8 C 24/2025-36 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 35.458,16 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, dne , datum, . Tvrdila, že před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného a žalovanému poskytnuta částku celkem ve výši 120.421 Kč. Žalovaný byl v souladu se smlouvou a ÚP oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky se splatností 20. den v kalendářním měsíci. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 10. 7. 2024. Žalobkyně požaduje uhradit pohledávku ve výši 35.458.16 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 33132.16 Kč, poplatky ve výši 195 Kč (dle odst. 5.5. ÚP, tj. poplatek za vedení účtu ve výši 39 Kč, splatný dne 10. 7. 2024, zahrnut v 27. splátce, poplatek za vedení účtu ve výši 39 Kč, splatný dne 20. 6. 2024, zahrnut v 26. splátce, poplatek za vedení účtu ve výši 39 Kč, splatný dne 20. 5. 2024, zahrnut v 25. splátce, poplatek za vedení účtu ve výši 39 Kč, splatný dne 20. 4. 2024, zahrnut v 24. splátce, poplatek za vedení účtu ve výši 39 Kč, splatný dne 20. 3. 2024, zahrnut v 23. splátce), náklady na vymáhání ve výši 600 Kč (dle smlouvy a odst. 9.1. sankce úvěrových podmínek), smluvní pokuty ve výši 1.531 Kč (dle smlouvy a podkapitoly odst. 9.1. ÚP a podkapitoly odst. 9.1. ÚP). Žalovaný pohledávku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Proti uplatněnému nároku nevznesl skutkové a ani právní námitky.3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z listinných důkazů zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Úvěr bezúčelový, revolvingový. Výše úvěrového rámce 14.560 Kč, roční úroková sazba 26,28 %, měsíční úroková sazba 2,19 %. Žalovaný byl v souladu se smlouvou a ÚP oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky se splatností 20. den v kalendářním měsíci. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 10. 7. 2024 a požaduje uhradit shora specifikovanou pohledávku. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 120.421 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 111.397,16 Kč (viz smlouva o revolvingovém úvěru, úvěrové podmínky, splátkový kalendář, zesplatňující výzva včetně poštovního podacího archu, přehled splátek a úhrad, tvrzení žalobkyně).5. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní – podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.6. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.7. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., také při výkladu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019).8. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. V úvěrové smlouvě je žalovaný označen jako fyzická osoba spotřebitel, svobodný, vzdělání základní, bydlení u rodičů, zaměstnanec s čistým měsíčním příjmem 20.000 Kč – zaměstnavatel , právnická osoba, . Zaměstnán od 7/2020. Výdaje nejsou uvedeny (viz smlouva). Dále žalobkyně předložila „úvěrovou zprávu“ a „potvrzení o provedení ověření bonity klienta“, ze které vyplývá, že v žádosti o úvěr měly být uvedeny měsíční výdaje domácnosti 4.000 Kč.9. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě informací vyžádaných od spotřebitele a ověřením ve veřejných/interních registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, a poskytnuté informace od žadatele nijak neprověřila. Dále žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaný náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalovaného neprověřovala. Žalobkyně pak pouze vycházela z životního minima jednoho dospělého člena domácnosti. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru. Z případné negativní lustrace žalovaného s negativním výsledkem v registru SOLUS či registru NRKI, není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl vedena, byl schopen úvěr splácet.Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je