7 C 18/2025-33 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne 30. 10. 2024, se žalobce domáhal zaplacení částky celkem 10 030 Kč s příslušenstvím. Konkrétně žalobce požadoval:- jistinu úvěru ve výši 6 027,64 Kč,- poplatek ve výši 4 002,36 Kč,- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8 224,60 Kč,- úrok z prodlení v zákonné výši 7,50 % ročně z celkové dlužné částky ve výši 10 030 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi jeho právním předchůdcem (, právnická osoba, , IČ: , IČO, ) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Smlouva o půjčce č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě žalobce vyplatil žalovanému v hotovosti částku , částka, . Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce jistinu úvěru spolu s příslušenstvím ve splátkách, nejpozději do , datum, .3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, byla pohledávka ze Smlouvy postoupena na žalobce, změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena.4. Na závazky vyplývající ze smlouvy dosud žalovaný uhradil celkem , částka, .5. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému řádně doručit, a proto byl zrušen. Jelikož ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl, aniž ve věci nařizoval jednání. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění.6. Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě žalovaný obdržel v hotovosti částku , částka, .7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo prokázáno, že veškeré pohledávky za žalovaným, vyplývající ze Smlouvy, nabyl žalobce.8. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že pohledávka byla postoupena na žalobce.9. Z výzvy k plnění ve spojení s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dluhu, k čemuž mu poskytl lhůtu do , datum, .10. S ohledem na skutečnost, že smlouva byla uzavřena v roce 2006, soud s ohledem na přechodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) posuzoval podle § 657 a násl. a zákona č. 40/1964 Sb., („starého“) občanského zákoníku.11. Podle § 3 odst. 1 „starého“ občanského zákoníku, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.12. Soud dále zohlednil pravidla stanovená v § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle nichž jsou poskytovatelé spotřebitelských úvěrů povinni s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, jinak je smlouva absolutně neplatná. Soud si je samozřejmě vědom skutečnosti, že v době uzavírání úvěrové smlouvy (rok 2006) ještě nebyla takto konkrétní a podrobná pravidla v českém právním řádu výslovně zakotvena. Soud však při hodnocení skutkového stavu přihlédl také k judikatuře Ústavního soudu, podle níž okolnost, zda je reálné splacení dluhu, by měly soudy jako obecný princip vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).13. Vzhledem k tomu, že žalobce ani netvrdil, že by úvěruschopnost žalovaného prověřoval, natož aby ve vztahu k této skutečnosti předložil jakékoliv důkazy, vyhodnotil soud Smlouvu jako absolutně neplatnou pro rozpor s pravidly poskytování spotřebitelských úvěrů. Soud se tak uplatněným nárokem zabýval pouze z hlediska případného bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.14. Jelikož žalobce prokázal, že žalovanému v hotovosti poskytl částku 10 000 Kč, že žalovaný dosud na závazky vyplývající ze smlouvy uhradil částku 6 610 Kč a současně prokázal svou aktivní legitimaci, soud shledal žalobu důvodnou v částce 3 390 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud přiznal žalobci také nárok na zákonný úrok z prodlení, avšak pouze z částky bezdůvodného obohacení žalovaného a pouze ode dne následujícího po konci lhůty, kterou poskytl žalobce žalovanému k úhradě dluhu v předžalobní výzvě. Sazbu zákonného úroku z prodlení soud stanovil podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.15. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, poplatků a příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce nebyl s žalobou úspěšný ani v 50 % jistiny, právo na náhradu nákladů řízení tak nemá. Jelikož žalovaný zůstal pasivní a žádné náklady mu nevznikly, právo na náhradu nákladů řízení nenáleží ani jemu.