27 C 169/2025-30 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 48505Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze dvou smluv o úvěru uzavřených mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a to Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a Smlouvy o spotřebitelském úvěru č., hodnota, ze dne , datum, . Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splatit, neboť vyhodnotil informace získané od žalované před uzavřením předmětných smluv o úvěru. Tyto informace byly zaneseny do zákaznické karty ze dne , datum, a zákaznické karty ze dne , datum, .2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 23 142 Kč ve splátkách po 554Kč/týdně ( zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi společností , právnická osoba, , a žalovanou ). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce posouzena úvěruschopnost žalované na základě údajů uvedených žalovanou v Zákaznické kartě, z níž vyplývá, že žalovaná je zaměstnána, její příjem činí 21663 Kč měsíčně, bydlí s rodiči, její odhadované výdaje činí 3000 Kč měsíčně, a hradí splátky ve výši 3612 Kč měsíčně ( zjištěno ze Zákaznické karty ze dne , datum, ). Žalovaná uhradila z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru ze dne , datum, částku celkem ve výši 10 100 Kč ( zjištěno z přehledu plateb ).4. Dále bylo soudem zjištěno, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 33963 Kč ve splátkách po 821Kč/týdně ( zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi společností , právnická osoba, , a žalovanou ). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce posouzena úvěruschopnost žalované na základě údajů uvedených žalovanou v Zákaznické kartě, z níž vyplývá, že žalovaná pobírá příjem ve výši 12 288 Kč měsíčně, bydlí v nájmu a její odhadované výdaje činí 2000Kč měsíčně ( zjištěno ze Zákaznické karty ze dne , datum, ). Žalovaná uhradila z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, částku celkem ve výši 48500 Kč ( zjištěno z přehledu plateb ).5. Shora uvedené pohledávky za žalovanou byly na žalobce postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohy k této ). Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno ( zjištěno z dopisu Oznámení o postoupení pohledávky adresovaného žalované ). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ).6. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v , adresa, ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.7. V souladu se závěry soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.8. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením shora uvedených smluv o úvěru s žalovanou jakožto spotřebitelem řádně zkoumal schopnost žalované úvěr splácet. Z provedeného dokazování takový závěr dovodit nelze, neboť žalobce nepředložil soudu důkazy o tom, jakým konkrétním způsobem, na základě jakých konkrétních listin, byly ověřovány pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalované v době předcházející uzavření shora uvedených smluv, a k jakým konkrétním zjištěním ohledně pravidelných měsíčních výdajů žalované právní předchůdce žalobce po jejich ověření dospěl. Žalobce se nedostavil k ústnímu jednání soudu, soud jej proto nemohl poučit v souladu s § 118a o.s.ř. o nutnosti označit důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem, na základě jakých konkrétních listin byly ověřovány pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalované v době předcházející uzavření smlouvy. Nadto je třeba upozornit i na skutečnost, že částka odhadovaných měsíčních výdajů uvedená v Zákaznické kartě jako odhadované měsíční výdaje žalované, je částkou až neúměrně nízkou, která neodpovídá běžným potřebám spojeným s nutnými úhradami v souvislosti s bydlením, stravou a ošacením.9. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že v případě obou žalovaných nároků žalobce neprokázal, že by byla s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné na obě shora uvedené smlouvy o úvěru hledět jako na neplatné ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna vydat, tj. zaplatit, v rozsahu, v jakém zůstal dosud nezaplacen. Pohledávky za žalovanou ze shora specifikovaných smluv o úvěru byly na žalobce postoupeny, z čehož je nutné dovodit aktivní legitimaci žalobce ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Zároveň je ale nutné zohlednit, že v případě Smlouvy o úvěru , Anonymizováno, ze dne , datum, byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 20 000 Kč, z nichž žalovaná dosud zaplatila 10 100 Kč a zbývá jí tak doplatit 9900 Kč. Soud proto podané žalobě vyhověl co do zaplacení částky 9900 Kč. Z titulu Smlouvy o úvěru č., hodnota, ze dne , datum, byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaná z titulu uvedené smlouvy již zaplatila a z titulu uvedené smlouvy již proto není povinna platit ničeho. Žalovaná zůstala ve věci zcela nečinná, tvrzení žalobce nevyvrátila. Co do zbylé části žalobcem požadované částky byla podaná žaloba zamítnuta s ohledem na konstatování neplatnosti shora uvedených smluv, neboť co do zbylé částky se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.10. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem.