8 C 116/2023-92 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vrácení nemovitostí uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí, které darovala žalované darovací smlouvou ze dne 22. 4. 2009. Původně nejasné podání doplnila dne 27. 1. 2024 na požadavek určení jejího vlastnického práva k darovaným nemovitostem a na jejich vyklizení. Uvedla, že od 7. 7. 2022 se stupňuje nevděk žalované, která hrubě a opakovaně porušila rodinné, společenské normy i mravy a dárkyni ublížila, když ji vystavila zavrženíhodné životní situaci tak, že ji chtěla omezit ve svéprávnosti za účelem paralyzování žalobkyně ve všech životních oblastech. Neustále jí vypíná elektrickou energii, vypíná či úplně ztlumuje plynový kotel, zřekla se opatrování žalobkyně před příjezdem z nemocnice, zamykala jí sociální prostory, odebrala klíče, omezovala osobní svobodu a pohyb po domě, který jakožto předmět daru zanedbává a úmyslně poškozuje. Vyvíjí psychické nátlaky formu vyhrožování prodeje domu Romům, podpálením, shozením žalobkyně po smrti do žumpy. Pořídila si agresivního německého ovčáka, který pokousal dva členy rodiny a cizího klienta, další dva psy a vrčí na žalobkyni, která se psa bojí. Naléhavý právní zájem žalobkyně plyne už z toho, že vůči žalované byla dne 9. 11. 2023 zahájena exekuce prodejem darovaných nemovitostí. Žalobkyně si je vědoma toho, že předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce není jakékoliv nevhodné chování žalovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, lze s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů, buď porušení značné intenzity nebo soustavné, ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci a podobně. Žalobkyně považuje jednotlivé činy žalované za intenzivní porušení mravních a etických norem společnosti, zejména s ohledem na vzájemný rodinný vztah matky a dcery a rovněž jde o opakované porušování dobrých mravů svědčící o hluboké narušení vztahu mezi účastníky (srov.30 Cdo 3012 2009). Jednáním žalované byl několikrát přítomen její syn, který tyto zkušenosti popsal do úředního záznamu o podání vysvětlení na PČR. Žalobkyně považuje také za nemravné i tvrzení žalované, že by žalobkyně měla být ovlivňována třetími osobami i tvrzení o údajné nízké orientaci žalobkyně v realitě. Žalobkyně je plně svéprávná. Protože žalovaná předmětné nemovitosti užívá, je třeba rozhodnout i o jejich vyklizení.2. Žalovaná uvedla, že žalobě nelze vyhovět, neboť je zjevně nedůvodná. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (33 Cdo 2339/2019, 33 Cdo 124/2020, 33 Cdo 2132/2019, 33 Cdo 3612/2019 aj.) poukázala na to, že by nemělo být v předmětném případě postupováno podle ustanovení § 2072 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku nýbrž podle ustanovení § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, kdy byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru poměřovat ustanoveními zákona č. 40/1964 Sb., a to i tehdy, pokud by k nemravnému jednání došlo až po účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. Žalobu je nutno zamítnout i pro nedostatek naléhavého právního zájmu. Žalobní tvrzení jsou jednostranná a nepravdivá a v žádném případě nepředkládají skutečnosti, které by naplňovaly hypotézu ustanovení § 630 obč. zák. Vzájemné vztahy účastníků nejsou v současné době úplně dobré, nicméně je tomu tak z důvodů na straně žalobkyně, nikoli na straně žalované, a i pokud by byla pravdivá, nebyla by v daném případě naplněna intenzita hrubého porušení dobrých mravů požadovaná ustanovením § 630 zákona č. 40/1964 Sb. Podstatné, že v souvislosti s předmětem tohoto řízení je žalobkyně ovlivňována třetími osobami. Její nízká orientace v realitě je symbolizovaná i tím, že opakovaně plete data narození žalované.3. Aktivita žalobkyně je iniciována a výrazně podporována synem žalované a vnukem žalobkyně , jméno FO, , Anonymizováno, , který zřejmě chce rodinným domem v , Anonymizováno, řešit svou vlastní neutěšenou bytovou situaci. Rodinné vztahy byly vždy vyhrocené. Žalovaná byla celý život obětí nevhodného chování ze strany její žalobkyně, bývalého manžela a v poslední době i syna , jméno FO, . Vše se snažila vydržet a ustát, aby zachovala rodinný majetek a nechala svou matku v klidu dožít. K definitivnímu vyhrocení došlo po nastěhování , jméno FO, , Anonymizováno, , jehož dennodennímu křiku, sprostým