7 C 140/2020-129 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že se cítí být vlastníkem části pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 400 m2(nově by se jednalo o pozemek parc. č. , hodnota, ) v obci , adresa, a katastrálním území , adresa, , který bezprostředně navazuje na pozemky parc. č. st. , hodnota, - zastavěná plocha nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, - rodinný dům a parc. č. st. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, to vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, u , právnická osoba, pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , který již její právní předchůdci užívali jako zahradu. K tomu žalobkyně uvedla, že kupní smlouvou ze dne , datum, uzavřenou s panem , jméno FO, od něj koupila dům č. p. , hodnota, stojící na pozemku parc. č. st. , hodnota, o výměře 232 m² a dále budovu bez č. p./č. e. postavenou na pozemku parc. č. st. , hodnota, o výměře 194 m2, to vše v obci a katastrálním území , adresa, . Pozemky, které žalobkyně koupila, byly oploceny v těch hranicích, v jakých se nacházejí v době podání žaloby a doposud. Kupní smlouvu, jakož i všechny podklady připravoval advokát , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, a žalobkyně tedy měla za to, že kupuje vše, co pan , jméno FO, užíval a tedy vlastnil, před uzavřením kupní smlouvy s ní, tedy že koupila vše, co bylo oploceno. Žalobkyně, pan , jméno FO, stejně jako jeho právní předchůdci předmětnou část pozemku parc. č. , hodnota, užívali cca do roku 2016 v dobré víře, že jim patří. Tuto dobrou víru nikdo nezpochybňoval, stejně jako nikdo nezpochybňoval, že by se nemělo jednat o vlastnictví pana , jméno FO, a jeho právních předchůdců. V souvislosti s výše uvedeným a podáním této žaloby si žalobkyně nechala vypracovat geometrický plán č. , hodnota, , v němž je vydržená část pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, nově označená jako parc. č. , hodnota, . V rámci přednesu žaloby na nařízeném jednání žalobkyně dále doplnila, že ona stejně jako pan , jméno FO, , který byl jejím právním předchůdcem, jakož i pan , jméno FO, a , jméno FO, , což byli prarodiče žalobkyně, byli od roku 1957 v dobré víře, že jejich předmětná část pozemku parc. č. , hodnota, vlastnicky náležela. Po celou tuto dobu, tedy od roku 1957 se průběžní i aktuální vlastníci chovali jako by jim pozemek patřil, a až do roku 2015 nikdo jejich vlastnictví předmětné části pozemku nezpochybňoval. Je třeba uvést, že manželé , jméno FO, a , jméno FO, , což byli babička a dědeček žalobkyně, kupní smlouvou z , datum, koupili mimo jiné stavební parc. č. , hodnota, , která byla zapsána ve vložce č. , hodnota, v , město, , aniž by v této kupní smlouvě byla jakkoliv specifikována výměra či umístění tohoto pozemku. Následně , jméno FO, a , jméno FO, koupili stavební pozemek parc. č. , hodnota, zapsané ve vložce č. , hodnota, pozemkové knihy pro katastrální území , adresa, . V roce , adresa, , jméno FO, a jeho manželka , jméno FO, žádali o povolení stavby obytného domu na těchto výše uvedených pozemcích a tato stavba jim byla povolena. Stavba byla zkolaudována řádně, aniž by opět kdekoliv bylo opět uvedeno, jaké výměry mají předmětné pozemky a v jakých hranicích se nachází. Zároveň žalobkyně uvedla, že v roce 1957 v době, kdy všechny pozemky, tj. pozemek parc. č. st. , hodnota, a pozemek parc. č. st. , hodnota, včetně sporné části pozemku parc. č. , hodnota, byly pod oplocením, včetně oplocení předmětné části pozemku , hodnota, a toto oplocení se v tomto místě nachází dodnes. Nikdy nikdo ve vztahu k manželům , jméno FO, (, jméno FO, a , jméno FO, ) nezpochybňoval, že nejsou vlastníky předmětné části pozemku. Naopak , právnická osoba, v , město, rozhodnutím z , datum, nařídil panu , jméno FO, posunout boční část oplocení vedle sklepa , jméno FO, , a to na zadní straně oplocení o 70 cm. Současně bylo panu , jméno FO, povoleno, pokud vyhoví všem požadavkům uvedeným ve zmiňovaném rozhodnutí, oplocení zahrádky. Na základě těchto uvedených skutečností, nemohli , jméno FO, a , jméno FO, být jiného názoru, než že jsou řádnými vlastníky těch pozemků k hranicím, v jakých se nachází dům a případně ostatní nemovitosti a zejména oplocená část pozemku , hodnota, . V dědickém řízení vedeném po paní , jméno FO, , které bylo vedené státním notářstvím v , adresa, pod č. j. , Anonymizováno, , zdědil jak dům č. p. , hodnota, nacházející se na parc. č. st. , hodnota, a stodolu na pozemku parc. č. st. , hodnota, , spolu