4 C 207/2024-34 — Okresní soud v Břeclavi

1) Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne , datum, , domáhal zaplacení částky celkem , částka, s příslušenstvím. Konkrétně žalobce požadoval:- dlužnou jistinu ve výši , částka, ,- dlužný poplatek ve výši , částka, ,- kapitalizovaný úrok ve výši , částka, ,- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, ,- úrok ve výši 19,48 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení,- úrok z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení.2) Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, , IČ: , IČO, ) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě žalobce vyplatil žalovanému v hotovosti částku , částka, . Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce jistinu úvěru spolu s příslušenstvím ve splátkách, nejpozději do , datum, .3) Podle tvrzení žalobce právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva.4) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, byla pohledávka ze Smlouvy postoupena na žalobce, změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena.5) Na závazky vyplývající ze smlouvy dosud žalovaný uhradil celkem , částka, .6) Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit, a proto byl zrušen. Jelikož ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl, aniž ve věci nařizoval jednání.7) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:8) Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný téhož dne obdržel v hotovosti částku , částka, .9) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo prokázáno, že veškeré pohledávky za žalovaným, vyplývající ze Smlouvy, nabyl žalobce.10) Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že pohledávka byla postoupena na žalobce.11) Z Výzvy k plnění ze dne , datum, ve spojení s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dluhu.12) Z žádosti o úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný tohoto dne požádal o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , přičemž v žádosti mj. uvedl, že:- bydlí v nájmu;- je majitelem auta;- jeho odhadované měsíční výdaje činí , částka, .13) Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14) Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15) Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16) Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).17) Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18) Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.19) Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20) Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.21) Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která je současně smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se proto nejdříve zabýval tím, zda se žalobce v souladu s citovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy řádně a s odbornou péčí zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Na základě provedeného dokazování pak soud dospěl k závěru, že žalobce svým povinnostem vyplývajícím ze zákona o spotřebitelském úvěru nedostál.22) Jak je patrné z žalobního návrhu, právní předchůdce žalobce čerpal informace rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze z informací a dokumentů, které mu poskytl sám žalovaný, aniž by tyto skutečnosti ověřoval alespoň nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jako jsou BRKI či NRKI.23) Žalobce soudu neposkytl dokumenty, podle nichž údajně prověřoval příjmy a výdaje žalovaného (výměr důchodu, výplatní pásky), soud tak nemohl posoudit, zda skutečnosti uvedené v Žádosti o poskytnutí úvěru odpovídají alespoň těmto dokumentům. I kdyby snad právní předchůdce náležitě prověřil příjmy žalovaného, pak rozhodně nevěnoval náležitou péči prověřování výdajů žalovaného. Soud nemohl přehlédnout, že žalovaným tvrzené výdaje ve výši , částka, jsou zjevně fiktivní, když nedosahují ani částky životního minima stanoveného pro rok 2021, navíc za situace, kdy žalovaný sám uvedl, že bydlí v nájmu (nájemné, energie) a že je vlastníkem vozidla (které vyžaduje alespoň elementární servis a povinné ručení).24) Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, neboť dostatečně nezkoumal především výdajovou stránku žalovaného. Soud proto posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z.25) Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Nejvy