16 C 192/2024-65 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a úroku 18,17 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, přičemž žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku , částka, v hotovosti v den uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal vedle vrácení poskytnuté částky zaplatit jmenované společnosti částku , částka, , a to v hotovosti v , Anonymizováno, pravidelných týdenních splátkách po , částka, , přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena na , datum, . Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy řádně neplnil, na uvedenou smlouvu zaplatil pouze částku , částka, . Žalobce tak požaduje částku , částka, jako dlužnou jistinu a částku , částka, jako dlužný poplatek. Pohledávka jmenované společnosti vůči žalovanému z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne , datum, .Soud považuje žalobu za doručenou žalovanému v souladu s ustanoveními § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se po celou dobu řízení k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se dostavil pouze zástupce žalobce a žalovaný svou nepřítomnost neomluvil. Soud tedy v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a ve věci provedl dokazování žalobcem předloženými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti.Dne , datum, uzavřeli společnost , právnická osoba, a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla jmenovaná společnost žalovanému částku , částka, , a to v hotovosti téhož dne (zjištěno z uvedené smlouvy). Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaný zaplatí jmenované společnosti vedle poskytnuté částky za poskytnutý úvěr ještě poplatek ve výši , částka, , a to v , Anonymizováno, týdenních splátkách po , částka, a jednou splátkou ve výši , částka, , se splatností první splátky do 7 dnů od uzavření smlouvy (zjištěno z uvedené smlouvy). Žalovaný dne , datum, jmenované společnosti sdělil, že jeho čistý příjem činí , částka, měsíčně a další příjmy domácnosti činí , částka, měsíčně, že jeho odhadované měsíční výdaje činí , částka, měsíčně, že je svobodný, žije v nájemním bydlení, pracuje na plný úvazek a dělá výkopové práce, což soud zjistil ze zákaznické karty. Z uvedené karty soud zjistil, že příjmy žalovaného byly ověřovány 2 výplatními páskami a pracovní smlouvou. Žádné doklady, na základě nichž byly ověřovány běžné výdaje žalovaného jako např. platby za energie, vodu, apod., v kartě uvedeny nejsou. Dle obchodního rejstříku společnost , právnická osoba, existuje od , datum, a žalobce existuje od , datum, . Jmenovaná společnost postoupila pohledávku vůči žalovanému z uvedené smlouvy žalobci dne , datum, a oznámila to žalovanému (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě žalované pohledávky (zjištěno z výzvy a z podacího lístku). Z dalších provedených důkazů soud již žádné další relevantní skutečnosti pro toto řízení nezjistil.Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok poskytovatele spotřebitelského úvěru vůči spotřebiteli na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaných poplatků a úroků na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do , datum, (dále jen „ZSÚ“).Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Byť v citovaných ustanoveních je až do , datum, neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že se poskytovatel spotřebitelského úvěru nezabýval řádně úvěruschopností žalovaného, tj. že žalovaný bude schopen splácet týdně , částka, , tj. , částka, měsíčně, ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ. Z předložených důkazů totiž vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru vůbec neověřoval výdaje žalovaného, tzn. zejména pravidelné výdaje na bydlení. Údaj o běžných výdajích žalovaného ve výši , částka, měsíčně uvedený v zákaznické kartě je zcela nevěrohodný, jelikož neodpovídá ani běžným cenám potravin, natož cenám energií a nájemného v roce 2021. Soud proto považuje předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou neplatně.S ohledem na výše uvedené závěry o neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byl žalovaný dle názoru soudu povinen v souladu s § 86 a § 87 ZSÚ z titulu uvedené smlouvy vrátit poskytovateli úvěru pouze poskytnutou jistinu. Soud má v tomto případě za prokázané, že poskytovatel úvěru poskytl žalovanému na základě uvedené smlouvy částku , částka, , a jelikož žalobce tvrdí, že žalovaný na uvedenou smlouvu zaplatil pouze , částka, , a v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný uhradil více, je žalovaný povinen věřiteli z titulu uvedené smlouvy zaplatit rozdíl mezi uvedenými částkami, tj. částku , částka, . Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal, že tento nárok věřitele z předmětné smlouvy mu byl postoupen, soud žalobě ohledně uvedené částky vyhověl. Zároveň žalobci přiznal i úrok z prodlení z uvedené částky v požadované sazbě 11,75 % ročně, a to od , datum, , což je den následující po dni, kdy byla žaloba doručena žalovanému, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by se výzva věřitele k úhradě dlužné částky dostala do dispoziční sféry žalovaného před doručením žaloby. (výrok I.)S ohledem na uvedené závěry soud žalobu ve zbývající části zamítl. (výrok II.)O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož soud v případě částečného úspěchu účastníků ve sporu náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí nebo žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřizná. Vzhledem k tomu, že v tomto případě nebyl úspěch žádného z účastníků ohledně předmětu řízení, za který soud považuje jak žalovanou jistinu, tak příslušenství, výrazně vyšší, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. (výrok III.)