16 C 51/2024-33 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se proti žalovanému domáhá zaplacení částky 76 404 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobce společnost , IČO, , uzavřel se žalovaným dne 2. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy byl i Sazebník. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou na celou dobu řádného splácení úvěru ve výši 24,90% ročně, a to v 60 měsíčních splátkách po 1 567 Kč (splátka vedle jistiny a úroku zahrnuje také poplatek ve výši 102 Kč za pojištění schopnosti splácet úvěr). Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, v souladu se smlouvou došlo k zesplatnění úvěru ke dni 1. 8. 2022. K e dni zesplatnění činila dlužná částka 55 783,10 Kč. Žalobce nabyl žalovanou pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2023. Žalovaný na pohledávku zaplatil 4 800 Kč, poslední platba byla uhrazena dne 12. 4. 2022. Požadována je dlužná jistina ve výši 48 692 Kč, dlužný poplatek ve výši 2 712 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky od 2. 8. 2022 do 11. 3. 2024 v částce 25 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 379,10 Kč, úrok ve výši 24,90 % ročně z dlužné jistiny od 2. 8. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 51 404 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení.2. Podáním ze dne 4. 11. 2024 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do úroků ve výši 9,90% ročně z částky 48 692 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.4. Dokazováním bylo zjištěno, že žalovanému byly na základě smlouvy ze dne 1. 12. 2021 poskytnuty bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč na jeho účet, jak vyplývá z úvěrové smlouvy, potvrzení čerpání a přehledu plateb. Žalobce prokázal, že je oprávněn vymáhat žalovanou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2023.5. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Ze shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv je povinnost poskytovatele úvěru zkoumat kvalifikovaným způsobem úvěruschopnost. V daném případě žalobce uvedl, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného především na základě informací od žalovaného o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédl do relevantních databází. Žalovaný dle žalobce pro posouzení příjmů předložil pracovní smlouvu a výpis ze svého účtu, z nich původní věřitel ověřil průměrný měsíční příjem ve výši 35 937 Kč. Ohledně výdajů bylo dle žalobce kalkulováno i životní minimum platné v době poskytnutí úvěru ve výši 3 860 Kč jako částka dostatečná pro nezbytné výdaje za obživu a osobní potřeby. Na bydlení žalovaný nevynakládal ničeho, neboť žil u rodičů. Poskytnuté informace a dokumenty byly původním věřitelem vyhodnoceny a zaznamenány ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti. Interní analýzou dospěl právní předchůdce žalobce k závěru, že žalovaný má disponibilní příjmy ve výši 16 163 Kč, tedy dostatečné ke splácení požadovaného úvěru s měsíční splátkou 1 465 Kč. Vůči žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení a v registrech není veden jako dlužník se špatnou platební morálkou.7. Žalobce k prokázání svých tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložil pracovní smlouvu ze dne 5. 5. 2021, ze které vyplývá sjednání pracovního poměru na dobu neurčitou s tím, že mzdu stanoví zaměstnavatel mzdovým výměrem. Dále žalobce předložil Zprávu o posouzení úvěruschopnosti vyhotovenou původním věřitelem. V ní je zaznamenáno, že žalobce předložil svůj občanský průkaz, dále že původní věřitel provedl lustraci v registru SOLUS, CRIF a vyšel z toho, že žalovaný pobírá mzdu ve výši 35 937 Kč a nemá žádné výdaje na bydlení, hypotéku, splátku úvěru či jiné závazky, s tím, že údaje byly ověřeny z výpisu z bankovního účtu.8. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem. Jednak má soud pochybnosti o samotné zprávě o posouzení úvěruschopnosti, která není datována, není zřejmé, kdo ji vyhotovil, dle soudu lze důvodně pochybovat, že to byla předsedkyně představenstva, která jediná listinu podepsala. Nelze ani uzavřít, že listina vznikla v době posuzování úvěruschopnosti. Navíc žalobce nijak nedoložil, že údaje ve zprávě uvedené skutečně ověřil, když výpis z účtu žalovaného, na který poukazuje, nebyl soudu předložen. Rovněž neprokázal, že provedl lustraci v příslušných registrech. Rovněž ohledně bydlení u rodičů se původní věřitel nejspíš spokojil jen s tvrzením žalovaného. Žalobce taktéž nedoložil, že původní věřitel ověřil příjmy žalovaného, neboť jejich výše z pracovní smlouvy nevyplývá, platební výměr předložen nebyl. Za dané situace soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Žalobce byl o neunesení svého důkazního břemene poučen na jednání soudu, další důkazy již nepředložil a ani neoznačil jiné. Uvedené má za následek, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná a k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. K tomu též rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.9. Žalobci tak v posuzovaném případě vznikl pouze nárok na vrácení poskytnutých finančních prostředků po odečtení případných prostředků vrácených žalovaným žalobci formou uhrazených částek. Žalobce tvrdí, že žalovaný uhradil na svůj dluh 4 800 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobci zcela uhradil či že jinak zanikl. Žalovaný však zůstal v řízení zcela nečinný, na nařízené jednání soudu se nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Proto nemohl být soudem poučen o svém břemeni tvrzení a břemeni důkazním. Soud tedy vyšel z tvrzení žalobce o výši uhrazené částky. Celková výše dluhu žalovaného tak činí částku 45 200 Kč, kterou mu soud uložil zaplatit. Ve zbývající části pak soud, pokud jde o další nároky žalobce vycházející z neplatné smlouvy, žalobu zamítl, když současně postupem dle § 96 o. s. ř. s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. Soud umožnil žalovanému úhradu dluhu ve splátkách, a to s ohledem na ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022, dle kterých je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce byl usnesením ze dne 1. 10. 2024 č. j. , spisová značka, vyzván, aby mimo jiné doplnil tvrzení a označil důkazy ohledně celkových sociálních a majetkových poměrů žalovaného v době uzavření smlouvy, popř. současné majetkové poměry a platební možnosti. Žalobce však k těmto otázkám ničeho netvrdil, navíc jak popsáno shora, majetkové poměry (příjmy a výdaje) žalovaného řádně neprověřil ani k době uzavírání smlouvy. Proto soud vyšel toliko z výše dlužné částky a také ze své úředn