CS · EN DE FR brzy

8 C 270/2024-66 — Okresní soud v Břeclavi

ECLI: ECLI:CZ:OSBV:2025:8.C.270.2024.66
Datum: 2025-04-08
Předmět: 15.000 Kč s příslušenstvím
Ustanovení: ["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 149 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb."]
["smlouva o úvěru""postoupení pohledávky"]
O co šlo: 15.000 Kč s příslušenstvím (["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 149 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 9)
Návrhem doručeným soudu dne 29. 8. 2024, ve spojení s podáním ze dne 10. 1. 2025, se žalobce domáhá, aby mu žalovaný zaplatil 15.000 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost , Anonymizováno, ., IČO: , IČO, , dne 28. 2. 2023 uzavřel se žalovaným Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), prostřednictvím elektronické komunikace. Na základě Smlouvy předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč převodem na účet žalovaného. Jistinu úvěru s poplatkem ve výši 6.589 Kč měl žalovaný uhradit do 30. 3. 2023. Žalovaný neuhradil ničeho. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovaným na žalobce, který po žalovaném požadoval nesplacenou jistinu 15.000 Kč, smluvní pokutu 863,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12.489 Kč sestávající z poplatku 6.589 Kč, smluvního úroku 5.400 Kč a nákladů za upomínání 500 Kč, dále smluvní pokutu 863,56 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 48 Kč a zákonný úrok z prodlení. Protože však žalobce nedisponuje žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr, požaduje po žalovaném zaplacení toliko poskytnuté jistiny ve výši 15.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 23. 4. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.323,97 Kč a s náklady spojenými s upomínáním ve výši 48 Kč.Co do smluvní pokuty ve výši 863,56 Kč a příslušenství ve výši 12.489 Kč bylo řízení na návrh žalobce usnesením ze dne 14.1.2025, č.j. , spisová značka, , částečně zastaveno.Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, / 533208 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku dne 27.2.2023 a z Potvrzení o platbě Fio banky, a.s. bylo zjištěno, že žalobce dne 28.2.2023 převedl na účet žalovaného označený ve smlouvě o úvěru částku 15.000 Kč. Z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 18.7.2022, Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.4.2024 s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26.4.2024 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, přešla na žalobce. Z Výzvy před podáním žaloby ze dne 12.8.2024 ve spojení s podacím archem ze dne 14.8.2024 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 37.852,56 Kč ve lhůtě do 23.8.2024.Ze žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 27.2.2023 soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 96/2022 Sb. (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce neuvedl skutková tvrzení ani neoznačil důkazy o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalovaného, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku (spotřebitelský úvěr) ve stanovené lhůtě uhradit. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (žalobci) pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to neplatnosti absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1, věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru).Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak jsou povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2991 o. z.). Žalovaný má proto povinnost vrátit žalobci, co mu bylo poskytnuto. Žalobce převedl na účet žalovaného částku 15.000 Kč a žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci částku 15.000 Kč, a v důsledku prodlení s plněním peněžitého dluhu je žalovaný povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž prodlení žalovaného nastalo nejdříve dne 24.8.2024 na základě výzvy žalobce odeslané žalovanému dne 14.8.2024. Ve zbytku soud žalobu zamítl.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu úspěšný, neboť částečné zamítnutí žaloby se vztahuje toliko k příslušenství, a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní upomínka), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále 21 % DPH z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 2.252 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).
DomůPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIO násKontaktVOPGDPRReklamace

Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.