8 C 184/2024-34 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 21 5. 2024 domáhala zaplacení částky 35.130,92 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne , datum, . Žalobkyně požadovala uhradit poskytnutou jistinu úvěru ve výši 22.800 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 7.510 Kč, poplatek za službu Klidné spaní 110 Kč a poplatek za službu Presto 1.815 Kč. Dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu dle čl. 6.4 VOP a čl. 3 sazebníku ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou kapitalizovala na částku 2.895,92 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci a má za prokázané, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním. Jednalo se o úvěr jiný než ne bydlení, spotřebitelský úvěr. Výše úvěru 22.800 Kč. Dále byla sjednána služba Klidné spaní 110 Kč měsíčně, služba Presto 165 Kč měsíčně. Poplatek za sjednání úvěru 5.700 Kč měsíčně, RPSN 1.410,33 %. V čl. 6.4 VOP a sazebníku byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení dluhu (smlouva o úvěru, VOP, sazebník). Žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem ve výši 22.800 Kč (viz bankovní výpis). Žalovaný neuhradil ničeho (tvrzení žalobkyně).5. Co se týká posuzování úvěruschopnosti žalovaného (spotřebitele) před poskytnutím úvěru, žalobkyně tvrdila, že této povinnosti dostála. Vycházela zejména z informací zjištěných od žalovaného, které jsou uvedeny v předloženém souboru „úvěruschopnost“. Dále prověřila žalovaného ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení je zřejmé, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených v žalobě. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možné odvodit pouze na základě informací zjištěných od žadatele o úvěr a prověřením ve veřejných registrech. Je tak zřejmé, že žalobkyně nezjišťovala dostatečně výdajovou a ani příjmovou stránku poměrů žalovaného a tyto neprověřila. Důsledkem je pak to, že žalobkyně nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru a nesplnila tak zákonné podmínky zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. § 86 dost. 2 věta první zákona, § 87 odst. 1 a § 86 odst. 1 cit. zákona. Proto soud dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy a k její neplatnosti přihlédl i bez návrhu, z úřední povinnosti. Důsledkem je pak nutnost vypořádat vzájemný vztah účastníků v režimu ust. § 2993 obč. zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V daném případě žalovaný obdržel částku ve výši 22.800 Kč a neuhradil ničeho. Proto bylo žalobkyni přiznáno právo na úhradu poskytnuté jistiny ve výši 22.800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl přiznán v souladu s § 1970 obč. zákoníku ve výši dané nař. vlády č. 351/2013 Sb., která v daném období činila 14,70 % (k datu prodlení 28. 3. 2024).6. Co se týká lhůty k plnění u bezdůvodného obohacení, řídí se § 1958 odst. 2 obč. zákoníku. Nelze odvozovat počátek prodlení ze smluvního vztahu, který je neplatný, ale v případě bezdůvodného obohacení až na základě k výzvy k plnění. V takovém případě je tedy nutná nejprve výzva k plnění. Za takovou výzvu k plnění v dané věci považuje soud výzvu k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 3. 2024 (viz výzva k úhradě před podáním žaloby, včetně podacího lístku). Daná výzva mohla být doručena do dispozice žalovaného nejdříve 27. 3. 2024 a žalovaný je tak v prodlení od 28. 3. 2024. Další nároky pak byly posouzeny jako nedůvodné s ohledem na neplatnost dané smlouvy o úvěru a byly soudem zamítnuty.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a vypočetl poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v dané věci a z tohoto důvodu kapitalizoval veškeré příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně byla úspěšná co do 63,16 % a žalovaný co do 36,84 %. Výsledný úspěch žalobkyně pak představuje 26,32 % a tomu odpovídá přiznaná náhrada nákladů řízení ve výši 943,31 Kč (SOP 1.406 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. dle § 14b za vykonané 3 úkony právní služby 3 x 500 Kč a náhrada hotových výdajů 3 x 100 Kč, 21 % DPH činí 378 Kč, tj. 100 % nákladů řízení by představovalo částku 3.584 Kč).8. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.