5 C 30/2022-108 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou, doručenou soudu dne 10. 9. 2021, doplněnou podáním ze dne 5. 12. 2022, soudu doručeným téhož dne, a podáním ze dne 25. 4. 2023, soudu doručeným dne 27. 4. 2023, se žalobce, resp. jeho právní předchůdce, společnost , právnická osoba, ., domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 18.718,98 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 685,56 Kč od 26. 2. 2021 do 28. 7. 2021, zákonného úroku z prodlení z částky 18.718,98 Kč od 29. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, a úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z částky 17.418,98 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení. Uvedl, že společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným dne 19. 6. 2015 smlouvu o bankovních produktech a službách. V uvedené smlouvě se banka zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet, a dále se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr , Anonymizováno, , kterým umožnila žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 16.000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka převedla dne 3. 8. 2020 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 17.418,98 Kč na nově zřízený úvěrový účet za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu banka prohlásila v souladu s produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 8. 12. 2020, neboť žalovaný porušil svoji stanovenou splátkovou povinnost. Žalovaný tak nadále dluží žalobci na jistině částku 17.418,98 Kč, na smluvních poplatcích částku 1.300 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 17.418,98 Kč od 26. 2. 2021 do 28. 7. 2021 kapitalizovaný ve výši 685,56 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 18.718,98 Kč od 29. 7. 2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 29 % p. a. z částky 17.418,98 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému odeslal předžalobní výzvu dle § 142a o. s. ř.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.3. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2023 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z právního předchůdce žalobce na žalobce, na základě této skutečnosti soud rozhodl usnesením č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 4. 10. 2023, o vstupu žalobce do řízení na místo jeho právního předchůdce.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.5. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.7. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi , právnická osoba, Bank, a. s. (tehdejší název , právnická osoba, .), jako bankou a žalovaným jako klientem, a z dispozic k této smlouvě ze dne 27. 8. 2018 soud zjistil, že žalovanému byl právním předchůdcem žalobce poskytnut k jeho běžnému účtu úvěr , Anonymizováno, , s úrokovou sazbou 21,99 %, který umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 16.000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet minimální měsíční kreditní příjem 50 % povoleného limitu a nepřekročit povolený limit.8. Z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 10. 12. 2020 a podacího archu z 11. 12. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dluh žalovaného na úvěrovém účtu ve výši 17.418,98 Kč zesplatnil ke dni 8. 12. 2020 a současně vyzval žalovaného k jeho úhradě nejpozději do 28. 12. 2020.9. Z oznámení o právním zastoupení a výzvy k úhradě dluhu ze dne 29. 7. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k uhrazení jeho dluhu v celkové výši 19.408,48 Kč s tím, že pokud tak neučiní, má brát tuto výzvu jako předžalobní výzvu dle § 142a o. s. ř. Z podacího archu z téhož dne pak vzal soud za prokázané, že tuto předžalobní výzvu právní předchůdce žalobce dne 29. 7. 2021 žalovanému odeslal.10. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je pohledávka žalobce vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.11. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Dále dle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.13. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.). Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.14. Na základě výše uvedených skutkových zjištění v návaznosti na citovaná ustanovení právních předpisů vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl na základě smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 19. 6. 2015 a dispozic k této smlouvě ze dne 27. 8. 2018 kontokorentní úvěr , Anonymizováno, , kterým umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 16.000 Kč. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy neplnil a z tohoto důvodu právní předchůdce žalobce úvěr v celé výši ke dni 8. 12. 2020 zesplatnil. Právní předchůdce žalobce žalovanému odeslal dne 29. 7. 2021 předžalobní výzvu dle § 142a o. s. ř. ze dne 29. 7. 2021. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z právního předchůdce žalobce na žalobce. Žalovaný v řízení neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení, ani neoznačil žádné důkazy. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je vesměs důvodná, proto jí v rozsahu uvedeném ve výroku rozsudku shora vyhověl. Kromě dlužné částky ve výši 18.718,98 Kč je důvodný i požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 %, kapitalizovaný ke dni 28. 7. 2021 ve výši 685,56 Kč, a zákonný úrok z prodlení z částky 18.718,98 Kč od 29. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %. Úrok z prodlení shora je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soudu je současně z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2020, kdy se žalovaný dostal do prodlení (soud má za to, že do prodlení se žalovaný prokazatelně dostal dnem 29. 12. 2020, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě dluhu, obsažené v oznámení o zesplatnění ze dne 10. 12. 2020, jako nejzazší den k úhradě dluhu. Výzva byla odeslána dne 11. 12. 2020, dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání byla doručena žalovanému dne 16. 12. 2020, žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do 28. 12. 2020, splatnost proto nastala dne 28. 12. 2020 a žalovaný je tak v prodlení od 29. 12. 2020), resp. i k prvnímu dni prvního pololetí roku 2021, od kdy si žalobce úrok z prodlení nárokoval (od 26. 2. 2021), činila repo sazba České národní banky výši 0,25 % a žalobce tak měl nárok na úrok z prodlení v požadované sazbě 8,25 %.15. V případě žalobcem požadovaného smluvního úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z částky 17.418,98 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení soud žalobci přiznal úrok z úvěru v požadované sazbě 29 % ročně pouze za období od 9. 12. 2020 do 29. 3. 2021 a za navazující období, tj. od 30. 3. 2021 do zaplacení, pak pouze v sazbě 8,25 % ročně, a to s ohledem na ustanovení § 122 odst. 4 z. s. ú., dle něhož u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Ve zbývajícím rozsahu požadované sazby, tj. ve výši 20,75 % ročně, z částky 17.418,98 Kč za období od 30. 3. 2021 do zaplacení, tak soud žalobu zamítl.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 14