6 C 113/2021-75 — Okresní soud v Břeclavi

1) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne 5. 1. 2021, se žalobce domáhal zaplacení částky celkem 29.950 Kč s příslušenstvím. Konkrétně žalobce požadoval:- dlužnou jistinu úvěru ve výši , částka, ,- úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, ,- úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, ,- úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, ,- smluvní pokutu ve výši , částka, ,- zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do , datum, ve výši , částka, ,- smluvní úrok ve výši 10,79 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení,- zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2) Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, , IČ: , IČO, ) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, -2202 (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku , částka, . Žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru spolu s příslušenstvím ve splátkách specifikovaných ve Smlouvě.3) Část závodu , právnická osoba, byla s účinností k , datum, převedena na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, pak byla pohledávka ze Smlouvy postoupena na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena.4) Na závazky vyplývající ze smlouvy dosud žalovaný uhradil celkem , částka, .5) Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému řádně doručit, a proto byl zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které se konalo dne , datum, , se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") projednal věc v nepřítomnosti žalovaného.6) Při jednání soud vyzval žalovaného, aby doplnil svá tvrzení o tom, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet úvěr. Žádost žalobce o poskytnutí lhůty k doplnění těchto tvrzení soud zamítl, neboť tvrzení měla být již součástí samotného žalobního návrhu. Při skončení dokazování žalobce uvedl, že žádné další návrhy na doplnění dokazování nemá.7) Po provedeném dokazování tak učinil soud následující skutková zjištění:8) Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný obdržel v hotovosti částku , částka, .9) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo prokázáno, že veškeré pohledávky za žalovaným, vyplývající ze Smlouvy, nabyl žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že pohledávka byla postoupena na žalobce.10) Z výzvy k plnění ve spojení s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dluhu.11) Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12) Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13) Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14) Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).15) Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16) Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17) Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18) Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.19) Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se proto nejdříve zabýval tím, zda se předchůdce žalobce v souladu s citovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy řádně a s odbornou péčí zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž tuto okolnost je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Jelikož žalobce v průběhu řízení neuvedl žádná tvrzení týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, ani v tomto směru nepředložil žádné důkazy, nezbývá soudu než uzavřít, že právní předchůdce žalobce svým povinnostem vyplývajícím ze zákona o spotřebitelském úvěru nedostál. Soud proto posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku.20) Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena.21) Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku ve výši 15.000 Kč. Žalovaný doposud uhradil částku 4.500 Kč, soud proto shledal žalobu důvodnou v částce 10.500 Kč.22) Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, poplatků, smluvní pokuty a příslušenství soud jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné