16 C 138/2024-56 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a úrok 22,32 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, přičemž žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku , částka, a žalovaný se zavázal vedle vrácení poskytnuté částky zaplatit jmenované společnosti ještě částku , částka, , a to v 12 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, , přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena na , datum, . Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy řádně neplnil, na uvedenou smlouvu zaplatil pouze částku , právnická osoba, Kč. Žalobce tak požaduje částku , částka, jako dlužnou jistinu a částku , částka, jako dlužný poplatek. Pohledávka jmenované společnosti vůči žalovanému z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne , datum, .2. Soud považuje žalobu za doručenou žalovanému v souladu s ustanoveními § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se po celou dobu řízení k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání nejprve na den , datum, , k němuž se dostavil pouze zástupce žalobce a žalovaný svou nepřítomnost neomluvil. Soud tedy v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. věc projednal a ve věci provedl dokazování a jednání odročil za účelem doplnění dokazování na den , datum, , k němuž se nedostavil žádný z účastníků, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Soud tedy doplnil dokazování a na jeho základě dospěl k následujícím zjištěním.3. Dne , datum, uzavřeli společnost , právnická osoba, a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které dne , datum, poskytla jmenovaná společnost žalovanému částku , částka, , a to poukázáním na účet žalovaného (zjištěno z uvedené smlouvy a z potvrzení , právnická osoba, . o provedení transakce). Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaný zaplatí jmenované společnosti vedle poskytnuté částky za poskytnutý úvěr ještě poplatek ve výši , částka, a pojistné za doplňkové pojištění ve výši , částka, , a to v 11 měsíčních splátkách po , částka, a jednou splátkou ve výši , částka, , se splatností první splátky do 1 měsíce od uzavření smlouvy (zjištěno z uvedené smlouvy). Žalovaný dne , datum, jmenované společnosti sdělil, že jeho čistý příjem činí , částka, měsíčně a další příjmy domácnosti činí , částka, měsíčně, že jeho odhadované měsíční výdaje činí , právnická osoba, Kč měsíčně, že je svobodný, žije v nájemním bydlení a pracuje na plný úvazek jako ošetřovatel plazů. (zjištěno ze zákaznické karty) Z uvedené karty soud zjistil, že příjmy žalovaného byly ověřovány 2 výplatními páskami a pracovní smlouvou. Žádné doklady, na základě nichž byly ověřovány běžné výdaje žalovaného jako např. nájemné, platby za energie, vodu, apod., v kartě uvedeny nejsou. Dle obchodního rejstříku společnost , právnická osoba, existuje od , datum, a žalobce existuje od , datum, . Jmenovaná společnost postoupila pohledávku vůči žalovanému z uvedené smlouvy žalobci dne , datum, a oznámila to žalovanému (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě žalované pohledávky (zjištěno z výzvy a z podacího lístku). Z dalších provedených důkazů soud již žádné další relevantní skutečnosti pro toto řízení nezjistil.4. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok poskytovatele spotřebitelského úvěru vůči spotřebiteli na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaných poplatků, pojistného a úroků na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do , datum, (dále jen „ZSÚ“).5. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.7. Byť v citovaných ustanoveních je až do , datum, neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.8. Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že se poskytovatel spotřebitelského úvěru nezabýval řádně úvěruschopností žalovaného, tj. že žalovaný bude schopen splácet , částka, měsíčně, ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ. Z předložených důkazů totiž vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru vůbec neověřoval výdaje žalovaného, tzn. zejména pravidelné výdaje na bydlení. Údaj o běžných výdajích žalovaného ve výši , právnická osoba, Kč měsíčně uvedený v zákaznické kartě je pak zcela nevěrohodný, jelikož neodpovídá ani běžným cenám potravin, natož cenám energií a nájemného v roce , Anonymizováno, . Soud proto považuje předmětnou smlouvu o zápůjčce za sjednanou neplatně.9. S ohledem na své výše uvedené závěry o neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru má soud za to, že žalovaný byl povinen vrátit společnosti , právnická osoba, pouze poskytnutou jistinu, a to dle ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ. Soud má v tomto případě za prokázané, že jmenovaná společnost poskytla žalovanému na základě předmětné smlouvy částku , částka, , a jelikož žalobce tvrdí, že žalovaný na uvedenou smlouvu zaplatil pouze , právnická osoba, Kč, a v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný uhradil více, je žalovaný povinen věřiteli z titulu uvedené smlouvy zaplatit rozdíl mezi uvedenými částkami, tj. částku , částka, . Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal, že tento nárok věřitele z předmětné smlouvy mu byl postoupen, soud žalobě ohledně uvedené částky vyhověl. Zároveň žalobci přiznal i úrok z prodlení z uvedené částky v požadované sazbě 11,75 % ročně, a to od , datum, , což je den následující po dni, kdy byla žaloba doručena žalovanému, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by se výzva věřitele k úhradě dlužné částky dostala do dispoziční sféry žalovaného před doručením žaloby. (výrok I.)10. S ohledem na uvedené závěry soud žalobu ve zbývající části zamítl. (výrok II.)11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož soud v případě částečného úspěchu účastníků ve sporu náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí nebo žád