5 C 193/2022-28 — Okresní soud v Břeclavi

Manželka se návrhem ze dne [datum], podaným u zdejšího soudu dne [datum], domáhala rozvodu manželství uzavřeného dne [datum] v [obec]. Uvedla, že bylo uzavřeno po krátké známosti z důvodu jejího těhotenství. V jejich vztahu se střídala klidná období a období rozepří. V manželství nebyla spokojená, jejich vztah se nikam nevyvíjel. Manželé mají rozdílné povahy a jiné názory na život. Společnou domácnost manželé vedli do [anonymizováno] [rok], kdy se manžel odstěhoval. K manželovi ztratila citový vztah a vyloučila možnost obnovení manželského soužití. Z manželství se narodily dvě dosud nezletilé děti, o úpravě poměrů k nim bylo rozhodnuto. Manžel s rozvodem manželství souhlasil. Potvrdil, že manželství bylo uzavřeno po krátké známosti. Pokud byla manželka nespokojená, nemluvila o tom, v tomto směru nic neřešili. Manželka ho již víckrát žádala, aby se odstěhoval. Protože jejich děti už odrostly, jejímu návrhu vyhověl, a v [anonymizováno] [rok] se skutečně odstěhoval. K manželce již nemá citový vztah a rovněž vyloučil možnost obnovení manželského soužití. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané následující skutečnosti: Z oddacího listu soud zjistil, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] v [obec]. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], soud zjistil, že jím bylo rozhodnuto o svěření do péče a o určení výživného k dosud nezletilým dětem narozeným z manželství pro dobu po rozvodu. Ze shodných skutkových tvrzení manželů soud zjistil, že manželé netvoří manželské ani rodinné společenství, kdy více jak rok nesdílí společnou domácnost a nežijí jako manželé, neboť manžel se ze společné domácnosti odstěhoval v [anonymizováno] [rok]. Oba manželé vyloučili možnost obnovení manželského soužití. Manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů, hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (§ 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“). Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů (§ 755 odst. 3 o. z.). Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak (§ 756 o. z.). Řízení je možné zahájit jen na návrh jednoho z manželů nebo společným návrhem obou manželů, navrhují-li rozvod bez zjišťování příčin rozvratu manželství (§384 odst. 1 věta první zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen„ z. ř. s.“). Podá-li návrh na zahájení řízení jeden z manželů a druhý z manželů k návrhu připojí, postupuje soud stejně, jako by bylo řízení zahájeno návrhem společným (§ 384 odst. 2 z. ř. s.). Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky rozvodu manželství dle citovaného ustanovení § 755 občanského zákoníku. Bylo prokázáno, že manželé netvoří manželské ani rodinné společenství, kdy více jak rok nesdílí společnou domácnost a nežijí jako manželé, neboť manžel se ze společné domácnosti odstěhoval. Manželství je nefunkční, je pouze formálním svazkem. Za situace, kdy oba manželé vyloučili možnost obnovení manželského soužití, soud po právu považuje soužití manželů za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, kdy nelze očekávat jeho obnovení. O poměrech dosud nesvéprávných dětí manželů bylo pravomocně rozhodnuto výše citovaným rozsudkem. Při splnění všech zákonných podmínek proto soud manželství rozvedl. Příčiny rozvratu manželství soud spatřuje ve skutečnosti, že manželství bylo uzavřeno po krátké známosti, aniž by se manželé dostatečně poznali, přičemž hlavním důvodem jeho uzavření bylo těhotenství manželky. V průběhu manželství se projevilo odlišné povahové založení manželů, jejich rozdílné představy o fungování manželství, manželka se cítila nespokojená, a vše nakonec ve svém důsledku vedlo ke ztrátě citového vztahu a vyvrcholily ukončením společného soužití a zrušením společné domácnosti. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 věty první z. ř. s., podle kterého v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení.