16 C 270/2023-37 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne , datum, domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, a úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně. Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi původním věřitelem , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž jmenovaná společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které mu poukázala tentýž den na jeho účet, za poplatek ve výši , částka, , a úvěr měl být splacen dne , datum, . Žalovaný na uvedenou smlouvu neuhradil nic. Pohledávka úvěrujícího z uvedené smlouvy vůči žalovanému byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Ve věci byl dne , datum, zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz č. j. EPR , RČ, -, Anonymizováno, , který byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne , datum, a proti němuž podal žalovaný dne , datum, odpor, který však nijak neodůvodnil. Ani později se k žalobě blíže nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků a u uvedeného jednání provedl dokazování dokumentem označeným jako smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , která však neobsahovala podpis žalovaného, ale pouze SMS kód, oznámením o postoupení pohledávky, výzvou k úhradě před podáním žaloby, podacím lístkem, potvrzením o platbě, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem pohledávek a sdělením , právnická osoba, . Z těchto důkazů soud zjistil, že na účet žalovaného byla dne , datum, z účtu společností , právnická osoba, ., připsána částka , částka, s poznámkou, že se jedná o zápůjčku , Anonymizováno, . Obsah této smlouvy o zápůjčce však soud nezjistil, jelikož žádná písemnost s podpisem žalovaného, ať vlastnoručním či uznávaným elektronickým, soudu předložena nebyla. Jmenovaná společnost pohledávku vůči žalovanému ze smlouvy , Anonymizováno, postoupila žalobci. V řízení pak nebylo zjištěno, že by žalovaný cokoliv z poskytnuté částky vrátil, a to buď původnímu věřiteli nebo žalobci.4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 OZ s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená.5. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení postoupený nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a poplatek na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ“). Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.6. Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal, že společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému dne , datum, částku , částka, , a to na základě smlouvy o zápůjčce č. , Anonymizováno, , ale neprokázal, že mezi jmenovanou společností a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce (o spotřebitelském úvěru) s jím tvrzeným obsahem, a obsah smlouvy, na základě které byla částka , částka, žalovanému poskytnuta, soudem zjištěn nebyl, je žalovaný povinen vrátit věřiteli pouze uvedenou částku. Jelikož pak bylo prokázáno, že žalobci byla pohledávka poskytovatele uvedené částky vůči žalovanému na vrácení uvedené částky postoupena, a v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný na poskytnutou částku něco uhradil, soud žalobě ohledně částky , částka, vyhověl. Zároveň žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci i úrok z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, a to podle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Za první den prodlení totiž soud považuje den následující po dni, kdy byla žaloba doručena žalovanému, jelikož v řízení nebyl zjištěn žádný dřívější den, kdy by se výzva věřitele k úhradě uvedené částky, dostala do dispozice žalovaného (výrok I.).7. S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobu ve zbytku zamítl (výrok II.).8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto případě nebyl úspěch žádného z účastníků výrazně vyšší, a to i s přihlédnutím k žalobcem požadovanému příslušenství, proto soud žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III. tohoto rozsudku).