6 C 71/2025-43 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, a kapitalizovaného úroku ve výši , částka, . Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce (, Anonymizováno, , IČO , IČO, ) a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do , datum, . K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy žalobce uvedl, že vycházel z údajů, které mu sdělil žalovaný, konkrétně bylo zjištěno, že žalovaný je , Anonymizováno, , s měsíčním příjmem , částka, , jeho měsíční výdaje činí , částka, , z toho , částka, splátka úvěru, , částka, splátka nebankovního úvěru, , částka, náklady na bydlení a , částka, ostatní výdaje. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobce. Dlužná částka ve výši , částka, se skládala z dlužné jistiny ve výši , částka, a smluvní pokuty za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších (dále jen „o. s. ř.“), aniž ve věci nařizoval jednání.4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, z potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, a ze sdělení , právnická osoba, ze dne , datum, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož majitelem a jediným disponentem byl ke dni poskytnutí peněžních prostředků žalovaný, poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do , datum, .6. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce při zkoumání úvěruschopnosti vycházel z údajů, které mu byly sděleny žalovaným v žádosti o úvěr, konkrétně žalovaný sdělil, že je OSVČ s měsíčním příjmem , částka, a jeho měsíční výdaje činí celkem , částka, .7. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne , datum, , z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy č. 1 – seznam postupovaných pohledávek a z potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla na základě této smlouvy právním předchůdcem žalobce postoupena na žalobce.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a z poštovního podacího archu ze dne , datum, bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno právním předchůdcem žalobce dopisem ze dne , datum, .9. Z výzvy před podáním žaloby ze dne , datum, a z poštovního podacího archu ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a současně jej upozornil na možnost jejího vymáhání soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, .10. Z dalších žalobcem předložených listinných důkazů, konkrétně z výzev k úhradě dlužné částky ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.11. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě písemně uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do , datum, . Žalovaný však ve sjednané lhůtě peněžní prostředky ani zčásti nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni , datum, . Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, dospěl soud k závěru, že tato nebyla řádně zkoumána, neboť právní předchůdce žalobce vycházel při posouzení úvěruschopnosti z tvrzení žalovaného, které si žádným způsobem neověřil, přičemž již ze sdělených údajů uvedených v žádosti o spotřebitelský úvěr, je zřejmé, že některé údaje uváděné žalovaným, zejména náklady na bydlení ve výši , částka, , ostatní výdaje ve výši , částka, , jsou nereálné, neboť takové nízké výdaje nemůže mít žádná běžným životem žijící osoba.12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.13. Podle § 2392 odst. 1věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce v souladu s citovaným § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením Smlouvy řádně zkoumána, neboť právní předchůdce žalobce vycházel při posouzení úvěruschopnosti žalovaného z tvrzení žalovaného ohledně výše jeho příjmů a výdajů, které si žádným způsobem neověřil. Soud proto posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že tuto svou povinnost řádně nesplnil.19. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je ž