12 C 270/2025-14 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky , částka, s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o podnikatelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne , datum, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:5. Účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému jakožto podnikateli poskytnout úvěr ve výši , částka, s dobou splatnosti 12 měsíců ode dne čerpání úvěru a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 0,7 % za každý den čerpání úvěru, a to v 12 splátkách po , částka, . Poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný se tak zavázal vrátit žalobkyni celkem , částka, . V čl. , Anonymizováno, smlouvy se pak žalovaný zavázal uhradit v případě prodlení jakékoliv splátky jednorázovou sankci ve výši , částka, . (Zjištěno ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, .) Částka 70 000 Kč byla žalobkyní vyplacena žalovanému dne , datum, (zjištěno z potvrzení o provedené platbě). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, , tj. tedy prostřednictvím komunikace na dálku. Totožnost žalovaného byla při uzavření smlouvy ověřena prostřednictvím verifikační platby , částka, a zasláním kopie občanského průkazu (zjištěno z výpisu verifikační platby , částka, a kopie občanského průkazu žalovaného).6. Žalovaný své závazky nesplnil řádně a včas, na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaný žalobkyni ničeho dalšího neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne , datum, (zjištěno z uvedené výzvy včetně dokladu o odeslání).7. Na základě shora uvedených důkazů, které jsou ve vzájemném souladu, vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr za shora uvedených podmínek. Žalovaný však své smluvní závazky nesplnil řádně a včas.8. Právně byla věc posouzena podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) jako smlouva o úvěru, dle něhož Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Soud se s ohledem na výši sjednaného úroku a na zjevný nepoměr mezi plněními stran, kdy žalovaný byl povinen za zapůjčenou částku , částka, zaplatit žalobkyni částku , částka, do 12 měsíců ve 12 splátkách, zabýval posouzením platnosti smluvních ujednání účastníků ve smyslu § 580 a 588 o.z. Mezi účastníky byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru (de facto úrok) ve výši 0,7 % denně. Výši toho poplatku tak soud posoudil jako rozporný s dobrými mravy. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Lze odkázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž Nejvyšší soud shledal neplatné pro rozpor s dobrými mravy smluvní ujednání o úrocích ve výši 60 % ročně. Dále je možné poukázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 či na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 4129/2018, v nichž se uvedené soudy zabývaly otázkou dobrých mravů a přiměřené výše úroku jako odměny za poskytnutí prostředků úvěru. Podstatným závěrem, který ze všech shora citovaných rozhodnutí plyne, je závěr, že nepřiměřená a tím pádem odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Taková sazba se v dané době pohybovala kolem 10 % ročně.12. Výše poplatku (de facto úroku) za poskytnutí prostředků úvěru žalovanému je tudíž zcela zjevně nepřiměřená a odporující dobrým mravům. Ujednání o odměně, poplatku či úroku v této výši je tak nutné posoudit v souladu s § 580 a 588 občanského zákoníku jako neplatné, působící neplatnost celé smlouvy. Plnění žalobkyně ve výši 70 000 Kč je tudíž třeba posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, přičemž žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. K úhradě proto žalovanému zbývá 70 000 Kč. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje.13. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěšnějším účastníkem je žalovaná (pro účely stanovení míry úspěchu je nutné zohlednit i žalobkyní požadované příslušenství) a měla by proto proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Žalovaná však zůstala ve věci zcela nečinná a žádné náklady jí nevznikly, proto bylo soudem rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku shora.14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud vyhověl žádosti žalovaného o rozložení plnění do splátek po 2 500 Kč měsíčně, ovšem pod ztrátou výhody splátek. Tuto splátku považuje soud s ohledem na výši dluhu za přiměřenou.