6 C 47/2018-359 — Okresní soud v Břeclavi

1) Žalobkyně a) , Jméno žalobce A, , ještě pod jménem , jméno FO, , a žalobce b) , Jméno žalobce B, , ještě pod jménem , jméno FO, , podali prostřednictvím své právní zástupkyně dne , Anonymizováno, 2018 u soudu žalobu, kterou se domáhali každý ze žalobců zaplacení nemajetkové újmy ve výši 2.000.000 Kč, dále žalobkyně a) , Jméno žalobce A, náhradu škody ve výši 1.640.000 Kč a dále náhradu škody v celkové výši , částka, . V původní žalobě uplatnil žalobce b) , Jméno žalobce B, zaplacení náhrady škody ve výši , částka, , přičemž v průběhu řízení byla žaloba v této části vzata zpět a soud řízení ve věci zastavil.2) V žalobě je uvedeno, že nemateriální újma vznikla žalobcům protiprávním jednáním ze strany příslušníků Útvaru speciálních činností služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky, zejména v uvedení v omyl a přinucením žalobkyně a) k nevýhodnému prodeji nemovitosti. Na základě tohoto jednání dochází už asi deset let k trvajícímu enormnímu zásahu do soukromého a rodinného života žalobců, jejich osobní svobody a jejich fyzického a psychického zdraví.3) Z žaloby dále vyplývá, že oba žalobci jsou od , Anonymizováno, až do současnosti v programu na ochranu svědků dle zákona č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením, přičemž ochranu jim poskytuje Útvar speciálních činností služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR (dále jen „útvar“). Žalobci k tomu nemají žádné dokumenty, neboť z bezpečnostních důvodů není umožněno si žádné dokumenty u sebe ponechat. Rovněž žalobci neznají jména úředních osob u útvaru, se kterými jednali, neboť tyto úřední osoby před nimi vystupují pod fiktivními křestními jmény.4) Před vzetím do programu v roce 2006 proběhlo několik schůzek v místě bydliště žalobců ve Velkých Bílovicích s úředními osobami z útvaru, na kterých byli informováni, že Česká republika je pro jejich ochranu příliš malá, proto je relokace do zahraničí pro ně jediné řešení, a proto se také budou muset nejprve zbavit veškerého svého majetku, zrušit všechny smlouvy, uzavřít bankovní účty apod. Žalobci do programu vstoupili nejen na základě obav o svůj život, ale i na základě tohoto příslibu a s vidinou začátku nového života v zahraničí. Tehdy byli v dobrém zdravotním stavu a byli připraveni splnit všechny požadavky útvaru pro relokaci. Po vstupu do programu byli úředními osobami nadále utvrzováni, že proběhne relokace do zahraničí. Za tím účelem jim byly nabídnuty , právnická osoba, , které žalobci absolvovali. Žalobkyně a) , Anonymizováno, kurz, žalobce b) , Anonymizováno, kurz se státní zkouškou. Žalobkyně z důvodu plánované relokace na pokyn úředních osob prodala svůj rozestavěný dům v obci , adresa, a pozemky. Tento majetek by neprodala nebýt příslibu relokace a nátlaku ze strany úředních osob na rychlý prodej. Jednalo se o tehdejší budovu bez č. p. na parcele č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2 v katastrálním území , adresa, , dále pozemek parcelní č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2, pozemek parcelní č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2 a pozemek parcelní č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, všechny v tomtéž katastrálním území. Za prodej uvedené budovy a pozemků získala žalobkyně kupní cenu , částka, , přičemž reprodukční cena nemovitostí, která vyplývala ze smlouvy s , právnická osoba, a odhadu , právnická osoba, banky, činila , částka, .5) V prvních letech programu byl žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody a po jeho propuštění v roce 2011 bylo oběma žalobcům sděleno, že ještě musí nějakou dobu tvrdě pracovat, aby dokázali, že to v zahraničí zvládnou. Na přelomu let 2013/2014 ale došlo k obratu a úřední osoby informovaly arogantním způsobem oba žalobce, že relokace neproběhne, což byla pro ně šokující informace. Žalobci se cítili podvedeni a ztratili naději na nový život, na což řadu let spoléhali. Odmítnutí relokace mělo zdrcující dopad na jejich zdravotní a psychický stav a v současné době se oba léčí s depresemi. Současný život žalobců je spojen s řadou omezení soukromého a rodinného života, neboť jsou jen ve zcela omezeném kontaktu s rodinou, kvůli opakovanému nařizovanému stěhování v rámci programu nemají přátele a trpí zdravotními problémy a depresemi a žalobkyně rovněž přišla o svůj majetek.6) Do jejich soukromého života a do jejich práv bylo zasaženo také řadou neoprávněných a