10 C 106/2024-82 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě které žalovaný čerpal částku ve výši 12 500 Kč na svůj účet č. , č. účtu, . Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 5 000 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku 17 500 Kč. Z důvodu nehrazení částky řádně a včas byl úvěr zesplatněn ke dni , datum, . Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. V průběhu jednání žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil po podání žaloby částku 9 000 Kč. Následně byla žaloba částečně vzata zpět. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, bylo řízení částečně zastaveno co do částky 9 000 Kč s příslušenstvím.2. Žalovaný se účastnil jednání dne , datum, i jednání dne , datum, na rozdíl od žalobkyně, která byla z obou jednání omluvena. Žalovaný tvrdil, že žalobkyně neověřila řádně jeho úvěruschopnost. Smlouvu o úvěru uzavíral elektronicky, informace, které poskytl o svých příjmech a výdajích však nebyly ověřeny. Žalovaný hovořil o tom, že v době uzavírání smlouvy měl vyšší počet jiných úvěrů, přiznal však jen jeden u ČSOB a to jen částečně, kdy vyplnil, že splátka úvěru je ve výši 8 000 Kč, avšak byla 30 000 Kč. Ostatní úvěry byly v celkové výši měsíčních splátek cca dalších 6 000 Kč. O tom, že částka 12 500 Kč byla žalovanému poskytnuta nebylo pochyb, žalovaný toto uznal. Ohledně svých příjmů uvedl, že pracuje v Rakousku s příjmem cca 80 000 Kč měsíčně. (V době uzavírání smlouvy o úvěru pobíral cca 50 000 Kč měsíčně.)3. Přípisem soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. jakým konkrétním způsobem žalobkyně postupovala při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tedy jaké konkrétní dokumenty posuzovala včetně doložení těchto dokumentů, z nichž vycházela. Žalobkyně svým podáním ze dne , datum, soudu tvrdila, že úvěruschopnost prokázala, lustrovala žalovaného v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI. Dále vycházela i z informací poskytnutých žalovaným při sjednávání úvěru při poměru výdajů k příjmům. V žádosti žalovaný sám uvedl, že je vlastní byt bez hypotéky, je ženatý, stará se o jedno dítě, je zaměstnán se mzdou ve výši 18 069 Kč měsíčně. Měsíční výdaje 8 000 Kč. Výdaje ani příjmy žalovaného nebyly ověřeny. Soud má za to, že výzvě soudu vyhověno nebylo a žalobkyně nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalovaného.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:5. Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaný čerpal částku ve výši 12 500 Kč na svůj účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal spolu s jistinou zaplatit poplatek ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne , datum, , žalovaný však ke dni podání žaloby ničeho neuhradil. Žalovaný na úvěr uhradil celkově částku 9 000 Kč po podání žaloby, na což bylo žalobkyní reagováno částečným zpětvzetím žaloby. Žalovaná pohledávka se následně skládala z částky 8 500 Kč na zbývající jistině, smluvní pokuty ve výši 1 537,50 Kč a zákonného úroku z prodlení.6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.11. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením výše uvedené smlouvy pouze provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích. Žalovaný v žádosti uvedl měsíční příjem ve výši 18 069 Kč (ačkoliv při jednání tvrdil, že uvedl daleko vyšší příjem cca 50 000 Kč, který v té době pobíral), dále souhrn pravidelných výdajů ve výši 8 000 Kč. Žádné doklady k prokázání výše jeho příjmů a výdajů žalobkyně nevyžadovala a neprověřila. Žalovaný se při jednání vyjádřil, že v době uzavírání smlouvy měl vyšší počet jiných úvěrů, přiznal však jen jeden u ČSOB a to jen částečně, kdy vyplnil, že splátka úvěru je ve výši 8 000 Kč, avšak byla 30 000 Kč. Ostatní úvěry byly v celkové výši měsíčních splátek cca dalších 6 000 Kč. Spoléhal na to, že žalobkyně tyto skutečnosti nebude prověřovat, což se také stalo. Žalobkyně tak v daném případě neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je tak nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva).12. Skutková tvrzení žaloby nebyla žalovaným zpochybňována, ani žádnými důkazy či skutkovými tvrzeními vyvrácena, když žalovaný zůstal zcela nečinný. Avšak důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby prokázal, že zaplatil řádně a včas. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně uhradila žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátil pouze částečně co do částky 9 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno o tom, že v daném případě posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Žalobkyni vznikl nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající částce 3 500 Kč, což je část poskytnutých peněžních prostředků ve výši 12 500 Kč po odečtení uhrazené částky 9 000 Kč. Žaloba byla zamítnuta co do částky 5 000 Kč včetně příslušenství, tedy smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení do budoucna.13. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Při jednání žalovaný soudu uvedl, že částku 3 500 Kč uhradí do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.14. S ohledem