25 C 333/2024-116 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2024 ve znění pozdějších podání se žalobkyně proti žalované domáhala vydání rozsudku, jímž by soud vyslovil neplatnost rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalované výpovědí ze dne 26. 7. 2024 s odůvodněním, že žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2024 na pracovní pozici „manažer obchodu“, když dne 29. 7. 2024 žalovaná na pracovišti osobně předala žalobkyni výpověď ze dne 26. 7. 2024, a to pro nadbytečnost ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), a to ke dni 31. 7. 2024 s tím, že nebude uplatněna dvouměsíční výpovědí doba. Žalovaná dále spolu s výpovědí předala žalobkyni i listinu označenou jako rozhodnutí generálního ředitele ze dne 26. 7. 2024, ve které se uvádí, že dnem 1. 7. 2024 dochází ke zrušení doposud obsazeného pracovního místa označeného jako „obchodní manažer“ pro nadbytečnost, a to z důvodu naplnění potřeb žalované na daném útvaru. Žalobkyně je přesvědčena, že rozvázání pracovního poměru výpovědí je neplatné, neboť pro výpověď nebyly splněny zákonné podmínky. S ohledem na výše uvedené zaslala žalobkyně žalované své písemné oznámení o trvání na dalším zaměstnávání ze dne 6. 8. 2024, které bylo žalované doručeno dne 19. 8. 2024.2. Žalovaná ve finálním znění svého vyjádření ve věci samé, a to podáním doručeným soudu dne 15. 8. 2025 uznala žalovaný nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, tedy nárok na určení, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 26. 7. 2024, je neplatné.3. Soud v souladu s ustanovením § 41 odst. 2 o.s.ř. shora uvedený úkon žalované posoudil podle jeho obsahu bez ohledu na vymezené označení tohoto úkonu, tak, že žalovaná tímto nerozporuje skutkový děj vylíčený žalobkyní v podané žalobě a doplňujících podáních, přičemž sdílí právní náhled žalobkyně na zásadní (původně sporné) otázky tohoto řízení. Soud podotýká, že žalovanou uvažovaný rozsudek pro uznání ve smyslu ustanovení § 153a odst. 1 o.s.ř. nelze vydat, když ve smyslu ustanovení § 153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Soud odkazuje mimo jiné na usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 24. 4. 2025, č.j. , spisová značka, , z jehož odůvodnění se podává, že podle konstantní judikatury není otázka platnosti právního jednání, kterým došlo k ukončení pracovního poměru, věcí, která by byla přímo v dispozici účastníků a u které by šlo uzavřít běžný smír (v daném případě tedy rozhodnout podle uznání žalované).4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:5. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila, že v rozhodné době byl jménem žalované oprávněn jednat předseda představenstva , jméno FO, .6. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou coby zaměstnavatelem a žalobkyní coby zaměstnancem dne 1. 2. 2024 vzal soud za prokázané, že na základě této pracovní smlouvy byla žalobkyně s účinností od 1. 2. 2024 zaměstnána u žalované na pozici manažer obchodu. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Pracovní smlouva je opatřena podpisy obou smluvních stran. Není pochyb o tom, že pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne 1. 2. 2024 mezi žalobkyní a žalovanou platně vznikl a v době doručení výpovědi z pracovního poměru žalobkyni, tj. dne 29. 7. 2024, trval.7. Z Výpovědi ze strany zaměstnavatele ze dne 26. 7. 2024 soud zjistil, že tímto žalovaná prostřednictvím předsedy představenstva žalované oznámila žalobkyni, že ukončuje její pracovní poměr u žalované sjednaný v pracovní smlouvě dne 1. 2. 2024 pro funkci manažer obchodu pro nadbytečnost v souladu s ustanovením § 52 písm. c) zákoníku práce s odkazem na přiložené rozhodnutí generálního ředitele s tím, že pracovní poměr skončí k 31. 7. 2024. Žalobkyni je dále sděleno, že po skončení pracovního poměru jí náleží odstupné ve výši jednonásobku průměrného výdělku. Listina obsahující výpověď zaměstnavatele je opatřena razítkem žalované a podpisem osoby oprávněné jménem žalované takový pracovněprávní úkon vůči žalobkyni učinit. Na citované listině žalobkyně potvrdila, že výpověď převzala dne 29. 7. 2024 a připojila dodatek, že souhlasí s tím, že nebude uplatněna dvouměsíční výpovědní doba. K oběma posledním prohlášením připojila žalobkyně svůj podpis, jak zřejmé též z audionahrávky ze dne 29. 7. 2024.8. Z Rozhodnutí generálního ředitele ze dne 26. 7. 2024 (ve Věci: zrušení pracovního místa obchodní manažer pro nadbytečnost) vyplývá, že žalovaná tímto dává žalobkyni na vědomí, že dnem 1. 