nadávkám, ničení majetku, napadání návštěv a manipulaci žalovaná čelila. Ke stejnému přístupu manipuloval i žalobkyní. Žalovaná se svým mladším synem , Anonymizováno, byla pod neustálým psychickým tlakem. Přes nesouhlas žalované pobývala v bytě žalobkyně od roku 2023 i partnerka syna , jméno FO, s dětmi bez toho, aby jakkoliv přispívali na provoz nemovitosti. Pod vlivem vnuka přestala na služby přispívat i žalobkyně. Do této doby zapadá i počátek dalšího psychického tlaku na žalovanou formou zahájení tohoto soudního řízení a dalšího soudního řízení o stanovení povinnosti zdržet se zásahů do práva užívat místnosti v domě. Ve spojení se skutečností, že měla žalovaná po rozvodu manželství povinnost finančně kompenzovat investice bývalého manžela do nemovitostí, bylo jediným jejím východiskem nemovitosti prodat a odstěhovat se. I přes nelehkou rodinnou situaci zájemce o nemovitosti důkladně hodnotila i podle jejich přístupu k plnění povinností z věcného břemene vůči její matce. V současné době je po odstěhování rodiny syna , jméno FO, situace klidnější a dle sdělení nových vlastníků je soužití s žalobkyní bezproblémové.4. Podle § 80 občanského soudního řádu určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.5. Nejvyšší soud ČR opakovaně mj. i v žalovanou citované judikatuře dovodil, že „byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“), i když k „nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1.1.2014. Právo dárce žádat obdarovaného o vrácení daru je totiž úzce spjato se samotnou darovací smlouvou; pokud by tato uzavřena nebyla, resp. pokud by dárce obdarovanému dar neposkytl, nemohlo by – logicky vzato - nikdy vzniknout ani právo požadovat jeho vrácení (nyní vydání). Právo dárce na vrácení daru a tomu odpovídající povinnost obdarovaného dar vrátit tedy nevznikají samy o sobě (nejde o právo a povinnost sui generis), ale již při uzavření darovací smlouvy. Zákonem nastavené podmínky pro vrácení daru jsou součástí okolností, za kterých se darovací smlouva uzavírá, a nemohou proto být později bez ohledu na vůli smluvních stran měněny novou právní úpravou mající dopad na právní poměr založený darovací smlouvou. Za situace, kdy ke vzniku právního poměru účastníků z darovací smlouvy došlo před 1. lednem 2014, vzniklo legitimní očekávání, že dárce může žádat dar nazpět jen tehdy, zachová-li se (v budoucnu) obdarovaný k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě poruší dobré mravy (§ 630 obč. zák.). Akceptací jiného názoru by došlo k nepřiměřenému narušení zásady ochrany nabytých práv účastníků, kteří při založení právního poměru (darování) vycházeli z určitého legitimního očekávání a nemohli jakkoli ovlivnit či předvídat, že dojde ke změně právní úpravy ve vztahu k vrácení daru. Nelze vyloučit, že v případě, že by platila právní úprava odvolání daru podle ustanovení § 2068 a násl. o. z. již v době, kdy byla darovací smlouva sjednávána, by některá ze stran za takových okolností neměla na darovací smlouvě zájem (například obdarovaný by neměl zájem dar přijmout, mohl-li by se nadít, že dárce může dar odvolat pro nouzi) a smlouva by proto uzavřena vůbec nebyla.“ Soud proto věc právně posoudil podle občanského zákoníku účinného do 31.12.2013.6. Podle § 630 zákona č. 40/1964 Sb. se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.7. Účastníci souhlasili (žalobkyně fikcí dle § 101 odst. 4 o.s.ř, žalovaná výslovně) s vydáním rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených níže uvedených listinných důkazů.8. Soud provedl důkaz níže uvedenými listinami, z nichž učinil následující skutková zjištění, a to:- darovací smlouvou se smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 22.4.2009 (čl. 7) žalobkyně darovala žalované pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří o výměře 773 m2, pozemek parc. č. , Anonymizováno, , orná půda o výměře 1000 m2, pozemek parc. č. , Anonymizováno, , zahrada o výměře 446 m2 pozemek parc. č. , Anonymizováno, , ostatní plocha o výměře 20 m2 a objekt bydlení č.p. , Anonymizováno, na parc. č. st. , Anonymizováno, . Ve prospěch žalobkyně bylo zřízeno věcné břemeno doživotního bezúplatného užívání bytu 2+1 včetně koupelny a WC, který se nachází v přízemí po pravé straně od vchodové chodby. Na katastrální úřad byl následně podán návrh na vklad této smlouvy ze dne 22.4.2009 (čl. 8).- dne 6.3.2023 (čl. 2) žalob