16 C 597/2022-243 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou ze dne 23. 12. 2022 se žalobce domáhá určení, že okamžité zrušení pracovního poměru žalovaným datované dnem 28. 10. 2022 je neplatné. Platí tak, že pracovní poměr mezi žalobcem jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem založený pracovní smlouvou ze dne 21. 7. 2021 skončil dohodou ke dni 31. 10. 2022. V žalobě dále uvádí, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 21. 7. 2021 jako řidič vozidla nad 3,5 tuny. V pondělí 31. 10. 2022 byl žalobci doručen dokument označený jako Okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance a datovaný dnem 28. 10. 2022. V tomto dokumentu žalovaný oznámil žalobci, že okamžitě ruší pracovní poměr z důvodu údajného nevyplacení mzdy nebo její části, avšak žalovaný neoznačuje žádnou konkrétní část mzdy, která mu nebyla vyplacena, pouze paušálně uvádí všechny myslitelné součásti mzdy po celou dobu trvání pracovního poměru. Tvrdí, že mu nebyly vyplaceny součásti mzdy od července 2021, kdy pracovní poměr vznikl, až do srpna 2022, kdy přestal práci vykonávat z důvodu dočasné pracovní neschopnosti. Protože žalovaný neoznačil žádné konkrétní skutečnosti, jsou tvrzení o nevyplacení části mzdy zcela neurčitá a nepřezkoumatelná. Žalobce oznámil žalovanému v dopise ze dne 10. 11. 2022, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a že podá u příslušného soudu žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení. Dále sdělil žalovanému, že netrvá na dalším výkonu práce, a proto ve smyslu zákoníku práce platí, že pracovní poměr skončil dohodou ke dni 31. 10. 2022.2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Má za to, že v okamžitém zrušení pracovního poměru dostatečně určitě vymezil, jaké konkrétní mzdové nároky nebyly ze strany žalobce uspokojeny, když výslovně označil, že důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru bylo nevyplacení odpovídající výše mzdy za měsíce červenec 2021 až srpen 2022. Dále veškeré příplatky za práci přesčas a veškeré příplatky za práci v sobotu a v neděli za konkrétně vymezené měsíce. Žalovaný rovněž poukázal na porušování předpisů Evropské unie, zejména nerespektování směrnice Evropského parlamentu a rady EU 2020/1057, včetně nehrazení kabotážních přeprav. Zvlášť žalovaný poukázal především na měsíc červenec roku 2022, kdy dle údajů na kartě řidiče odpracoval v tomto měsíci celkem 249 hodin a 41 minut, avšak dle výplatní pásky mu byla vyplacena mzda pouze za 210,5 hodiny práce. Dále v tomto měsíci dle údajů obsažených ve výkazu práce řidiče odpracoval v sobotu a v neděli celkem 30 hodin a 20 minut, dle výplatní pásky mu bylo proplaceno pouze 22 hodin. Za tento měsíc mu tak nebyla uhrazena mzda za celkem 39 hodin a 11 minut práce, což se pochopitelně promítlo i do nesprávnosti výpočtu příplatku za práci přesčas, za práci v sobotu a v neděli. Měsíc červenec roku 2022 však není zdaleka jediným měsícem, kdy žalovanému nebyla vyplacena mzda za skutečně odpracované hodiny. V neposlední řadě pak žalovaný poukázal na to, že od 2. 2. 2022 jsou účinná nová pravidla pro řidiče v mezinárodní dopravě s ohledem na implementaci směrnice 2020/1057, která stanovuje zvláštní pravidla o vysílání řidičů v odvětví silniční dopravy. Vyslaní zaměstnanci mají nárok na podmínky zaměstnávání za minimální mzdové sazby platné v členském státě EU, do něhož byli vysláni. Žalovaný připojil doklad s názvem „Zadané státy, kde začíná a končí pracovní doba“, který je dle jeho tvrzení rovněž výtažkem z karty řidiče. Dle žalovaného z tohoto dokladu lze mít jednoznačně za to, že výkon jeho práce spočíval výlučně v kabotážních či mezizemních přepravách, za celou dobu trvání pracovního poměru nerealizoval jedinou bilaterální či vnitrozemskou přepravu, a proto by měl být odměňován dle minimální mzdové sazby platné v členském státě EU, do něhož byl vyslán. V červenci roku 2022 pracoval pouze v zemích, jako jsou Nizozemsko, Německo, Rakousko, Lucembursko, Francie, Belgie, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, přičemž ani jedna z kabotážních či mezizemních přeprav nebyla zohledněna na výplatní pásce za tento měsíc, a proto i v tomto ohledu lze jednoznačně spatřovat důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru.3. Svým podáním ze dne 16. března 2023 pak žalobce doplnil skutková tvrzení, když uvedl, že žalovaný se dlouhodobě snažil zkreslovat podklady pro zpracování mezd tím, že vykazoval výrazně nadhodnocené odpracované hodiny. Za červenec 2022 odevzdal zaměstnavateli záznam o době řízení, kde bylo uvedeno 