23 C 135/2024-49 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 17 809,40 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, , a žalovanou dne 27.1.2022.2. Podáním ze dne 27.8.2024 vzala žalobkyně část smluvního úroku zpět. V požadovaném rozsahu proto soud řízení částečně zastavil (výrok I).3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a přes řádné předvolání se k jednání nedostavila. Soud proto ve věci rozhodl v její nepřítomnosti.4. Po provedeném dokazování zjisti soud tento skutkový stav:5. Dne 27.1.2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, , se žalovanou smlouvu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 477 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 394 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 383 Kč měla být zaplacena dne 26.1.2023. Součástí poplatku byl také úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 18,24 % ročně. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že jí byla částka 10 000 Kč předána při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a smluvních podmínek.) Žalovaná neplnila podmínky smlouvy řádně a včas. Na svůj dluh uhradila celkem částku 1 100 Kč.6. Pohledávka původní věřitelky přešla ke dni 27.9.2023 na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 včetně výňatku ze seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023 včetně dokladu o odeslání). Žalovaná na pohledávku žalobkyně ničeho dalšího neuhradila ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 28.3.2024 (zjištěno z předžalobní upomínky z 28.3.2024 včetně dokladu o odeslání).7. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaná řádně nesplnila. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Uvedený zákon se na předmětnou smlouvu vztahuje, neboť smlouva byla uzavřena v době účinnosti zákona se žalovanou jakožto spotřebitelkou.8. Žalobkyně pouze obecně tvrdila, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované ze strany její právní předchůdkyně ověřena s tím, že jediným předloženým důkazem ve věci úvěruschopnosti žalované byla karta zákazníka, do níž byly vypsány zjištěné údaje o příjmech a výdajích žalované.9. S ohledem na nedostatečně tvrzené a prokázané ověření úvěruschopnosti žalované soud při jednání dne 10.2.2025 vyzval žalobkyni v souladu s § 118a o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů k tomu, zda a jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních listin byly ověřovány příjmy a především výdaje žalované, přičemž odhadované měsíční výdaje žalované působí jako nevěrohodně nízké. Soud zároveň poučil žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně však jiné tvrzení ani důkazy nedoplnila, považuje je za dostatečné.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31.12.2023: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28.5.2022: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Přestože znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru koncipuje s účinností do 28.5.2022 neplatnost uzavřené smlouvy jen jako relativní (k námitce spotřebitele ve tříleté promlčecí lhůtě), je třeba dané ustanovení vykládat eurokonformně, v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. , Anonymizováno, . V něm Soudní dvůr EU dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.13. S ohledem na výše uvedené skutkové i právní závěry proto soud posoudil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. Na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které představují peněžní prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna žalobkyni vydat, tj. zaplatit. Pohledávka ze shora specifikované smlouvy za žalovanou byla žalobkyni postoupena, z čehož je nutné dovodit i aktivní legitimaci žalobkyně ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná uhradila jen 1 100 Kč. Z toho důvodu uložil soud povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 8 900 Kč a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.14. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, byla neaktivní. Jaké jsou možnosti žalované úvěr splácet netvrdila ani žalovaná, ani žalobkyně. Soud proto v daném případě uložil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 8 900 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku, což je doba, kterou lze obecně považovat za ve vztahu uvedené částce za přiměřenou.15. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, .16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy převážně úspěšné žalované (při zohlednění příslušenství) žádné náklady řízení nevznikly.