11 C 203/2024-52 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem podaným u soudu dne 4. 4. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit mu 26.836,40 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřel se žalovanou dne 18. 12. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala předchůdci žalobce zaplatit částku 15.168 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9.817 Kč s úrokovou sazbou 22,32 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3.851 Kč. Celkovou částku (půjčka, úrok, úhrady) se žalovaná zavázala předchůdci žalobce zaplatit v 65 týdenních splátkách po 465 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední platbu žalovaná uhradila dne 7. 4. 2022 s tím, že na svůj dluh uhradila částku 2.500 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovanou na společnost , právnická osoba, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení celkové částky 26.836,40 Kč sestávající z dlužné jistiny 13.000 Kč a dlužných úhrad za služby (poplatku) ve výši 13.836,40 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k plnění.2. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila.3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 12. 2021 uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl ke dni 18. 12. 2021 žalované finanční hotovost formou peněžité zápůjčky ve výši 15.000 Kč. Žalovaná měla za poskytnutou zápůjčku zaplatit předchůdci žalobce úrok ve výši 9.817 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru 1.500 Kč a částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 3.851 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 88 % jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy. Celkovou částku (půjčka, úrok, poplatky) ve výši 30.168 Kč měla žalovaná zaplatit v 65 týdenních splátkách po 465 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, bylo zjištěno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o půjčce číslo , hodnota, . Výzvou k plnění ze dne 15. 2. 2024 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 32.379,78 Kč.5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.7. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.10. Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž ze smlouvy plnil a žalované poskytl finanční částku 15.000 Kč. Žalovaná ve lhůtě splatnosti ani později zápůjčku žalobci v úplnosti nevrátila. Jelikož postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce bylo rovněž prokázáno, soud shledal žalobu v rozsahu nesplacené zápůjčky ve výši 13.000 Kč a nesplaceného pevného úroku 8.485,40 Kč, tj. v rozsahu dlužné částky 21.485,40 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.157,80 Kč a s úrokem dále jdoucím z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 ve výši 11,75 % ročně do zaplacení jako důvodnou, a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalované povinnost uhradit tyto částky žalobci a současně uložil žalované též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 2.253,06 Kč a dále pak jdoucího z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 ve výši 11,75 % ročně do zaplacení. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť žalovaná se ocitla v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci.11. Pokud se týká nároku žalobce na zaplacení úhrady (poplatku) ve výši 5.351 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003 (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013, nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se tohoto poplatku nemohl vyhovět (§ 588 o. z.).12. Dále soud zamítl požadavek žalobce na smluvní úrok z úvěru v kapitalizované výši 397,78 Kč a ve výši 10,57 % ročně z dlužné jistiny, neboť podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru je žalobcem uplatněná výše 22,32 % ročně z dlužné částky po devadesátém dnu prodlení žalované se splácením úvěru v rozporu s právě citovaným zákonným ustanovením.13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní, tedy 300 Kč, dále 21 % DPH z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 1.074 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 2.526 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 60,12 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaná povinna zaplatit žalobci činí částku 1.518,63 Kč.