293 hodin, přestože tomuto číslu vůbec neodpovídaly záznamy v tachografu. Žalovaný přitom i na tachografu opakovaně vykazoval práci, ačkoliv v danou dobu prokazatelně nepracoval. Řídící pracovníci žalobce o těchto praktikách žalovaného věděli, a proto veškeré hodiny vykázané žalobcem byly interně kontrolovány. Pro žalobce je nově uváděné tvrzení žalovaného, že odpracoval 249 hodin a 41 minut překvapením, neboť toto neodpovídá ani záznamu o době řízení, který žalovaný dříve žalobci odevzdal, ale dokonce ani údajům z tachografu. Žalobce však trvá na tom, že žalovaný vždy dostal zaplaceny veškeré hodiny, které skutečně odpracoval. Žalovaný si na nesrovnalosti na výplatní pásce nikdy nestěžoval, a to až do doby, než se rozhodl, že chce pracovní poměr rozvázat. Po celou dobu trvání pracovního poměru přetrvávaly problémy s pracovní kázní žalovaného, zaspával a jezdil pozdě na nakládky a vykládky, bez ohlášení z ní odešel, nebyl k dosažení, chodil do zaměstnání ozbrojen. Pokud jde o pravidla pro řidiče v mezinárodní dopravě, pak žalobce poukázal na to, že směrnice Evropské unie nejsou obecně přímo aplikovatelné. Směrnice Evropského parlamentu a rady EU 2020/1057 byla implementována do českého právního řádu až novelou zákona o silniční dopravě provedenou zákonem č. 217/2022 Sb., a to s účinností od 1. srpna 2022. Nové znění zákona o silniční dopravě se odměny při kabotáži dotýká jen ve vztahu k zahraničním dopravcům, kteří kabotáž provádí na území ČR, nikoliv naopak. Proto nelze okamžité zrušení pracovního poměru dle českého zákoníku práce opírat o tvrzené nedostatky v odměňování kabotážních přeprav dle zahraničních předpisů.4. Ve svém podání ze dne 6. 1. 2024 pak žalobce v rámci svých skutkových tvrzeních poukázal příkladmo na dny, jejichž vykázání žalovaným rozporoval. Konkrétně se jednalo o datum 7. 7. 2022, kdy poukazoval na jinak nespecifikovanou položku v rozsahu 48 minut 54 sekund s tím, že v tento den jízda žalovaného trvala 5 hodin 35 minut, práce 4 hodiny 14 minut. Další den 8. 7. 2022 celkem odpracováno 8 hodin 41 minut, z toho 5 hodin 30 minut jízda, 3 hodiny 11 minut práce s tím, že toto považuje žalobce za neúměrně dlouhou vykládku. Stejně tak dne 11. 7. 2022. Celkem odpracováno 11 hodin 32 minut, z toho jízda 4 hodiny 55 minut, práce 6 hodin 37 minut. Pokud jde o 14. 7. 2022, tak je poukazováno na jízdu 4 hodiny 30 minut, práci 3 hodiny 26 minut, celkem tedy 7 hodin 56 minut, kdy je zcela nespecifikována položka „work“. Dne 15. 7. 2022 je vytýkána neúměrně dlouhá nakládka a čištění, kdy z 10 hodin 51 minut jízda trvá 6 hodin 36 minut a práce 4 hodiny 15 minut. Pokud jde o den 19. 7. 2022, pak bylo odpracováno 12 hodin 48 minut, z toho jízda 2 hodiny 59 minut, práce 9 hodin 49 minut. S tím, že opět zcela nespecifikovaná položka „work“ s tím, že žalovaný si zadal začátek práce v 6:40. Byl na vykládce, dle přiložené komunikace s dispečerem v 9 hodin 11 minut byl kontaktován, ale neodpovídal a nekomunikoval. Žalobce byl na zákaznickém centru klienta informován, že žalovaný nevykládá. Žalovaný se ozval až v 16:49 s tím, že je vyloženo. Dle žalobce tedy žalovaný práci až do začátku vykládky nevykonával a nebyl ani k zastižení. Dále rozporoval žalobce den 20. 7. 2022, kdy z celkové práce 12 hodin 11 minut jízda činila 8 hodin 6 minut, práce 4 hodiny 5 minut, i zde považoval žalobce vykládku, nakládka a čištění za neúměrně dlouhé. Totéž platí o dni 22. 7. 2022, kdy z 11 hodin 16 minut činí jízda 2 hodiny 5 minut a práce 9 hodin 11 minut. Celkový součet této rozporované práce za dané dny činí 44 hodin 48 minut.5. Dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaný byl u žalobce zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 21. 7. 2021 jako řidič vozidla nad 3,5 tuny. Dle článku 4 pracovní smlouvy zaměstnanci náleží za vykonanou práci mzda, jejíž jednotlivé složky a jejich výši stanoví zaměstnavatel ve vnitřním mzdovém předpisu s tím, že mzda je splatná do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém vznikl nárok na mzdu nebo na některou její složku. Dle tohoto článku měl zaměstnanec obdržet písemný doklad o měsíčním vyúčtování mzdy a dále bylo sjednáno, že má nárok na poskytnutí cestovních náhrad v souladu s ustanovením § 156 a následujících zákoníku práce. V článku 5 pak byla mimo jiné definována pracovní doba, kterou je doba řízení vozidla, nakládka a vykládka, čištění a prohlídka vozidla, sledování nakládky a vykládky, práce, kterou se zajišťuje bezpečnost vozidla nebo nákladů, technická údržba vozidla, administrativní práce spojené s řízením v