23 C 158/2024-40 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 63 401 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, , a žalovaným dne 28.6.2022.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a přes řádné předvolání se k jednání nedostavil. Soud proto ve věci rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Po provedeném dokazování zjisti soud tento skutkový stav:4. Dne 28.6.2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, , se žalovaným smlouvu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 35 244 Kč, a to ve 21 měsíčních splátkách po 3 345 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 3 334 Kč měla být zaplacena dne 2.4.2024. Součástí poplatku byl také úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 26,43 % ročně. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že mu byla částka 35 000 Kč předána při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a smluvních podmínek.)5. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy řádně a včas. Na svůj dluh uhradil pouze částku 6 845 Kč.6. Pohledávka původní věřitelky přešla ke dni 29.4.2024 na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.4.2024 na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.4.2024 včetně výňatku ze seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.4.2024 včetně dokladu o odeslání). Žalovaný na pohledávku žalobkyně ničeho dalšího neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 29.7.2024 (zjištěno z předžalobní upomínky z 29.7.2024 včetně dokladu o odeslání).7. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Uvedený zákon se na předmětnou smlouvu vztahuje, neboť smlouva byla uzavřena v době účinnosti zákona se žalovaným jakožto spotřebitelem.8. Žalobkyně pouze obecně tvrdila, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného ze strany její právní předchůdkyně ověřena s tím, že jediným předloženým důkazem ve věci úvěruschopnosti žalovaného byla karta zákazníka, do níž byly vypsány zjištěné údaje o příjmech a výdajích žalovaného. Soud proto při jednání dne 10.2.2025 vyzval žalobkyni v souladu s § 118a o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů k tomu, zda a jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních listin byly ověřovány příjmy a především výdaje žalovaného. Soud zároveň poučil žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně však jiná tvrzení ani důkazy nedoplnila s tím, že dosavadní považuje za dostatečné.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31.12.2023: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. S ohledem na výše uvedené skutkové i právní závěry proto soud posoudil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. Na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které představují peněžní prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobkyni vydat, tj. zaplatit. Pohledávka ze shora specifikované smlouvy za žalovaným byla žalobkyni postoupena, z čehož je nutné dovodit i aktivní legitimaci žalobkyně ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Žalovanému byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil jen 6 845 Kč. Z toho důvodu uložil soud povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 28 155 Kč a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.12. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, byl neaktivní. Jaké jsou možnosti žalovaného úvěr splácet netvrdil ani žalovaný, ani žalobkyně. Soud proto v daném případě uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 28 155 Kč v měsíčních splátkách po 2 000 Kč, které soud považuje za přiměřeně vysoké, avšak pod ztrátou výhody splátek. Tzn., že nesplní-li žalovaný některou splátku, má žalobkyně právo požadovat celou pohledávku, přičemž toto právo může uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky (obdobně režimu § 1931 o.z.).13. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, .14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.15. O povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek do částky 3 171 Kč (žalobkyně dosud uhradila 2 537 Kč) bylo rozhodnuto podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) sazebníku poplatku, která je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť platební rozkaz nebyl vydán. Soudní poplatek lze doplatit na účet soudu č. , Anonymizováno, , VS: , var. symbol, .