6 C 78/2025-33 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhá určení, že od , datum, není vlastníkem motorového vozidla značky , Anonymizováno, , registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále jen „Automobil“). Žalobce odůvodnil žalobu tím, že na základě kupní smlouvy č. , Anonymizováno, uzavřené dne , datum, (dále jen „Smlouva“) a úhrady kupní ceny došlo ke dni podpisu Smlouvy k převodu vlastnického práva k Automobilu. Dle čl. 1.4 Smlouvy byl žalovaný povinen zajistit na své náklady přepis Automobilu v registru vozidel v zákonné lhůtě 10 dnů ode dne podpisu Smlouvy. Žalovaný tuto svou povinnost přes výzvu žalobce dosud nesplnil. Žalobce je tak nadále v registru vozidel evidován jako provozovatel Automobilu. Naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby spatřoval žalobce v tom, že mu hrozí reálná újma, neboť je v registru vozidel evidován jako vlastník a provozovatel Automobilu, aniž by měl možnost ovlivnit chování řidiče při dodržování pravidel provozu Automobilu na pozemních komunikacích. Odpovědnost za případné přestupky tedy nese žalobce. Žaloba na určení vlastnického práva je za dané situace jediným prostředkem, jak se domoci změny údajů v registru vozidel. V této souvislosti žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 114/20.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný.Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších (dále jen „o. s. ř.“), aniž ve věci nařizoval jednání.Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.Z kupní smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne , datum, a z protokolu o předání vozidla ke kupní smlouvě č. , Anonymizováno, ze dne , datum, má soud za prokázané, že dne , datum, byla mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě žalobce prodal žalovanému Automobil za dohodnutou kupní cenu , částka, . Žalovaný byl v souladu s čl. 1 odst. 1.4 Smlouvy povinen zajistit na své náklady změnu údajů o vlastníkovi a provozovateli Automobilu v registru vozidel. V čl. 3 odst. 3.1 Smlouvy bylo ujednáno, že vlastnické právo přechází na kupujícího okamžikem úplného zaplacení prodejní ceny Automobilu. K předání Automobilu došlo dne , datum, , což smluvní strany potvrdily podpisem předávacího protokolu.Z příjmových pokladních dokladů č. , hodnota, a , Anonymizováno, , z faktury č. , hodnota, ze dne , datum, a z dohody o složení kauce ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalovaný ke dni předání Automobilu zaplatil na kupní cenu , částka, a zbývalo mu uhradit , částka, , neboť ke kupní ceně , částka, byla shora uvedenou fakturou připočtena částka , částka, za mimořádné úkony OÚ.Ze sdělení , právnická osoba, , adresa, ze dne , datum, má soud za prokázané, že jako vlastník i provozovatel Automobilu je v současné době v registru vozidel evidován žalobce.Z předžalobní upomínky ze dne , datum, a z poštovního podacího lístku ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného mimo jiné ke splnění povinnosti spočívající v zajištění přepisu Automobilu. Upomínka byla žalovanému odeslána dne , datum, .Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě se žalobce zavázal převést vlastnické právo k Automobilu na žalovaného za sjednanou kupní cenu , částka, . K předání Automobilu došlo dne , datum, . Žalovaný se v čl. 1 odst. 1.4 Smlouvy zavázal zajistit na své náklady změnu údajů o vlastníkovi a provozovateli Automobilu v registru vozidel. Tuto svou povinnost však žalovaný doposud nesplnil. V registru vozidel je tedy nadále jako vlastník a provozovatel Automobilu evidován žalobce.Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.Podle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se nejdříve zabýval tím, zda žalobce prokázal, že má naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby. Provedeným dokazováním bylo přitom zjištěno, že žalobce převedl vlastnické právo k Automobilu na žalovaného jako kupujícího, který se ve Smlouvě zavázal zajistit přepis údajů o vlastníkovi a provozovateli Automobilu v registru vozidel. Žalovaný však tuto svou smluvní povinnost doposud nesplnil. Žalobce je do současné doby nadále zapsán jako vlastník i provozovatel Automobilu, čímž mu hrozí újma spočívající zejména v tom, že odpovídá za případné přestupky spáchané řidičem Automobilu při provozu na pozemních komunikacích, aniž má možnost tuto skutečnost jakkoliv ovlivnit. Současně v případě, že bude žalobě na určení, že žalobce již není vlastníkem Automobilu, vyhověno, může se žalobce domoci změny zápisu v registru vozidel ohledně vlastníka a provozovatele Automobilu, což by bez rozsudku civilního soudu o určení, že žalobce již není vlastníkem Automobilu, nebylo možné (nález Ústavního soudu ČR ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20, dostupné na www.usoud.cz). S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobce má na podání určovací žaloby naléhavý právní zájem. Pokud jde o samotné meritum věci, v řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena kupní smlouva podle § 2079 odst. 1 o. z. Žalobce jako prodávající své smluvní povinnosti řádně splnil tím, že dne , datum, Automobil předal žalovanému a současně umožnil žalovanému nabýt vlastnické právo k Automobilu, k čemuž došlo dne , datum, . Žalovaný naopak své smluvní povinnosti řádně nesplnil, neboť do současné doby nezajistil změnu údajů v registru vozidel ohledně vlastníka a provozovatele Automobilu, k čemuž se zavázal v čl. 1 odst. 1.4 Smlouvy. V důsledku této skutečnosti je žalobce nadále evidován v registru vozidel jako vlastník a provozovatel Automobilu. S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu v celém rozsahu důvodnou, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , právnická osoba, Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši , částka, (kupní cena za vozidlo sjednaná v kupní smlouvě) sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení a výzva k plnění ze dne , datum, ) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025, z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (podání žaloby) včetně paušální náhrady výdajů ve výši , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .