11 C 10/2024-96 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem doručeným soudu dne 21. 8. 2023, ve spojení s podáním ze dne 3. 10. 2024, se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 16.722,44 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , Anonymizováno, ) uzavřel dne 8. 12. 2022 se žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy žalovaný načerpal úvěr v celkové výši 11.460 Kč, jehož splatnost byla sjednána na den 8. 5. 2023. Úvěr byl poskytnut bankovním převodem na účet žalovaného s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 1.600 Kč. Dlužná částka ve výši 16.722,44 Kč sestává z jistiny 9.997,75 Kč, úroku 5.974,69 Kč a účelně vynaložených nákladů 750 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. Žalobce k prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází a dále, že původní věřitel úvěruschopnost žalovaného ověřil výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechávána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, bez uvedení bližších zjištěných údajů o příjmech a výdajích žalovaného. Před podáním žaloby žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění.2. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět co do úroku z prodlení z dlužné částky za dobu od 9. 5. 2023 do 21. 8. 2023 a v tomto rozsahu bylo řízení usnesením ze dne 11. 11. 2024, č.j. 11 C 10/2024-81, částečně zastaveno.3. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.4. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.5. Z předložené Úvěrové smlouvy vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřené dne 8. 12. 2022 bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce (společnost Mutitude Bank p.l.c., zapsaná v maltském obchodním rejstříku pod registračním číslem C 56251) zavázal poskytnou žalovanému spotřebitelský úvěr s limitem ve výši 10.000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru, který měl žalovaný splácet minimální měsíční splátkou ve výši 13 % z nesplaceného úvěru, nejméně však ve výši 1.000 Kč. Z Potvrzení o provedené platbě vystavených společností ThePay, s.r.o. byl prokázán převod finančních prostředků ve výši 10.000 Kč na účet žalovaného dne 8. 12. 2022 a Výpisem z transakcí z účtu ze dne 10. 1. 2023 převod částky 1.460 Kč. Ze Smlouvy na opakovaném postupování pohledávek ze dne 27. 1. 2020 se seznamem postoupených pohledávek, ve spojení s Dodatkem č. 2 ze dne 18. 11. 2021, a z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 6. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobce. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 6. 2023 s Podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobce odeslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 16.722,43 Kč.6. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 8. 12. 2022 soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení ani neoznačil důkazy o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalovaného, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (předchůdci žalobce) pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to neplatnosti absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1, věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru).12. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak jsou povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2991 o. z.). Žalovaný má proto povinnost vrátit žalobci, co mu bylo poskytnuto. Žalovanému byla předchůdcem žalobce poskytnuta celková částka 11.460 Kč, na kterou žalovaný uhradil 1.600 Kč a je tedy povinen žalobci vydat částku 9.860 Kč. V důsledku prodlení s plněním dluhu je žalovaný povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne 22. 8. 2023 do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu zamítl.13. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěch žalobce jen nepatrně vyšší, než činil jeho neúspěch, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.