5 C 113/2024-39 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se návrhem, doručeným soudu dne 2. 5. 2024, domáhal po žalované zaplacení částky 15.812,04 Kč s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení z částky 15.812,04 Kč od 30. 11. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že na základě objednávky žalované ze dne 2. 11. 2022 na dodávku zboží bylo dne 3. 11. 2022 zástupci žalované předáno jím vybrané zboží spolu s fakturou k jeho úhradě č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 3. 11. 2022 s datem splatnosti 29. 11. 2022 na celkovou částku 15.812,04 Kč. Žalovaná tuto pohledávku neuhradila ani ke dni splatnosti faktury shora, ani později na základě urgencí. Dne 7. 2. 2024 byla právním zástupcem žalobce žalované odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání.Soud ve věci provedl dokazování na základě doložených listin, konkrétně dle faktury – daňového dokladu č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 3. 11. 2022, vystavené žalobcem na jméno žalované, a oznámení o převzetí právního zastoupení a předžalobní výzvy k plnění ze dne 7. 2. 2024. Na základě uvedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.Z faktury – daňového dokladu č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 3. 11. 2022 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalované dodávku zboží (hygienických potřeb) ve výši 15.812,04 Kč se splatností dne 29. 11. 2022. Z oznámení o převzetí právního zastoupení a předžalobní výzvy k plnění ze dne 7. 2. 2024 soud zjistil, že žalobce žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce dle § 142a o. s. ř. vyzval k úhradě dluhu.Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).Na základě předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy podle § 2079 a násl. o. z., na jejímž základě žalobce prodal žalované zboží blíže specifikované ve faktuře č. , hodnota, -, Anonymizováno, shora za cenu 15.812,04 Kč, přičemž tuto žalovaná žalobci neuhradila a vznikl jí tak vůči žalobci dluh ve výši 15.812,04 Kč. Protože žalovaná byla, resp. je ode dne následujícího po dni splatnosti, tj. od 30. 11. 2022, v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci, je povinna zaplatit žalobci též zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2022 činila repo sazba České národní banky 7 %, a proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % z výše uvedené částky. S ohledem na skutečnost, že má soud nárok žalobce za prokázaný, a žalovaná jej nikterak nerozporovala, žalobě v plném rozsahu vyhověl.Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch. Náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva stanovil soud dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), dle níž činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. a. t. z tarifní hodnoty ve výši 15.812,04 Kč, sestávající se z částky 1.740 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci dle § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem částku 6.120 Kč. K tomu náleží advokátovi žalobce daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6.120 Kč ve výši 1.285,20 Kč, náklady za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 7.405,20 Kč. Tato částka spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.000 Kč dle položky 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, činí celkem částku 8.405,20 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).