nepřiměřených zásahů ze strany útvaru, zejména je na místě zmínit:- pokusy úředních osob o rozeštvání žalobců jako partnerské dvojice,- neoprávněné monitorování a pořizování videonahrávek při setkání žalobců s rodinou v penzionu u Prahy, který zprostředkoval útvar,- neoprávněné vynucování si zdravotnické dokumentace od lékařů žalobců,- vyzrazení praktické lékařce žalobkyně, že je v programu,- nucení žalobců, aby se podrobili vyšetření u psychiatra, kterého jim zvolil útvar,- zákaz žalobkyni domáhat se soudně odškodnění po společnosti , právnická osoba, , kde měla pracovní úraz.7) Žalobkyni dále vzniklo vinou útvaru u Finančního úřadu v , město, penále ve výši asi , částka, z důvodu nedoručené výzvy k zaplacení daňového nedoplatku. Útvar měl zajistit přeposílání veškeré pošty určené žalobkyni na adresu útvaru, s čímž žalobci vyslovili souhlas. Útvar pochybil, když nezajistil předání této výzvy žalobkyni a znemožnil jí být včas informována o daňovém nedoplatku a včas a bez penále jej uhradit. Podklady od finančního úřadu má v držení útvar. Žalobci v roce 2016 podnikli celou řadu kroků k ochraně svých práv:- písemně požádali vedení útvaru o relokaci, ale žádost byla zamítnuta.- podali trestní oznámení ke Generální inspekci bezpečnostních sborů, která je v září 2016 vyrozuměla tom, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti důvodně nasvědčující, že byl spáchán trestný čin. Toto vyrozumění neobsahovalo žádné odůvodnění, žádnou rekapitulaci zjištěných skutečností a právní hodnocení apod. Zároveň právní zástupkyni žalobců byl opakovaně odepřen pod různými záminkami přístup do spisu, ani jí nebyl i přes žádost žalobců předán úřední záznam o podání vysvětlení ze strany žalobců. Tímto bylo znemožněno jakékoliv zastupování žalobců v trestním řízení a zjištění bližších informací o proběhlém vyšetřování.- obrátili se na veřejnou ochránkyni práv, která nezahájila šetření případu, ovšem z důvodu protichůdných tvrzení žalobců na straně jedné a vedení útvaru na straně druhé (popření všech tvrzení žalobců) a za situace, že ochránkyně nemůže sama provádět dokazování jako např. civilní soud a vyslýchat svědky. Ombudsmanka ovšem v roce 2017 umožnila „mediační“ setkání žalobců s ředitelem útvaru za své přítomnosti a přítomnosti svého zástupce a právní zástupkyně žalobců, ovšem ani toto setkání nevedlo k nalezení řešení.8) Od doby, kdy bylo žalobcům sděleno, že relokace do zahraničí neproběhne, žalobci podávali různé stížnosti, ale bezvýsledně, na základě jedné ze stížností jim bývalý policejní prezident Lessy doporučil podat trestní oznámení (což se stalo s výše popsaným výsledkem). Na základě všech těchto kroků žalobci dospěli k závěru, že jejich případ může nestranným a účinným způsobem posoudit jedině civilní soud, proto se rozhodli domáhat se náhrady škody a nemajetkové újmy prostřednictvím občanského soudního řízení. Nejprve žalobci zaslali dne , datum, Ministerstvu vnitra mimosoudní výzvu k plnění ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a zároveň uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. I když má ministerstvo na vyřízení žádosti o odškodnění 6 měsíců, s ohledem na předchozí trvalý postoj útvaru nelze očekávat vyhovění této žádosti, proto se žalobci s touto žalobou obrací na soud.9) Žalobci mají za to, že výše popsanými postupy útvaru došlo k zásahu do majetkových i osobnostních práv žalobců, zejména došlo k enormnímu zásahu do soukromého a rodinného života, do práva na zdraví, do práva na osobní svobodu a lidskou důstojnost. Žalobci byli uvedeni v omyl tím, že jim úřední osoby opakovaně slibovaly relokaci, ke které nedošlo, a z důvodu tvrzené relokace přiměly žalobkyni prodat svůj jediný majetek, čímž byla připravena o majetkovou hodnotu ve výši rozdílu mezi prodejní cenou a současnou tržní cenou. Těmito postupy zároveň došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalobkyni vznikla škoda ve výši , částka, za vynucený prodej nemovitostí a dále ve výši penále vzniklého u Finančního úřadu v , město, ve výši asi , částka, . Žalobci vznikla škoda ve výši penále vzniklého u Všeobecné zdravotní pojišťovny ve výši asi , částka, . Úřední osoby svým jednáním zejména porušily § 11 zákona č. 273/2008 Sb., o , právnická osoba, , podle kterého byly povinny: a) dbát, aby žádné osobě v důsledku jejich postupu nevznikla bezdůvodná újma, b) dbát, aby jejich rozhodnutím neprovést úkon nevznikla osobám, jejichž bezpečnost je ohrožena, bezdůvodná újma, c)