6 C 119/2025-27 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do , datum, . K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy žalobce uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě lustrací CEE, ISIR, CRKI, EUCB, NRKI, BRKI. Příslušnou dokumentaci však žalobce nepředložil, žádné další důkazy k tomuto nenavrhl. Žalovaná ve sjednané lhůtě peněžní prostředky nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a následně touto společností na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla postoupena na žalobce. Dlužná částka ve výši , částka, se vedle dlužné jistiny ve výši , částka, dále skládala z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a ze smluvního úroku ve výši , částka, . Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších (dále jen „o. s. ř.“), aniž ve věci nařizoval jednání.4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z informace o vlastníkovi účtu, z potvrzení o provedení transakce od , Anonymizováno, . ze dne , datum, a ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož majitelkou byla ke dni poskytnutí peněžních prostředků žalovaná, poskytnuty dne , datum, peněžní prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do , datum, .6. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřené dne , datum, , a z přílohy č. , hodnota, - seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla na základě této smlouvy právním předchůdcem žalobce, , Anonymizováno, , postoupena na žalobce.7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované tímto dopisem řádně oznámeno, a to právním předchůdcem žalobce.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a z poštovního podacího lístku ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a současně ji upozornil na možnost jejího vymáhání soudní cestou. Výzva byla žalované odeslána dne , datum, .9. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě písemně uzavřené smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do , datum, . Žalovaná však ve sjednané lhůtě peněžní prostředky ani zčásti nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobce postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy, žalobce pouze uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě lustrací CEE, ISIR, CRKI, EUCB, NRKI, BRKI. Příslušnou dokumentaci však žalobce nepředložil, žádné další důkazy k tomuto nenavrhl. Soud má tedy za to, že v řízení nebylo prokázáno, že úvěruschopnost žalované byla před uzavřením Smlouvy řádně zkoumána.10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.11. Podle § 2392 odst. 1věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce v souladu s citovaným § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom dospěl závěru, že nebylo prokázáno, že úvěruschopnost žalované byla před uzavřením Smlouvy řádně zkoumána, neboť žalobce svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované nijak nedoložil, naopak uvedl, že žádné další důkazy k tomuto nenavrhuje. Žalobce současně navrhl, aby v případě, že soud dospěje k závěru, že je Smlouva z tohoto důvodu neplatná, byl jeho nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto na základě těchto tvrzení žalobce ani nevyzýval k označení důkazů podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených listinných důkazů s tím, že Smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú., a nárok žalobce tedy posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že tuto svou povinnost řádně nesplnil.17. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaná podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinna žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatila plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a že žalovaná doposud žal