21 C 376/2024-38 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že ve dnech , datum, a , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) s žalovanou smlouvy o (spotřebitelském) úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, , na jejichž základě jí poskytla peněžní prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaná peněžní prostředky čerpala, sjednané splátky však neuhradila včas, a to do , datum, , resp. do , datum, . Pohledávky byly postoupeny žalobkyni. Žalobkyně požaduje dlužnou jistinu, úrok (poplatek) a úrok z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. K projednání věci samé soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), nenařizoval jednání. Dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a účastnice s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Soud předem dalšího posouzení uvádí, že předmětem řízení jsou pohledávky (jistiny) ve výši , částka, (pokud jde o úvěr z , datum, ) a , částka, (pokud jde o úvěr z , datum, ), celkem tedy ve výši , částka, . Ve zbytku se jedná o jejich příslušenství (viz § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). To platí i pro „poplatky“ ve výši , částka, (pokud jde o úvěr z , datum, ) a , částka, (pokud jde o úvěr z , datum, ), celkem tedy ve výši , částka, . Protiplnění za poskytnuté peněžní prostředky totiž není ničím jiným než úrokem (viz § 497 ve spojení s § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku).5. Soud dále úvodem zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovaným žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek z , datum, , včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek). Žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno (viz oznámení o postoupení pohledávek z , datum, , včetně podacího lístku).6. Následně soud věc posoudil. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Proto ji zamítl.7. Již z žalobních tvrzení je na první pohled zcela zřejmé, že je žalobní nárok promlčen: promlčecí lhůta (doba) počala běžet , datum, , resp. , datum, (viz bod 1 výše), a uplynula , datum, , resp. , datum, (§ 101 občanského zákoníku ve spojení s § 262 odst. 4 obchodního zákoníku). K promlčení soud zcela výjimečně přihlédl nikoliv k námitce strany žalované (dlužníka; § 100 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku), nýbrž z moci úřední (ex offo).8. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně zneužila právo na poskytnutí ochrany zjevně promlčené pohledávce, proti níž žalovaná strana nevznese námitku promlčení. Proto ji tuto ochranu neposkytl: k promlčení přihlédl z úřední povinnosti a žalobě nevyhověl (§ 100 odst. 1 věta první občanského zákoníku).9. Již jen s ohledem na dobu, která uplynula od skončení promlčecí lhůty (viz bod 6 výše), a na výši žalobou uplatněného příslušenství (úroků a úroků z prodlení), které násobně převyšují poskytnutou jistinu (viz žaloba), odporuje uplatnění žalobního nároku pravidlům slušnosti a poctivosti. Je vyloučeno, že žalobkyně při podání žaloby počítala s vedením sporu mezi uvážlivě jednajícími osobami. Naopak musela předpokládat, že žalovaná strana z důvodu slabého postavení – nezkušenosti, rozumové slabosti či lehkomyslnosti – buď zůstane zcela pasivní, nebo se její aktivita bude míjet s účelným bráněním práva (třebas proto, že je mylně přesvědčena o tom, že jí nezbývá nic jiného než dluh splnit). Jinak řečeno: věděla-li by žalobkyně, že se postaví uvážlivě jednající osobě, nikdy by spor nevyvolala.10. Současně soud nepochybuje, že jednání žalobkyně bylo úmyslné. Pohledávku nabyla v době, kdy již byla promlčena, čehož si musela být jako profesionálka (podnikatelka) vědoma. Zároveň je soudu z úřední činnosti známo, že takto žalobkyně postupuje systematicky: jen před senátem 21 C Okresního soudu v , adresa, vede několik obdobných řízení (např. pod sp. zn. , spisová značka, nebo pod sp. zn. , spisová značka, ).11. Žalobkyně tedy zneužila slabosti žalované, která je slabší smluvní stranou (spotřebitelem). Významné je též to, že se v projednávané věci jednalo o spor ze spotřebitelského úvěru. V této oblasti je totiž principu ochrany spotřebitele přikládán obzvláštní význam. Soudní dvůr Evropské Unie zdůrazňuje, že zde nelze vázat ochranu spotřebitele na jeho znalosti a aktivitu, neboť existuje „nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně“ (viz rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance s.r.o., C-679/18); byť byl tento závěr formulován na půdorysu směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, lze jej vnímat jako (obecně uplatnitelný) projev principu ochrany spotřebitele v oblasti spotřebitelského úvěrování.12. V podrobnostech soud dále odkazuje na argumentaci in TICHÝ, J. Soudní vymáhání promlčených pohledávek ze spotřebitelských smluv, Právní rozhledy, č. 6, ročník 2024, str. 193 a násl. S argumentací uvedenou v tomto textu se ztotožňuje.13. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 1 275 Kč (viz čl. 17 spisu). Správně mělo být zaplaceno 800 Kč. Základ poplatku v projednávané věci totiž netvoří (ani) úrok („poplatek“) ve výši 14 511,61 Kč (viz též bod 4 výše), neboť jde o příslušenství, které není samostatným předmětem řízení (§ 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Přeplatek tedy činí 475 Kč. Tato částka bude žalobkyni vrácena (§ 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích) ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku (§ 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích) k rukám jejího zástupce.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované, která měla ve věci plný úspěch, žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.