10 C 354/2024-33 — Okresní soud v Českých Budějovicích
ECLI: ECLI:CZ:OSCB:2025:10.C.354.2024.1 Datum: 2025-02-27 Předmět: o zaplacení částky 35 920,49 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb."] ["smlouva o úvěru""bezdůvodné obohacení""neplatnost právního jednání"]
O co šlo: o zaplacení částky 35 920,49 Kč s příslušenstvím (["§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2)
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 8. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 5. 2023, na základě které žalovaný obdržel na svůj účet č. , č. účtu, částku 29 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru, a to poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 250 Kč, poplatek za službu Klidné spaní 110 Kč, poplatek za službu Presto 165 Kč a poplatek za službu Informační SMS servis ve výši 29 Kč. Splatnost nastala dne 19. 6. 2023. Žalovaný však ničeho neuhradil. Celková žalovaná částka je ve výši 35 920,49 Kč a skládá se z částky 29 000 Kč na jistině, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 616,49 Kč, poplatku za službu Klidné spaní 110 Kč, poplatku za službu Presto 165 Kč a poplatku za službu Informační SMS servis ve výši 29 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Žalobkyně žádá i zákonný úrok z prodlení pro období od 20. 6. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se při jednání vyjádřil tak, že částku 29 000 Kč obdržel a nic z ní ani částečně neuhradil. Namítal však, že při sjednávání úvěru žalobkyně neověřovala jeho úvěruschopnost, vyšla pouze z údajů, které on vyplnil na internetovém portálu. Dokládal pouze 2 výplatní pásky za období srpen a září 2022 u svého příjmu 60 000 Kč měsíčně. Ohledně výdajů přiznal úvěr u , Anonymizováno, se splátkou 6 200 Kč měsíčně, odhadl výdaje na bydlení ve výši 4 500 Kč měsíčně a ostatní zbytné výdaje 4 000 Kč. V té době však splácel i ostatní úvěry, které však neuvedl. Žalobkyně si tyto skutečnosti neověřila. Navrhl soudu, aby mu povinnost k zaplacení částky 29 000 Kč byla stanovena ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně.3. Žalovanému byla žaloba spolu s předvoláním k soudnímu jednání doručena do vlastních rukou, k jednání se žalovaný dostavil, na rozdíl od omluvené žalobkyně, která se jednání nezúčastnila, tudíž byla věc projednána v její nepřítomnosti.4. Přípisem soudu ze dne 29. 10. 2024 byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. jakým konkrétním způsobem žalobkyně postupovala při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tedy jaké konkrétní dokumenty posuzovala včetně doložení těchto dokumentů, z nichž vycházela. Žalobkyně svým podáním ze dne 26. 2. 2025 soudu tvrdila, že úvěruschopnost prokázala, a to na základě tvrzení žalovaného. Žalobkyně uvedla, že žalovaný tvrdil průměrný měsíční příjem 60 000 Kč, který byl doložen dvěma výplatními páskami za období od srpna a září 2022 (ověřená výše 54 700 Kč). Ohledně výdajů a jejich ověření netvrdila žalobkyně ničeho. Žalobkyně pouze ověřila, zda žalovaný se nenachází v následujících registrech: Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, Registr neplatných dokladů MV ČR, Registr hledaných osob PČR, Registr politicky aktivních osob, Katastrální rejstřík, Registr „sankční seznamy“. Soud má za to, že výzvě soudu vyhověno nebylo a žalobkyně nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalovaného. K dotazu soudu sdělila společnost , právnická osoba, ., že žalovaný byl majitelem účtu č. , č. účtu, v předmětném období a dne 20. 5. 2023 byla připsána částka 29 000 Kč pod VS , var. symbol, .5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:6. Dne 20. 5. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 29 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal spolu s jistinou zaplatit poplatek ve výši 7 250 Kč za poskytnutí úvěru, poplatek za službu Klidné spaní 110 Kč, poplatek za službu Presto 165 Kč a poplatek za službu Informační SMS servis ve výši 29 Kč. Celkově mělo být uhrazeno 36 554 Kč. Žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z této částky od 20. 6. 2023, jelikož úvěr byl splatný 19. 6. 2023. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní výzvou ze dne 24. 3. 2024, žalovaný však ničeho neuhradil.7. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).8. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.9. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.10. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti p