7 C 68/2023-223 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne , datum, , se žalobce domáhal zaplacení částky , částka, z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, , kterou se žalovanou měl uzavřít předchůdce žalobce, společnost Multitude Bank p.l.c., (dříve Ferratum Bank p.l.c.,) se sídlem ST Business Centre, 120 , jméno FO, , Gzira, GZR 1027, Malta (dále jen „Smlouva“). Žalobce požadoval také zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala včasný odpor, a proto byl zrušen. Žalovaná namítla, že Smlouva obsahovala nepřiměřenou smluvní podmínku – RPSN ve výši kolem 270 %. Smlouvu proto považuje za neplatnou z titulu lichvy. Současně poukázala na skutečnost, že žalobce nezkoumal schopnost žalované splácet úvěr, jak to požaduje § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.3. Při jednání dne , datum, soud mj. poučil žalobce podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) o tom, že ve věci zůstalo sporné, zda žalované vyplatil částku celkem , částka, a dále jakým způsobem žalobce prověřoval úvěruschopnost žalované. K doplnění těchto skutkových tvrzení a odpovídajících důkazů soud poskytl žalované lhůtu do , datum, .4. Podáním ze dne , datum, žalobce doplnil svá žalobní tvrzení tak, že ke zkoumání úvěruschopnosti žalované uvedl následující:5. „Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž žalovaná dala uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna zápůjčku splatit a že řádně zvážila své možnosti. V případě, že měla pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byla povinna kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili její schopnost zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalované původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalované zápůjčku splatit.6. Žalobce sděluje, že úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.“7. Ohledně čerpání smlouvy žalobce doložil platební historii žalované s tím, že žalovaná čerpala úvěr ve výši , částka, , před postoupením pohledávky uhradila celkem , částka, .8. Dále žalobce sdělil, že žalovaná po podání žaloby uhradila dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , které byly započteny na jistinu. V návaznosti na to žalobce vzal žalobu zpět co do částky , částka, a co do části zákonných úroků z prodlení, odpovídajících každé dílčí úhradě dluhu. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl podle § 96 odst. 2 o. s. ř. tak, že řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. O případném vrácení části soudního poplatku soud nerozhodoval, neboť ve věci již proběhlo několik jednání.9. Soud ve věci provedl dokazování, při němž učinil následující skutkové závěry.10. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, má soud za prokázané, že předchůdce žalobce se žalovanou uzavřel tuto smlouvu. Mezi účastníky není sporu o tom, že předchůdce žalobce na základě této smlouvy postupně vyplatil částku , částka, . Mezi stranami je nesporné také to, že žalovaná již na závazky vyplývající ze Smlouvy uhradila částku celkem , částka, (, částka, před postoupením pohledávky žalobci a , částka, po něm).11. S ohledem na pravidla zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „z. s. ú.“), při zohlednění současného znění zákona a judikatury vztahující se k ochraně spotřebitelů (např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III.ÚS 4129/18), se soud nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalované splácet úvěr.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Žalobce sice soudu předložil určitá tvrzení týkající se toho, jak jeho předchůdce zkoumal schopnost žalované splácet poskytovaný úvěr. Tato tvrzení jsou však zcela obecná a nereflektující požadavky vyplývající z § 86 z. s. ú. Zejména pak žalobce ani přes poučení soudu neoznačil a nepředložil žádné důkazy, které by umožnily soudu učinit si obrázek o tom, zda a jakým způsobem předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Je tedy zřejmé, že žalobce v tomto směru neunesl ani břemeno tvrzení, natož pak břemeno důkazní. Soud tak vyhodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 a 87 z. s. ú. Pouze nad rámec již uvedeného soud konstatuje, že žalobce své vyjádření doručil soudu až dlouho poté, co bylo řízení koncentrováno (uplynula lhůta, kterou soud žalobci k doplnění svých tvrzení a označení důkazů poskytl).16. Soud se tak dále zabýval žalobou pouze z pohledu případného bezdůvodného obohacení na straně žalované. Jelikož ale mezi stranami není sporu o tom, že žalovaná již v okamžiku postoupení pohledávky žalobci uhradila předchůdci žalobci více, než kolik činila jistina úvěru, nemohlo u ní dojít k bezdůvodnému obohacení. Soud proto žalobu v rozsahu, který zůstal předmětem řízení po částečném zastavení, zamítl výrokem II. tohoto rozsudku.17. Vzhledem k právě uvedenému se již soud podrobně nezabýval námitkou neplatnosti smlouvy z důvodu nepřiměřeně vysokého RPSN, která by velmi pravděpodobně také vedla k zamítnutí žaloby.18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, a to proto, že soud má za to, že, přestože žalovaná po podání žaloby ve splátkách částečně plnila, a to ve výši odpovídající částce, o kterou vzal žalobce žalobu zpět, tedy v této částce ve smyslu ust. § 146 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaná „zavinila“, že řízení v této části muselo být zastaveno, soud by i v případě, že by žaloba nebyla vzata částečně zpět, žalobu zamítl i v této částce, a to ze stejných důvodů, jak uvedeno výše.