23 C 21/2025-17 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 18 233,18 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, , Anonymizováno, , právnická osoba, , jednající v ČR prostřednictvím , právnická osoba, , a to pod obchodní značkou , Anonymizováno, dále jen „banka“), a žalovanou dne 1.11.2022.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaná nereagovala na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:5. Dne 31.10.2022 učinila žalovaná vůči bance žádost o uzavření úvěrové smlouvy, na jejímž základě měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 25 513 Kč. Banka úvěr schválila akceptačním dopisem ze dne 1.11.2022 a úvěrové smlouvě bylo přiděleno č. , hodnota, . Žalovaná se zavázala splácet čerpaný úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 423 Kč vždy k 17. dni v kalendářním měsíci, počínaje dnem 17.11.2022 Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,56 % ročně. Součástí smlouvy byly i produktové podmínky. (Zjištěno z žádosti/smlouvy o klasickém úvěru č. , hodnota, , akceptace úvěru a produktových podmínek.) Před uzavřením smlouvy banka řádně a s ohledem na výši poskytnutého úvěru dostatečně ověřila úvěruschopnost žalované (zjištěno z čl. II smlouvy žádosti o uzavření smlouvy).6. V průběhu úvěrového vztahu došlo k postoupení smlouvy a pohledávky z ní na žalobkyni. Postoupení smlouvy a současně pohledávky bylo žalované oznámeno (zjištěno z oznámení ze dne 4.9.2023, 2.11.2023 a ze smlouvy o postoupení portfolia pohledávek).7. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela a dostala se do prodlení (zjištěno z výpisu plateb). Pro porušení povinností žalované žalobkyně po předchozí výzvě ze dne 17.1.2024 od úvěrové smlouvy dopisem ze dne 2.3.2024 odstoupila a ke dni 29.2.2024 úvěr zesplatnila (zjištěno z výzvy ze dne 17.1.2024 a ze zesplatňovacího dopisu ze dne 2.3.2024).8. Pohledávka za žalovanou ve výši 18 233,18 Kč je tvořena dlužnou jistinou ve výši 15 698,19 Kč, úroky ve výši 1 567,93 Kč, dlužnými poplatky ve výši 967,06 Kč (na poplatky v původní výši 1 467,06 Kč byla započtena úhrada žalované ve výši 500 Kč ze dne 30.7.2024). Dále žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. od 1.3.2024 do zaplacení a na smluvní úrok od téhož data, který žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru ponížila na výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny. Žalovaná na pohledávku žalobkyně ničeho neuhradila ani přes předžalobní výzvu z 25.10.2024 (zjištěno z uvedené předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání).9. S ohledem na shora uvedený skutkový stav soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dohodnuté finanční prostředky. Úvěruschopnost žalované přitom banka před poskytnutím úvěru dostatečně prověřila. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku, tíží žalovanou, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná něco neučinila. Je na žalované, aby soudu případně tvrdila a prokázala, že zaplatila řádně a včas. Žalovaná však nic takového netvrdí, ani neprokazuje.10. Právně byla věc posouzena podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“): Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jedná se též o smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. Úvěruschopnost žalované byla dostatečně ověřena ve smyslu § 84-89 zákona č. 257/2016 Sb.11. Podle § 1970 o. z. má žalobce proti žalovanému i právo na úrok z prodlení ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Rovněž nárok na úrok z prodlení byl proto uplatněn po právu.12. Správně byl uplatněn i nárok na smluvní úrok, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., dle něhož u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Zcela úspěšné žalobkyni přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a ze 2 paušálních náhrad po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb.14. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.15. O vrácení přeplatku soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť soudní poplatek byl původně vyměřen a uhrazen na základě písařské chyby žalobkyně v žalobním petitu.