10 C 319/2023-202 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, a rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, (dále jen rozhodnutí Rady ERÚ ze dne , datum, ) rozsudkem soudu, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 147 734 010,78 Kč s příslušenstvím. Dále se domáhala nahrazení rozhodnutí Rady ERÚ ze dne , datum, rozsudkem soudu, jímž by byla žalované uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení o rozkladu v zákonné výši. Citovanými rozhodnutími byl zamítnut návrh žalobkyně, který spočíval v uložení povinnosti žalované uhradit žalobkyni částku 147 734 010,78 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech správního řízení. Žalobkyně je toho názoru, že rozhodnutí, o nichž je vedeno přítomné řízení, jsou vadná a nesprávná, a to v celém rozsahu z důvodu nesprávného právního posouzení otázky aktivní a pasivní věcné legitimace účastníků řízení, v důsledku čehož byl zamítnut návrh žalobkyně o zaplacení. Správní orgán vzhledem k nesprávnému právnímu posouzení neprovedl ani většinu žalobkyní navržených důkazů. Žalobkyně upozornila na zcela nesourodou a kontradiktorní praxi ERÚ v otázce věcné legitimace, která byla jedním z důvodů pro podání žaloby, o které je vedeno přítomné řízení. Postupem tohoto úřadu vzniká zcela neudržitelná rozhodovací praxe, která v konečném důsledku prakticky osvědčí nároky na podporu, která byla čerpána v důsledku nezákonného jednání a zamezí tak možnosti, jakkoliv získat finanční prostředky zpět do mechanismu výplaty podpory. Nastíněným postupem ERÚ byla žalobkyně dotčena na svých právech, když v důsledku vadného procesního postupu a dále vzhledem k nesprávnému právnímu posouzení jí bylo znemožněno úspěšně vymáhat její nárok. Předmětem přítomného řízení je spor o finanční prostředky odpovídající vyplacené podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů. Mechanismus výplaty podpory formou tzv. výkupních cen probíhá mezi operátorem trhu, tedy žalobkyní, původně vykupujícím obchodníkem, tedy žalovanou a výrobcem, společností , právnická osoba, . Základem sporu je potom skutečnost, že společnost , právnická osoba, si v tomto mechanismu žádala v relevantním období od ledna 2013 do srpna 2021 podporu, na kterou nevznikl nárok. Neoprávněnost nároku na podporu potom vyplývá zejména ze závěrů rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, v důsledku spáchání trestného činu podvodu dle ust. § 209 zák. č. 40/2009 Sb., kdy bylo vydáno rozhodnutí o licenci č. , hodnota, FVE , adresa, v důsledku nepravdivých, nesprávných a zavádějících podkladů. Celý mechanismus výplaty podpory tedy probíhal na nezákonném základu. Žalobkyně se domnívá, že v mechanismu podpory byla neoprávněně nárokována celá podpora. Žalovaná v rámci mechanismu výplaty podpory hradila finanční prostředky odpovídající podpoře společnosti , právnická osoba, na základě nezákonně získané licence, tyto peněžní prostředky žalovaná následně požadovala v rámci systému výplaty po žalobkyni. Licence společnosti , právnická osoba, , na základě které byla podpora v relevantním období nárokována, byla příslušnými orgány shledána jako nezákonná podpora. Na základě této licence neměla být žalovanou vůbec vyplacena. Žalované v důsledku absence nároku společnosti , právnická osoba, na podporu nevznikl ani nárok žádat si finanční část odpovídající podpoře po žalobkyni. Žalobkyně vyplácí podporu z vlastního majetku a vztahy v rámci mechanismu výplaty podpory jsou soukromoprávní, což potvrdila také judikatura vyšších soudů. Žalobkyně je tedy oprávněna k vymáhání neoprávněně nárokovaných finančních prostředků odpovídajících podpoře obnovitelných zdrojů energie. Dle aktuální rozhodovací praxe ERÚ je to potom žalovaná, která je aktivně věcně legitimovaným subjektem k vymáhání neoprávněně nárokované podpory vůči výrobcům, tedy také společnosti , právnická osoba, . V tomto smyslu potom žalovaná disponuje minimálně pohledávkou vůči příslušnému výrobci, která svým základem a výší odpovídá nároku vznesenému žalobkyní v tomto řízení. Dle tohoto výkladu by potom žalovaná měla být pasivně věcně legitimovaným subjektem vůči žalobkyni.2. Žalovaná namítala, že je žaloba zcela nedůvodná. Žalovaná tvrdila, že není pasivně věcně legitimována, žalobkyni žádný nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nikdy nevznikl, když zejména není dáno obohacení na straně žalované na úkor žalobkyně ani kauzální nexus. Žalovaná