11 C 61/2024-68 — Okresní soud v Břeclavi

1) Návrhem podaným u soudu dne 29. 11. 2023, ve spojení s podáními ze dne 25. 4. 2024 a ze dne 8. 7. 2024, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu 42.276 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . IČ , IČO, , uzavřel se žalovaným dne 23. 7. 2020 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do 23. 9. 2021 se žalovaný zavázal zaplatit úrok v pevné výši 3.984 Kč. Dále se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 14.700 Kč, úhradu za administrativní činnost vyhodnocení úvěrového případu 2.788 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti 5.400 Kč. Celkovou částku 55.776 Kč se žalovaný zavázal předchůdci žalobce uhradit v 14 měsíčních splátkách po 3.984 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Dnem následujícím po datu splatnosti poslední sjednané splátky, tj. dne 24. 9. 2021 byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Následně ještě žalovaný uhradil poslední splátku dne 8. 9. 2022 ve výši 1.000 Kč. Po lhůtě splatnosti je úvěr úročen sjednanou úrokovou sazbou 15 % ročně. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo předchůdci žalobce právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, která je vyčíslena ke dni 22. 9. 2022 částkou 16.500 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovaným na společnost , Jméno žalobce A, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení jistiny 14.510,16 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 688,58 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6.793,37 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1.288,36 Kč, úhrady za možnost splácet v hotovosti 2.495,53 Kč, smluvní pokuty 16.500 Kč, kapitalizovaného úroku 5.438,77 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 3.205,76 Kč a dále úroku a úroku z prodlení za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k plnění.2) Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil.3) Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.4) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o úvěru (, Anonymizováno, ) číslo , hodnota, ze dne 23. 7. 2020, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úrok ve výši 2.888 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 14.700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2.788 Kč a inkasní poplatek ve výši 5.400 Kč. Celkovou částku 55.776 Kč měl žalovaný uhradit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3.984 Kč se splatností první splátky do měsíce od podpisu smlouvy. Pro období následující po splatnosti úvěru byl sjednán úrok ve výši 15 % ročně. Účastníci se dohodli, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoli splátky je žalovaný povinen zaplatit předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení.5) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023, bylo prokázáno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno.6) Výzvou k plnění ze dne 1. 11. 2023 s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky v celkové výši 52.009,23 Kč.7) Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.8) Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určují, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9) Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10) Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11) Podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.12) Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.13) Po provedeném dokazování a za užití shora citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 30.000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky, společně se sjednaným úrokem, předchůdci žalobce zaplatit formou pravidelných měsíčních splátek (§ 2395 o. z.), což žalovaný řádně neučinil a v důsledku porušení smluvních povinností vznikl žalovanému dluh i na sjednané smluvní pokutě (§ 2048 o. z.). Jelikož i postoupení pohledávky na žalovaného bylo prokázáno, soud shledal žalobu jako důvodnou v části neuhrazené jistiny 14.510,16 Kč, úroku 688,58 Kč a smluvní pokuty 15.000 Kč, tj. v rozsahu dlužné částky 30.198,74 Kč, a dále kapitalizovaného úroku 2.549,51 Kč a 8,5 % úroku z dlužné jistiny od 12. 7. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení 3.205,76 Kč a 8,5 % úroku z prodlení z dlužné částky 15.198,74 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, a proto žalovanému uložil povinnost zaplatit tyto částky žalobci.14) Co se týče nároků žalobce na zaplacení úplaty (poplatků) ve výši 10.577,26 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.500 Kč, pak tyto soud výrokem II. zamítl, neboť je považuje za sjednané v rozporu se zákonem (§ 588 o. z.). Podle ust. § 2395 o. z. za poskytnutí úvěru úvěrovaný zaplatí úroky, jinou úplatu sjednat nelze. S odkazem na rozhodnutí Krajského soud v Brně (sp. zn. 14 Co 3/2012) a rozhodnutí Krajského soud v Praze v rozhodnutí (sp. zn. 28 Co 33/2003) dle kterých úplatu za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Předchůdce žalobce v postavení věřitele v době poskytnutí peněžních prostředků žalovanému nebyl bankou ve smyslu uvedeného zákona. Proto soud žalobě v části týkající se těchto úplat (poplatků) ve výši 10.577,26 Kč nemohl vyhovět. Stejně tak vyčíslená smluvní pokuta ve výši 16.500 Kč odporuje ustanovení § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť o 1.500 Kč přesahuje polovinu výše poskytnutého úvěru. Proto soud zamítl i nárok žalobce na smluvní pokutu právě v rozsahu 1.500 Kč.15) Dále soud zamítl požadavek žalobce na smluvní úrok z úvěru v kapitalizované výši 2.889,26 Kč a ve výši 6,5 % ročně z dlužné jistiny, neboť podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru je žalobcem uplatněná výše 15 % ročně z dlužné částky po devadesátém dnu prodlení žalovaného se splácením úvěru v rozporu s právě citovaným zákonným ustanovením.16) Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 500 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b