25 C 79/2025-36 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2025 se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky 90 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovanému poskytl dvě zápůjčky (ve výši 50 000 Kč a 40 000 Kč), když přes opakované přísliby žalovaný dluh ze zápůjček žalobci neuhradil. Žalobce rovněž požaduje zákonný úrok z prodlení, jehož termín odvíjí od písemné výzvy, v níž žalobce žalovaného vyzval k úhradě celkové dlužné částky do 22. 1. 2025.2. Proti ve věci vydanému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasný odpor doručený soudu dne 27. 3. 2025, který následně podáním doručeným soudu dne 29. 4. 2025 odůvodnil tak, že nárok uplatněný v žalobě neuznává v celém rozsahu, když z opatrnosti vznáší námitku promlčení.3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:4. Výpisem z účtu žalobce vedeného u , právnická osoba, . žalobce doložil, že dne 28. 3. 2024 poukázal na účet žalovaného číslo účtu , č. účtu, částku 50 000 Kč. Žalobce dále výpisem z účtu žalobce vedeným u , právnická osoba, . doložil, že dne 10. 4. 2024 poukázal na již zmiňovaný účet žalovaného další částku 40 000 Kč. Žalobce tak celkem poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 90 000 Kč, když tato skutečnost nebyla ze strany žalovaného nikterak rozporována.5. Z emailové korespondence mezi účastníky, konkrétně z emailu ze dne 27. 9. 2024 soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovaným probíhala komunikace formou SMS či emailů ohledně požadavku žalobce na vrácení poskytnutých finančních prostředků. V citovaném emailu žalovaný pouze předkládá své vysvětlení, pro které dosud k vrácení zápůjček z jeho strany nedošlo (tvrzená péče o blízkého člena rodiny se zdravotními potížemi, marné přísliby zaplacení značných částek ve prospěch žalovaného ze strany stavebně developerské firmy), nicméně potvrzuje existenci dluhu ve výši 90 000 Kč vůči žalobci, který hodlá uhradit v týdnu následujícím po vedení této komunikace. I z následující písemné komunikace mezi žalobcem zastoupeným svým právním zástupcem a žalovaným je zřejmé, že žalobce žalovanému poskytl dostatečný časový prostor k vrácení zapůjčených finančních prostředků, když žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce obrátil na žalovaného písemnou výzvou ze dne 15. 1. 2025 s poukazem na skutečnost, že ani k datu zpracování této výzvy nedošlo ze strany žalovaného k vrácení částky 90 000 Kč na účet žalobce, přestože žalovaný před více než 2 měsíci před vyhotovením této výzvy žalobci přislíbil její úhradu. Žalovaný byl opětovně vyzván k zaplacení částky 90 000 Kč, a to nejpozději do 22. 1. 2025. Z připojené dodejky datové zprávy vzal soud za prokázané, že uvedená výzva k úhradě dluhu ze dne 15. 1. 2025 byla téhož dne dodána do datové schránky žalovaného. Z přípisu žalovaného , Jméno žalovaného A, ze dne 4. 2. 2025, označeného jako Věc: Sdělení k výzvě o zaplacení soud zjistil, že žalovaný znovu vyrozuměl žalobce prostřednictvím jeho právního zástupce o tom, že předpokládá úhradu dlužné částky nejpozději do 18. 2. 2025, když jako zdroj uvažovaných finančních prostředků k vrácení žalobci uvádí očekávané platby od svých klientů. Přes výzvy žalobce a opakované ujišťování žalovaného o plánované úhradě dluhu žalobci však žalovaný ničeho ani zčásti z poskytnutých zápůjček neuhradil.6. Jak vyplynulo mimo jiné ze vzájemné emailové korespondence stran, mezi těmito nebylo pochyb o tom, že žalobce se žalovaným uzavřeli dvě dílčí smlouvy o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014.7. Dle ustanovení § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, tak, aby ji využil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.8. Soud má na základě skutečností zjištěných z provedeného dokazování za prokázané, že žalobce coby zapůjčitel přenechal žalovanému – vydlužiteli ve 2 případech peněžní prostředky v celkové výši 90 000 Kč k libovolnému použití. Žalovaný si byl vědom svého závazku po čase vrátit peněžní prostředky v téže výši. V obou případech tak mezi účastníky řízení vznikla platně smlouva o zápůjčce. Přestože žalobce svou povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky na jeho účet v obou případech splnil, žalovaný svému závazku dlužnou částku v plné výši vrátit nedostál. Žalovaný je v prodlení se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty stanovené žalobcem v písemné výzvě ze dne 15. 1. 2025.9. Žalovaným vznesenou námitku promlčení žalobního nároku soud považuje za neopodstatněnou. Podle ustanovení § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle ustanovení § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle ustanovení § 611 o.z. promlčují se všechna majetková práva, s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.10. Podle ustanovení § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.11. Podle ustanovení § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.12. Podle § 2393 odst.1 o.z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.13. Žalobce mohl svá práva z titulu zápůjčky v obou případech uplatnit poprvé teprve v roce 2024 (ohledně první zápůjčky dne 10.5.2024 a v případě druhé zápůjčky dne 23.5.2024). Od uvedené doby do doby podání žaloby v této věci u soudu dosud promlčecí lhůta v trvání tří let neuplynula. Na závazek žalovaného vůči žalobci tak nelze pohlížet jako na promlčený.14. Nárok je důvodný. Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně příslušenství žalované pohledávky, kde bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s ustanovením § 2 vládního nařízení číslo 351/2013, sbírky v platném znění.15. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně procesně úspěšnému žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 4 500 Kč, náhradu nákladů právního zastoupení žalobce advokátem dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a to ve výši 4 700 Kč/úkon, za 5 úkonů právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 4. vyjádření ve věci samé ze dne 6.5.2025, 5. účast na jednání soudu dne 23.9.2025), náhradu za 5 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu cestovného za cestu právního zástupce žalobce ze sídla advokátní kanceláře do sídla soudu a zpět ve výši 6 229,158 Kč (780 km, spotřeba 6,3 l/100 km) dle § 13 odst.4 AT, náhradu za promeškaný čas v rozsahu 16 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst.3 AT a navýšení o 21 % DPH, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem této daně.