8 C 78/2025-42 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 3. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 43.000 Kč (se zákonným úrokem z prodlení) z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne , datum, , na základě, které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 24.000 Kč. Úvěr měl být splacen do 16. 10. 2024. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 23.700 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 16.800 Kč a smluvní pokuty ve výši 2.500 Kč.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila a uvedla, ž s touto nesouhlasí a navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Uvedla, že do dnešního dne žalobkyni uhradila ve splátkách celkem 800 Kč. Dále uvedla, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na spotřebitelskou. Žalovaná je přesvědčená, že ani skutečnost, že ve smlouvě u svého jména uvedla IČO, ji spotřebitelské ochrany nezbavuje a je nutné na ni pohlížet jako na spotřebitele ve smyslu obč. zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru. Uvedla, že na ni je třeba pohlížet jako na spotřebitele. Uvedla, že živnostenský list si zřídila již dříve, ale v uvedené oblasti a ani v jiné oblasti nepodniká, není ani ekonomicky aktivní. V době, kdy čerpala úvěr, měla jediný příjem, který byl rodičovský příspěvek. Žalobkyně se jí nedotazovala na její podnikatelský plán, nepožadovala daňová přiznání a žádným způsobem nekonala ve smyslu ověření, zdali je žalovaná schopna z podnikatelské činnosti úvěr splácet. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně v daném případě neprokázala, že by mezi ní a žalovanou došlo k uzavření úvěrové smlouvy, a to právě v takovém znění, v jakém úvěrovou smlouvu žalobkyně předkládá, když v elektronické verzi smlouvy není připojen podpis v elektronické podobě. Uvedla, že smlouvu samotnou žalovaná nevyplňovala, byla poskytnuta až zpětně elektronickou poštou a nezměnitelnost odsouhlasení smlouvy nebyla zajištěna. Dále žalovaná namítala výši RPSN, která odporuje dobrým mravům. Dále namítala, že žalobkyně neposoudila její úvěruschopnost jako spotřebitele. Důsledkem je pak dle žalované nutnost posoudit danou smlouvu jako absolutně neplatnou ze všech uvedených důvodů. Pokud by soud dospěl k závěru, že účastníci se mají vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení, požádala žalovaná soud, aby přiznal žalobkyni plnění ve splátkovém kalendáři po 1.500 Kč měsíčně, když tuto částku je žalovaná schopná splácet.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 4. 8. 2025, ke kterému se dostavila žalovaná. Žalobkyně, ač byla předvolána řádně a včas, se k jednání nedostavila a svou neúčast neomluvila. Soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu a také ze stejného důvodu v nepřítomnosti jejího zástupce.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí úvěru dne , datum, , na základě, které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 24.000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala uhradit poskytnutý úvěr, včetně smluvního příslušenství a poplatků do 16. 10. 2024 (smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ). Totožnost žalované byla ověřená dle občanského průkazu (kopie občanského průkazu). Na ověření své totožnosti rovněž žalovaná uhradila žalobkyni částku 1 Kč (viz verifikační úhrada). Žalobkyně následně žalované vyplatila částku ve výši 24.000 Kč dne 8. 8. 2024 (potvrzení o úhradě ze dne 8. 8. 2024). Žalovaná uhradila žalobkyni částku 300 Kč dne 5. 2. 2025 a dále 500 Kč dne 21. 4. 2025 (doklady o platbách). Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky (předžalobní upomínka ze dne 19. 3. 2025 včetně poštovního podacího lístku ze dne 19. 3. 2025).5. Soud má za to, že v řízení nebylo prokázáno na základě předložené smlouvy, že žalovaná uzavřela předmětnou smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti, jelikož samotný název smlouvy o podnikatelském úvěru, či předtištěná ujednání smlouvy, že klient je podnikatelem – fyzickou osobou, toto neprokazuje. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat ani jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikační údaj podnikatele, ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení „podnikatelské účely“. Tato skutečnost nebyla prokázána ani předložením výpisu z živnostenského rejstříku žalované, u které je uvedeno, že má živnostenské oprávnění č. 1, které vzniklo 5. 6. 2019 na dobu neurčitou (viz výtisk z veřejné části živnostenského rejstříku). Žalovaná pak soudu prokázala, že v období od 7. 2. 2024 do 25. 5. 2025 byla evidována na úřadu práce v evidenci uchazečů o zaměstnání a o poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci (viz uvedené potvrzení). Soud má za to, že žalobkyně v řízení neprokázala, že žalovaná uzavřela předmětnou smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti a dále souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním žalované. O potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran uzavření smlouvy se žalovanou jako podnikatelem a následného ověření úvěruschopnosti žalované by byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránila (viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010 sp. zn. 30 Cdo 3970/2008). V důsledku této skutečnosti nebylo možné poskytnout žalobkyni potřebná poučení a nahlíží se na ni jako na účastníka řádně poučeného.6. Za této situace soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako spotřebitelskou a aplikoval na ni relevantní ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to včetně nutnosti splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru. Poskytovatel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Této povinnosti žalobkyně nedostála, když neověřovala úvěruschopnost žalované. Pokud byla následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem uzavřena úvěrová smlouva, je tato neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 obč. zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dále pro rozpor s dobrými mravy viz § 580 odst. 1 obč. zákoníku). Jedná se o neplatnost absolutní, tzn., že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaná neplatnost namítala. Soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti. K ostatním námitkám žalované soud, s ohledem na výše uvedené, a dovození absolutní neplatnosti dané smlouvy, nepřihlížel.7. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná čerpala částku 24.000 Kč, přičemž byla uhrazena částka ve výši 800 Kč a na úhradě jistiny zůstává částka 23.200 Kč. Na straně žalované došlo ve smyslu § 2991 obč. zákoníku k bezdůvodnému obohacení ve výši 23.200 Kč, což je částka, kterou musí žalovaná žalobkyni jako ochuzené vydat. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti dané smlouvy, žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl a žalobkyni byla přiznána zbývající dlužná jistina a zákonné úroky z prodlení. Dle § 1970 obč. zákoníku a nař. vlády č. 351/2013 Sb. splatnost závazku z bezdůvodného obohacení soud vyvodil dle výzvy k plnění učiněné žalobkyní ve výzvě před podáním žaloby, která byla doručena do sféry žalované nejpozději 24. 3. 2025 a žalovaná je tak v prodlení od 25. 3. 2025.8. Možnost hradit dluh ve splátkách přiznal soud žalované podle § 160 odst. 1 o. s. ř., podle kterého soud může stanovit, že plnění se má stát ve splátkách. Přihlédl přitom k tomu, že stanovení splátek je výjimečným postupem a dlužník na něho nemá právní nárok, věřitel pak má v každém případě právo na to, aby jeho pohledávka byla uhrazena v přiměřené době, tedy nejpozději do jednoho roku. Soud stanovil výši měsíčních splátek po 1.500 Kč. Pokud některá splátka nebude uhrazena řádně a včas, stane se splatným celý dluh (pod ztrátou výhody splátek).9. Co se týká výroku o nákladech řízení, rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když úspěch žalobkyně a žalované po kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku byl téměř stejný. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.