je chráněna jako dobrověrný příjemce plnění. Dle názoru žalované nebyla naplněna žádná ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, když vztah mezi žalobkyní a žalovanou vznikl ze zákona jakožto vztah vyplývající ze zákona o POZE (zákona o podporovaných zdrojích energie) mezi povinně vykupujícím a operátorem trhu, a i z tohoto důvodu je pojmově vyloučeno, že by vůbec právní důvod mohl odpadnout. Napadená rozhodnutí ERÚ označila žalovaná jako věcně správná, přičemž měla za to, že zjištěný skutkový stav v řízení před ERÚ mohl vzít soud za svůj v rámci řízení dle části páté. Žalovaná tvrdila, že žalobou uplatněnou částku obdržela společnost , právnická osoba, jakožto výrobce a jakožto konečný příjemce. O požadovanou částku se majetek žalované nijak bezdůvodně nezvýšil, tedy nedošlo k jejímu obohacení. Veškeré prostředky v konečném důsledku čerpala společnost , právnická osoba, . Dále žalovaná tvrdila, že žalobkyně poskytovala finanční prostředky postupem podle § 13 odst. 2 zákona o POZE a poskytování těchto finančních prostředků nelze označit za plnění, které by se uskutečňovalo v právním režimu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Taktéž žalovaná pouze plnila svoji zákonnou povinnost ve smyslu § 10 odst. 2 zákona o POZE, tudíž povinnost vnesenou na ni zákonem ve smyslu povinného výkupu. S ohledem na toto zákonné postavení povinně vykupujícího a provedený povinný výkup vzniklo žalované legitimní očekávání k tomu, že obdrží kompenzaci ve smyslu § 13 zákona o POZE od žalobkyně, k čemuž taktéž došlo. Co se týče aktivní a pasivní věcné legitimace, žalovaná měla za to, že tato dána není ani na straně žalobkyně ani na straně žalované. To souvisí s tím, kdo je primárně ochuzený a kdo primárně obohacený v tom stavu tak, jak byl nastaven v rámci výkupních cen. A tím je primárně ochuzen stát a primárně obohacen výrobce, tedy společnost , právnická osoba, ve výrobně , adresa, . Co se týče odkazu žalobkyně na doložku z rozhodnutí Rady ERÚ o tom, že by snad žalovaná měla být aktivně legitimována k vymáhání jakýchsi částek vůči výrobci, pak žalovaná uvedla, že povinně vykupující není od toho, aby suplovala za stát vymáhání neoprávněně vyplacené veřejné podpory, a to v jakémkoliv řízení a z jakéhokoliv právního důvodu. Zde není vztah bezdůvodného obohacení mezi povinně vykupující a výrobcem, ten je pouze mezi státem a výrobcem a je pouze na státu, jakým způsobem se k těmto penězům dostane zpět, a to mechanismem, který si sám stát nastavil. Nelze přenášet jakékoliv problémy v rámci vymáhání těchto částek vůči výrobcům na povinně vykupujícího, a dokonce ho snad nutit k tomu, aby zahajoval řízení, o kterých dopředu ví, že v nich nemůže být úspěšný, protože takový nárok ze zákona ani z ničeho jiného nevzniká.3. Soud postupoval v souladu s ust. § 250c o.s.ř. a vyžádal spis a vyjádření od Energetického regulačního úřadu (dále také ERÚ) jakožto správního orgánu, který vydal žalobou napadené rozhodnutí. Správní orgán ve svém vyjádření ze dne , datum, setrval na závěrech vyslovených v žalobou napadeném rozhodnutí, podle nichž nárok žalobkyně na zaplacení žalobou uplatněné částky proti žalované není dán. Soud není vázán skutkovými zjištěnými správního orgánu. Soud zjištěný nebo převzatý skutkový stav znovu právně posoudí a spor znovu rozhodne. Rozhodnutí správního orgánu by soud nahradil pouze v situaci, kdy by o sporu mělo být rozhodnuto jinak, resp. pokud by soud dospěl k závěru, že správní orgán rozhodl nesprávně. Pro soud je tedy podstatné pouze to, zda rozhodnutí správního orgánu ve výroku zcela odpovídá tomu, jak by mělo být rozhodnuto podle závěrů soudu a všude tam, kde nastane „shoda výroků“, jde o správné rozhodnutí správního orgánu. Dále ERÚ uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalobkyně o údajné kontradiktornosti rozhodování v obdobných sporech. Energetický regulační úřad je obecně názoru, že v obdobných případech (tj. při výplatě podpory formou výkupních cen) je oprávněn po výrobci elektřiny vymáhat neoprávněně vyplacenou podporu povinně vykupující obchodník z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně svou argumentaci ohledně posouzení věcné legitimace opírá především o skutečnost, že veškerá peněžitá plnění byla z majetku žalobkyně žalované vyplácena na základě nezákonného jednání výrobce elektřiny, dále, že výrobce elektřiny nikdy neměl nárok na výplatu podpory a ani žalovaná nemohla tedy m