8 C 59/2025-92 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem podaným u soudu dne 3.9.2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit mu částku 51.330,99 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , dne 22.11.2022 uzavřel se žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které poskytl žalované možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše 50.000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet označený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala hradit ve prospěch právního předchůdce žalobce minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byla žalovaná povinna hradit, byl žalované sdělen každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalované dostupný online na účtu , Anonymizováno, www., Anonymizováno, .cz. Žalovaná neplnila smluvní podmínky řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky. Protože přes výzvu k úhradě dlužné částky žalovaná svůj dluh neuhradila, předchůdce žalobce úvěr ke dni 25.10.2023 zesplatnil. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 36.529,38 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29.4.2024 mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovanou na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno písemně. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobce požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny 41.711,98 Kč, dlužného poplatku 1.007,73 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění ve výši 8.611,28 Kč, kapitalizovaných úroků od 26.10.2023 do 29.4.2024 ve výši 6.833,87 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 26.10.2023 do 29.4.2024 ve výši 3.495,45 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k plnění. Ohledně posouzení schopnosti žalované splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobce uvedl, že předchůdcem žalobce byla tato prověřena tak, že vyhodnocoval transakce provedené na běžném účtu žalované a z údajů o příchozích a odchozích platbách získal úplné a ucelené informace o finanční situaci žalované a zjistil, že žalovaná je schopna hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu.2. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila.3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 22.11.2022 uzavřené mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše 50.000 Kč s pevnou roční úrokovou sazbou ve výši 60 %, který byla žalovaná oprávněna čerpat opakovaně do výše sjednaného limitu. Potvrzeními o provedených transakcí ze dne 22.11.2022, ze dne 28.12.2022 a ze dne 12.5.2023 bylo prokázáno, že žalovaná čerpala úvěrové prostředky v celkové výši 60.905,14 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.4.2024 a z Oznámení o postoupení z téhož dne bylo zjištěno, že pohledávka společnosti , právnická osoba, za žalovanou přešla na žalobce a toto postoupení bylo žalované oznámeno. Z Výpisu transakcí ke smlouvě číslo , hodnota, bylo zjištěno, že na vyčerpanou částku 60.905,14 Kč žalovaná uhradila 36.529,38 Kč. Z Výzvy k plnění ze dne 29.7.2024 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení pohledávky ve výši 66.443,26 Kč ve lhůtě do 13.8.2024.5. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 22.11.2022 soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že předchůdce žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce ani přes výzvu soudu neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení ani neoznačil důkazy o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalované, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr řádně splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (předchůdci žalobce) pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to neplatnosti absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1, věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru).11. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak jsou povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2991 o. z.). Žalovaná má proto povinnost vrátit žalobci, co jí bylo poskytnuto. Žalované byla předchůdcem žalobce poskytnuta celková částka 60.905,14 Kč, na kterou žalovaná uhradila 36.529,38 Kč a je tedy povinna žalobci vydat částku 24.375,76 Kč. V důsledku prodlení s plněním dluhu je žalovaná povinna zaplatit žalobci rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) z dlužné částky ve výši 12,75 % ročně odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne 14.8.2024 do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu zamítl.12. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěch žalobce menší, než činil jeho neúspěch, protože však žalované v řízení účelně vynaložené náklady na bránění svého práva nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.