8 C 189/2024-28 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 25. 6. 2024 domáhala zaplacení částky 64.616,77 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným dne , datum, . Žalobkyně požadovala uhradit dlužnou novou jistinu ve výši 51.264,12 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 13.352,65 Kč (vyčíslenou ke dni 16. 5. 2024 ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od 19. 9. 2023). Dále požadovala žalobkyně uhradit plynoucí obchodní úroky a plynoucí zákonné úroky z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Aktivní legitimaci prokázala žalobkyně předloženou rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně společného prohlášení smluvních stran a oznámení o postoupení pohledávky, včetně dokladu o odeslání a příslušné strany seznamu postupovaných pohledávek (smlouva o úvěru, smlouva o postoupení pohledávek, včetně oznámení o postoupení). Jednalo se o spotřebitelský úvěr bezúčelový. Žalovaný byl ve smlouvě označen jako fyzická osoba spotřebitel. Celková výše úvěru 44.000 Kč měla být zaplacena v 48. měsíčních splátkách po 2.875 Kč, splatných nejpozději 15. dne každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba činila 73,96 % ročně. V čl. 6. úvěrové smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které s dlužník ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Dále má poskytovatel právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením. Dále bylo sjednáno, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacení úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (smlouva o úvěru). Žalovaný na daný případ uhradil celkem 6.190 Kč (tvrzení žalobkyně). Částka ve výši 44.000 Kč byla žalovanému vyplacena na jeho bankovní účet dne 18. 4. 2023 (doklad o vyplacení úvěru). Z obsahu listiny předložené žalobkyní nazvané jako „hodnocení klienta“ vyplývá, že žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu v postavení fyzické osoby spotřebitele. Je zde uvedeno, že příjem klienta je ze zaměstnání 21.000 Kč. Celkový příjem 21.000 Kč. Uvedeny výdaje u klienta ve výši životní minimum 4.860 Kč. Uvedené splátky u , právnická osoba, . ve výši 3.290 Kč, bydlení 3.915 Kč. Celkem výdaje 12.065 Kč. Rezerva 7.935 Kč. Je uveden zaměstnavatel , právnická osoba, , adresa, s datem nástupu 1. 2. 2010, hlavní pracovní poměr, stav svobodný, vzdělání vysokoškolské, forma bydlení vlastní (hodnocení klienta). Žalovaný byl vyzván k úhradě pohledávky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2024, které bylo zasláno žalobkyní na evidovanou adresu trvalého pobytu žalovaného (oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek ze dne 16. 4. 2024).5. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy posuzoval s požadovanou odbornou péčí schopnost žalovaného úvěru získat a splácet. Uvedla, že toto plyne z čl. 1.1. části B) smlouvy. Dále tvrdila, že žalovaný předložil své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje a právní předchůdce si vyžádal informace z veřejných registrů. K důkazu označila smlouvu o úvěru a doklady k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně předložila úvěrovou smlouvu, kde v čl. 1.1. je konstatováno, že před uzavřením smlouvy věřitel provedl posouzení úvěruschopnosti klienta. Není zde odkazováno na konkrétní dokumenty a tyto netvoří přílohu úvěrové smlouvy. Dále žalobkyně předložila listinu označenou jako „hodnocení klienta“, ze které vyplývá, že bylo vycházeno pouze z informací získaných zřejmě od žalovaného a bylo použito životní minimum k výdajům ve výši 4.860 Kč.6. S ohledem na výše uvedené dospěl soud v projednávané věci k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o výdajové a příjmové stránce poměrů žalovaného nelze odvodit pouze na základě informací zjištěných od žadatele o úvěr a prověřením ve veřejných registrech. Ani pokud by žadatel nebyl ve veřejných registrech veden, nelze učinit závěr o jeho schopnostech splácet daný úvěr. Žalobkyně tedy nezjišťovala dostatečně výdajovou a ani příjmovou stránku poměrů žalovaného. Důsledkem je pak to, že nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru a dovození absolutní neplatnosti dané úvěrové smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně tedy nedostál svým povinnostem uvedeným v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a poskytl úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, a proto soud dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy a přihlédl k její neplatnosti z úřední povinnosti i bez návrhu.7. V tomto případě byl tedy žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá a § 87 odst. 1 cit. zákona. Důsledkem je pak nutnost vypořádat vzájemný vztah účastníků v režimu ust. § 2993 obč. zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V daném případě žalovaný obdržel částku ve výši 44.000 Kč a uhradil 6.190 Kč, proto bylo žalobě vyhověno co do požadované jistiny ve výši 37.810 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z jistiny od 30. 4. 2024 do zaplacení.8. Na zákonné úroky z prodlení má žalobkyně nárok dle § 1970 obč. zákoníku ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění není u bezdůvodného obohacení stanovena a řídí se § 1958 odst. 2 obč. zákoníku a ke splatnosti tohoto závazku je nutná výzva věřitele. Počátek prodlení nelze odvozovat ze smluvního vztahu, který je neplatný. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě závazku v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2024, které bylo odesláno dne 19. 4. 2024 a byla poskytnuta lhůta k plnění do 10 dnů po obdržení. Do sféry žalovaného se pak výzva dostala nejdříve dne 19. 4. 2024 (odesláno bylo 16. 4. 2024) a v prodlení se žalovaný ocitl od 30. 4. 2024. Zákonné úroky proto byly přiznány z dlužné jistiny od 30. 4. 2024, a to ve výši dle uvedeného nař. vlády, která činila v daném období 14,75 % ročně. Zbývající nároky posoudil soud jako nedůvodné a byly zamítnuty.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Procesně úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a dle obsahu spisu mu nárok nevznikl. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.