7. 2024 ruší doposud obsazené pracovní místo obchodní manažer pro nadbytečnost s tím, že důvodem je naplnění potřeb společnosti na tomto útvaru. I tato listina je opatřena otiskem razítka žalované a podpisem předsedy představenstva žalované, když z připojeného rozdělovníku je zřejmé, že rozhodnutí bylo dáno na vědomí též žalobkyni. Uvedená skutečnost pak vyplývá i z již citované audionahrávky předložené žalobkyní ze dne 29. 7. 2024.9. Listinou ze dne 6. 8. 2024 následně žalobkyně oznámila žalované, že trvá na dalším zaměstnávání u žalované. Toto oznámení bylo dle připojené dodejky doručeno žalované dne 19. 8. 2024.10. Z výpisu nabídek práce na internetových stránkách žalované ze dne 29. 7. 2024 a ze dne 4. 9. 2024 soud zjistil, že bezprostředně po doručení výpovědi žalobkyni inzerovala žalovaná na svých webových stránkách v rubrice „nabídka práce“ pracovní nabídku týkající se téže pracovní pozice, jakou do té doby zastávala žalobkyně. Soud sdílí náhled žalobkyně v tom směru, že žalovaná zaměstnance na této pracovní pozici i nadále potřebovala a poptávala, nelze tak dospět k závěru o nadbytečnosti konkrétního zaměstnance – žalobkyně pro žalovanou.11. Z audionahrávky rozhovoru ze dne 24. 7. 2024, tedy jednání předcházejícího doručení výpovědi žalobkyni zřetelně vyplývá, že předseda představenstva žalované vytýká žalobkyni kvalitu odvedené práce, způsob jednání s lidmi, tvrzené intriky mezi kolegy na pracovišti a zejména nedostatečné pracovní výsledky, které blíže nekonkretizuje. Současně sděluje žalobkyni svůj záměr ukončit s ní právě z těchto důvodů pracovní poměr výpovědí, když připouští, že práce pro žalobkyni u žalované by nadále byla, avšak pro špatný přístup žalobkyně k práci nutno přistoupit k ukončení pracovního poměru výpovědí. V zachyceném ústním rozhovoru žalobkyně a , jméno FO, ze dne 24. 7. 2024 není žádná zmínka o přijatém rozhodnutí generálního ředitele ohledně organizační změny. Naopak, předseda představenstva žalované výslovně žalobkyni říká: “Potřebuju obchodníka pro ČR, toho nemám“. Není pochyb o tom, že práce dosud vykonávaná žalobkyní pro žalovanou byla v okamžiku doručení výpovědi z pracovního poměru žalobkyni i nadále pro žalovanou potřebná.12. Z audionahrávky ze dne 29. 7. 2024 vzal soud za prokázané okolnosti provázející doručení výpovědi žalobkyni, kdy předseda představenstva žalované spolu s listinou obsahující výpověď osobně předal žalobkyni též rozhodnutí generálního ředitele o zrušení místa obchodního manažera pro nadbytečnost s vysvětlením, že žalobkyni nemůže dát výpověď bez udání důvodu. V souvislosti s předáním výpovědi se pak oba výše jmenovaní ústně dohodli (bez námitek žalobkyně) výhradně na neuplatnění dvouměsíční výpovědní doby.13. Pořízení citovaných audionahrávek žalobkyní soud hodnotí jako souladné se závěry rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1774/14, když žalobkyně coby zaměstnanec je nepochybně slabší stranou pracovněprávního vztahu vzniklého na základě uzavřené pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2024.14. Vzhledem k již zaujatému závěrečnému procesnímu stanovisku žalované v daném sporu žalovaná nevyhověla v soudem určené lhůtě výzvě soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. udělené jí při jednání dne 22. 5. 2025. Žalovaná tak nedoplnila svá skutková tvrzení a zejména v řízení neprokázala, že předmětné rozhodnutí generálního ředitele ze dne 26. 7. 2024 bylo bezprostřední (a skutečnou) příčinou nadbytečnosti žalované coby zaměstnance.15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žaloba na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí byla žalobkyní podána v souladu s ustanovením § 72 zákoníku práce. Za situace, kdy dle textu výpovědi měl pracovní poměr žalobkyně u žalované skončit ke dni 31. 7. 2024 a žaloba byla podána dne 25. 9. 2024 u zdejšího soudu, nutno hodnotit žalobu jako včasnou.16. Soud nad rámec uvedeného činí dílčí závěr v tom směru, že ujednání stran o neuplatnění dvouměsíční výpovědní lhůty je v rozporu s kogentním ustanovením § 51 odst. 2 zákoníku práce, ze kterého vyplývá, že výpovědní doba činí nejméně dva měsíce. Není pochyb o tom, že od příslušného zákonného ustanovení se účastníci pracovněprávního vztahu nemohou smluvně odchýlit. Na souhlasné prohlášení žalobkyně a žalované ve výpovědi z pracovního poměru tak nutno pohlížet jako na absolutně neplatné. I z tohoto pohledu pak nutno dovodit, že určovací žaloba byla včasná.17. Podle ustanovení § 52 písm. c) zá