17 C 298/2024-81 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalované zaplacení částky 23 977,34 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o úvěru č. , hodnota, mezi účastníky uzavřené dne 14. 4. 2023 distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 17 500 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila o žalované následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaná sdělila žalobkyni, což vyplývá z PDF souboru „uveruschopnost“ či „creditworthiness“. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis z katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB - Czech Non – Banking , právnická osoba, , která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP (poskytovatel služby informování o platebním účtu), případně žalobkyně vycházela z žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 23 645 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovanou uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. Úvěr byl žalované vyplacen na účet č. , č. účtu, dne 14. 4. 2023 v částce 17 500 Kč. Žalovaná si při sjednávání Smlouvy zvolila volitelné služby – služba „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 220 Kč, služba „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč, informační SMS servis za poplatek ve výši 58 Kč. Žalovaná jedenkrát požádala o odklad splatnosti úvěru celkově o 30 dnů a splatnost úvěru nastala dne 13. 6. 2023. Žalovaná neuhradila ničeho. Pohledávka žalobkyně vůči žalované činí 22 493 Kč, z toho jistina činí 17 500 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 550 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ 220 Kč, poplatek za službu „Presto“ 165 Kč a poplatek za službu „Informační SMS servis“ 58 Kč. Poplatek za sjednání úvěru v původní výši 4 550 Kč byl sjednán v souladu s článkem IV Smlouvy a článkem 1 Sazebníku. Žalobkyně se domáhala dále zaplacení částky 1 484,34 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za období od 14. 6. 2023 do 12. 9. 2023.2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.3. Žalobkyně k výzvě soudu, aby doplnila skutková tvrzení a důkazy k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované a jaké jsou její současné poměry, ve svém vyjádření ze dne 20. 12. 2024 zopakovala skutková tvrzení, která jsou již uvedena v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žádné nové skutečnosti žalobkyně nesdělila.4. Soud ve věci nařídil jednání na 25. 2. 2025, toto jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní.5. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně jednání neúčastnila, nemohlo jí být poskytnuto poučení, že soud shledává jako neúplná skutková tvrzení žalobkyně a předložené důkazy k tomu, zda a jakým způsobem žalobkyně zkoumala pravidelné měsíční výdaje žalované a jaké jsou možnosti žalované splácet poskytnutou jistinu.6. Soud ve věci provedl důkaz listinami, a to Smlouvou o spotřebitelském úvěru, kopií občanského průkazu žalované, souhlasem se zpracováním osobních údajů, sazebníkem, výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, ., přehledem příjmových transakcí, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, údaji o poskytovateli úvěru, autorizací ověření totožnosti, všeobecnými obchodními podmínkami, výpisem z běžného účtu, ze kterých zjistil, že žalovaná dálkovým způsobem uzavřela se žalobkyní Smlouvu o úvěru, na základě které jí převodem na účet žalobkyně poukázala částku celkem 17 500 Kč. Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti je uvedeno, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti je dva, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem je uvedeno rovněž dva, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 3 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí 1 500 Kč, další nezbytné výdaje činí 3 000 Kč. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 23 645 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činí 29 800 Kč.7. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Žalobkyně soudu nedoložila, na základě, jakých podkladů žalobkyně zkoumala výši žalovanou uvedených příjmů domácnosti, výši měsíčních výdajů, s jakým výsledkem nahlédla do veřejně dostupných databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.11. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.12. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace zí