení částečně zastavil v souladu s § 96 občanského soudního řádu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Proti uplatněnému nároku nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.3. Provedeným dokazováním zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o hotovostním úvěru č. , hodnota, . Žalovaný se zavázal hradit měsíčně pravidelnou splátku úvěru ve výši 5.596 Kč skládající se ze splátky pojištění, jistiny a úroku 10,99 % ročně, a to vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 1. 2021. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 6.400 Kč. V čl. 5 úvěrové smlouvy bylo sjednáno právo pro věřitele přistoupit k celkovému zesplatnění úvěru v případě závažného porušení smluvních povinností dlužníkem (smlouva o úvěru č. , hodnota, , úvěrové podmínky, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o podpisu úvěrové smlouvy). Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 320.000 Kč (potvrzení o vyplacení úvěr, výpis z bankovního účtu žalovaného). Jednalo se o smlouvu o hotovostním úvěru, druh úvěru bezúčelový úvěr, celková výše úvěru 320.000 Kč, sjednaná roční úroková sazba 10,99 %. Žalovaný je ve smlouvě označen jako fyzická osoba spotřebitel (smlouva o hotovostním úvěru ze dne , datum, ). Žalovaný písemně uznal daný dluh vůči žalobkyni (písemné uznání dluhu ze dne 6. 9. 2023). Žalobkyně před soudem osvědčila, že před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (viz předložený výpis z bankovního účtu žalovaného za období předcházející poskytnutí úvěru, ze kterého vyplývají příjmy a výdaje žalovaného, dále viz předložená úvěrová smlouva).4. Podle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.5. Podle ustanovení § 1841 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.6. Podle ustanovení § 1842 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvě použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle ustanovení § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.10. Podle ustanovení § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.11. Podle ustanovení § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.12. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. V této právní věci se žalobkyně domáhá plnění na základě citované úvěrové smlouvy ze dne , datum, , která obsahově splňuje všechny podstatné náležitosti stanovené v § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. obč. zákoníku, a to závazek jedné strany poskytnout na žádost druhé smluvní strany v její prospěch peněžní prostředky, je určen a její výše a současně obsahuje závazek druhé strany poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit z poskytnutých prostředků úroky. Předmětná smlouva odkazuje ohledně úpravy dalších otázek, které nejsou jejími podstatnými částmi na smluvní obchodní podmínky smlouvy o úvěru, za níž žalobkyně úvěry poskytuje a které mají povahu obchodních podmínek ve smyslu § 1751 odst. 1 obč. zákoníku. Pokud žalovaný nehradil řádně a včas sjednané měsíční splátky, porušil smluvní podmínky stanovené v dané smlouvě úvěru. Žalobkyně pak poté v souladu se smluvními podmínkami prohlásil celý úvěr za splatný. S ohledem na výše uvedené pak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, tedy ve zbývajícím rozsahu po učiněném částečném zpětvzetí žaloby žalobkyní s ohledem na zaplacení části dluhu žalovaným po podání žaloby. Na zákonné úroky z prodlení má žalobkyně právo dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. obč. zákoníku ve výši dle nar. vlády č. 351/2013 Sb.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a dále dle ust. § 146 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu, když zavinění částečného zastavení tohoto řízení bylo shledáno na straně žalovaného. Žalobkyni vznikl nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédl soud ke stanovisku žalobkyně, která na jednání uvedla, že na nákladech řízení požaduje zaplacený soudní poplatek a náhradu cestovného k dnešnímu jednání s tím, že dalších nákladů se výslovně vzdává. Požadovala tedy cestovné za cestu z , adresa, , přičemž bylo ujeto 80 km. Toto cestovné žalobkyně vyúčtovala při ujetí 80 km a při spotřebě kombinované dle předložené kopie velkého technického průkazu ve výši 408 Kč + 21 % DPH ve výši 86 Kč. Dle vyhl. č. 475/2024 Sb. činí průměrná cena pohonných hmot a v tomto případě při použití osobního automobilu Mazda s palivem BA 35,80 Kč/1 l benzínu. Dle cit. vyhlášky pak činí sazba základní náhrady 5,80 Kč/1 km. Soud tedy žalobkyni přiznal požadované náklady řízení ve výši cestovného 408 Kč + DPH 86 Kč a soudní poplatek ve výši 8.023 Kč (zaplacený ve výši 8.231 Kč – vrácený ve výši 208 Kč). Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně. Současně soud žalobkyni vrátil, v souladu s ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. část soudního poplatku ve výši 208 Kč. (Žaloba byla vzata zpět co do částky ve výši 30.200 Kč. Soudní poplatek z této částky představuje 1.208 Kč a byl ponížen o 1.000 Kč. K vrácení je tedy ve výši 208 Kč a soudu pak zůstává částka ve výši 1.000 Kč).