8 C 90/2021-104 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem podaným u soudu dne 23.7.2020 se žalobce původně domáhal, aby mu žalovaná zaplatila celkem 95.403,99 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu žalobce uvedl, že dne 29.1.2018 se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru č. , RČ, na základě které dne 30.1.2018 poskytl žalované úvěr ve výši 73.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutý úvěr sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 151,57 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5.983 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2021. Před poskytnutím úvěru žalobce prověřil schopnost žalované řádně hradit úvěr na základě informací a dokladů získaných od žalované a bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Žalovaná od data poskytnutí úvěru do zesplatnění úvěru uhradila v patnácti splátkách 89.762 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení o délce 65 s úhradou 22. splátky splatné dne 22.11.2019. K datu 26.1.2020 došlo k zesplatnění celého úvěru, tj. celé dosud nesplacené jistiny a nesplacených úroků a nová jistina, kterou měla žalovaná uhradit činila 79.869,44 Kč. Prodlením žalované se splácením úvěru vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč (tj. 2x 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč (tj. 2x 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů) a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné z dlužné jistiny po zesplatnění úvěru vyčíslenou za období od 28.1.2020 do dne sepsání žaloby, tj. do 22.7.220, na částku 14.136,99 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem vyzvána k úhradě dlužných částek.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podáním ze dne 2.5.2024, doručeném soudu dne 13.5.2024, ve spojení s podáním ze dne 2.12.2024, vzal žalobce žalobu zpět co do jistiny ve výši 78.829,32 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužných částek a co do úroku ve výši 95,89 % ročně z dlužných částek s tím, že část jistiny ve výši 78.829,32 Kč byla žalovanou zaplacena v rámci insolvenčního řízení, a nadále žalobce po žalované požaduje zaplacení 2.437,68 Kč se zákonným úrokem ve výši 10 % ročně z dlužných částek, smluvní pokuty ve výši 14.136,99 Kč a úroku ve výši 36 % ročně z dlužných částek.4. Podle ust. § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.5. Protože žalobce vzal žalobu zčásti zpět, soud v rozsahu zpětvzetí tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, řízení částečně zastavil.6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouvou o úvěru ze dne 30.1.2018, Předsmluvním formulářem ze dne 29.1.2018 a Oznámením o schválení úvěru ze dne 31.1.2018 bylo prokázáno, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou coby dlužníkem mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru na jejímž základě se měl žalobce zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 73.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 151,57 % ročně. Poskytnutý úvěr měla žalovaná žalobci splácet prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 5.983 Kč včetně sjednaných úroků z úvěru s tím, že pro případ prodlení žalované s úhradou jakékoliv splátky a zesplatnění úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou dlužnou splátku a smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý, Anonymizováno, den prodlení žalované s úhradou zesplatněného dluhu a dále náklady spojené s prodlení ve výši 200 Kč za každou dlužnou splátku. Dokladem o vyplacení úvěru ze dne 30.1.2018 bylo prokázáno, že žalobce zaslal na účet žalované finanční prostředky ve výši 73.000 Kč. V Hodnocení klienta ze dne 30.1.2018 je k poměrům žalované uvedeno, že žalovaná je svobodná, bydlí ve vlastním bydlení, zaměstnaná je v Nemocnici , Anonymizováno, s čistým měsíčním příjmem ve výši 17.286 Kč. Na výdaje žalované byla započtena částka 3.410 Kč (životní minimum), dále žalovaná splácí úvěry v částce 4.841 Kč, z čehož jen u žalobce v částce 2.841 Kč. Výdaje na bydlení uvedla žalovaná ve výši 2.000 Kč, tyto však žalobci nedoložila.7. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 30.1.2018 soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru.8. Podle § 86 odst. zákona o spotřebitelském úvěru, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ust. § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Ze zjištění vyplývajících z předložených důkazů, soud dospěl k názoru, že žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele.12. Soud nesdílí tvrzení žalobce, že před poskytnutím finančních prostředků žalované nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, a to s ohledem na výši příjmů a výši celkových splátek. Žalovanou uvedené měsíční výdaje činí 10.251 Kč. Měsíční splátka nově poskytovaného úvěru měla činit 5.983 Kč. Žalované by tak po úhradě označených plateb zůstala částka 4.462 Kč na pokrytí ostatních nezbytných výdajů na jídlo, hygienu, ošacení, telekomunikační poplatky, či náklady spojené s cestou do zaměstnání, přičemž lze mít též pochybnosti o částce uváděné na úhradu služeb spojených s bydlením ve výši 2.000 Kč k čemž sám žalobce v uvedl, že žalovaná doklad o inkasu nepředložila. Z výše uvedeného je zřejmé, že již v době podání žádosti o úvěr měla žalovaná potíže s pokrytím svých běžných výdajů, a poskytnutí dalšího úvěru pak pro žalovanou znamenalo úvěrové zatížení ve výši měsíčních splátek přesahujících 62 % jejího výdělku. Soud má za to, že před poskytnutím úvěru nebyl předchůdcem žalobce učiněn správný závěr o schopnosti žalované poskytnuté prostředky řádně a včas splácet.13. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (původnímu žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy. Takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, což konstatoval rovněž Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6.10.2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.14. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Pakliže žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 73.000 Kč a žalovaná uhradila částku 168.591,32 Kč, nemá již žalobce, vůči žalované žádný oprávněný nárok. Soud proto nároku žalobce nemohl vyhovět a žalobu v plném rozsahu zamítl.15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, když žaloba byla zamítnuta, avšak plně úspěšné žalované v řízení doposud žádné účelně vynaložené náklady na bránění svého práva nevznikly, proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.