s těmito pozemky zdědil syn , jméno FO, , její syn, narozený , datum, . V rozhodnutí o dědictví opět není uvedena žádná výměra zděděných pozemků. Tedy i pan , jméno FO, od počátku také až do své smrti byl přesvědčen, že je vlastníkem i části pozemku č. , hodnota, , která je oplocena do dnešního dne kolejovými pražci, neboť v těchto hranicích tuto část pozemku v dobré víře, že jsou vlastníky, užívali jeho rodiče. V roce 2006, resp. , datum, uzavřel , jméno FO, se žalobkyní kupní smlouvu, dle níž žalobkyni prodal obě stavební parcely, tedy , hodnota, a , hodnota, . A byl to právě advokát , tituly před jménem, , jméno FO, , který do kupní smlouvy , jméno FO, a žalobkyní uvedl výměry pozemků. Na základě jejího zadání měla tedy žalobkyně za to, že jako odborník připravil kupní smlouvu i na část pozemku parc. č. , hodnota, , která byla pod oplocením a neměla důvod pochybovat o tom, že tomu tak není. V kupní smlouvě z , datum, jsou sice uvedeny výměry pozemků, ovšem žalobkyně neměla důvod přeměřovat, zda to, co její rodina a její předkové užívali a ona dodnes užívá, tedy i předmětnou část pozemku č. , hodnota, co do výměry odpovídá tomu, co je uvedeno v kupní smlouvě. Žalobkyně dále uvedla, že až v roce 2015, kdy chtěla dům zrekonstruovat, v souvislosti s jednáním s bankou zjistila, že část pozemku č. , hodnota, , kterou její předkové užívali minimálně 60 let, není v jejím vlastnictví.2. Žalovaný nárok žalobců neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Na svou obranu předně uvedl, že nesouhlasí s tím, že žalobkyně předmětný pozemek vydržela. K tomu žalovaný ve svém vyjádření dále uvedl, že žalobkyně kupní smlouvou ze dne , datum, nabyla vlastnické právo k pozemkům parc. č. st. , hodnota, a parc. č. st. , hodnota, a ke stavbě č. p. , hodnota, , vše v katastrálním území , adresa, . Vklad vlastnictví byl proveden k , datum, . V roce 2015 žalobkyně provedla vůči katastru nemovitostí ohlášení vlastníka stavby ke stavbě č. p. , hodnota, , toto řízení bylo ukončeno dne , datum, . Dne , datum, podala žalobkyně k žalovanému Žádost o odkoupení pozemku, ve které žádá o odkup části pozemku, který je nyní předmětem sporu. Žádost o odkup pozemku byla zastupitelstvem obce zamítnuta. Dále žalovaný uvedl, že žalobkyně tvrdí, že předmětný pozemek vydržela, tak tomu tak není, neboť nenaplňuje ani jeden z předpokladů pro vydržení: existence domnělého právního titulu, dobrá víra oprávněného, že je vlastníkem dotčené části nemovitosti, existence omluvitelného omylu, že je oprávněným vlastníkem dotčené části nemovitosti a uplynutí desetileté vydržecí doby. Z žádosti žalobkyně z října 2015 je patrné, že se za vlastníka pozemku vůbec nepovažovala, neboť ve své žádosti výslovně uvedla: „po zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí žalobkyně zjistila, že část pozemku… je ve vlastnictví žalovaného“. Žalovaný k tomu dále uvedl, že právě dobrá víra o vlastnictví pozemku je předpokladem pro vydržení a že musí „existovat“ po celou dobu vydržecí doby, t. j. nejméně po dobu deseti let. Tedy nejméně od roku 2015 „ví“, že není vlastníkem předmětného pozemku a od jejího nabytí pozemku v roce 2006 ani neuplynula desetiletá lhůta. Žalovaný se také vyjádřil ke kupní smlouvě jako k putativnímu právnímu titulu: předmětem kupní smlouvy ze dne , datum, jsou výslovně dvě stavební parcely (vedené jako „st.“) a na nich stojící budovy. Žádný pozemek zahrady, jak uvádí žalobkyně. Žalobkyně si rovněž musela být vědoma toho, že do svého vlastnictví nabyla pozemky o celkové výměře 426 m², zatímco celková výměra pozemků včetně předmětné části pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 400 m², by byla celkem , hodnota, m². K tomu žalovaný odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , ve kterém je mimo jiné uvedeno, že „omluvitelnost omylu držitele při překročení výměry nabytého pozemku u více než 100 % lze připustit jen zcela výjimečně, byly-li pro to dány mimořádné okolnosti případu“. Žalovaný i s odkazem na výše uvedené má za to, že žádné mimořádné okolnosti v tomto případě dány nebyly. V reakci na doplněná skutková tvrzení během prvního nařízeného jednání ve věci žalovaný pak uvedl, že předmětný pozemek nemohli vydržet ani právní předchůdci žalobkyně. Ti podle tvrzení žalobkyně nabyli pozemek p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, na základě kupní smlouvy ze , datum, a pozemek p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, kupní smlouvou ze dne , datum, a od roku 1957 byli v dobré víře, že před