27 C 188/2025-31 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 344 953,03 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o hotovostním úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným.2. Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit. Vyšel z informací sdělených mu žalovaným a dále z lustrace v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a z interních databází. Byl zjištěn příjem žalovaného ve výši 32 000, který byl ověřen na základě nahlédnutí do transakcí na účtu žalovaného. Ohledně pravidelných měsíčních výdajů žalovaného vyšel žalobce z částky 4250 Kč, k níž dospěl na základě ekonomického modelu, a dále bylo žalobcem zjištěno, že v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru již měl jiné závazky, které měl splácet částkou 1901,86 Kč měsíčně.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:Žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobcem Smlouvu o hotovostním úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 397 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 6,99% ročně v 96 měsíčních splátkách po 6403,11 Kč při sjednaném pojištění a 5814,07 Kč bez sjednaného pojištění ( zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, datované dne , datum, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným a dále z výpisu z účtu vedeného na žalovaného ). Žalobce ověřil před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšel z informací od žalovaného a z interních databází. Byl zjištěn příjem žalovaného ve výši 32 000 Kč, který byl ověřen nahlédnutím na účet žalovaného, neboť žalobce vedl pro žalovaného běžný účet ( zjištěno ze Smlouvy o vedení účtu , Anonymizováno, , listiny označené jako „úvěruschopnost , Anonymizováno, a výpisu z účtu za období od , datum, do , datum, ). Dále bylo žalobcem před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným zjištěno, že žalovaný již splácel jiné závazky, a to splátkou ve výši 1901,86 Kč. Pokud jde o pravidelné měsíční výdaje pro účely posouzení úvěruschopnosti, tak tyto stanovil žalobce na základě interního ekonomického modelu částkou ve výši 4250 Kč ( zjištěno listiny označené jako „úvěruschopnost , Anonymizováno, ). Žalovaný z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru uzavřené s žalobcem uhradil částku 112 440,97 Kč (zjištěno z Historie úvěru , Anonymizováno, ). Žalovaný splátky úvěru řádně nehradil, žalobce proto od smlouvy odstoupil (zjištěno z dopisu – odstoupení od smlouvy ze dne , datum, adresovaného žalobcem žalovanému ). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ).5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ).6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.8. S ohledem na skutečnost, že v daném případě se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobcem jakožto poskytovatelem úvěru a žalovaným jakožto spotřebitelem, zabýval se soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud má za to, že nikoli. Žalobce sice zjistil a ověřil pravidelný měsíční příjem žalovaného, ale již se nezabýval zjišťováním a ověřováním konkrétních měsíčních výdajů žalovaného. Ohledně měsíčních výdajů žalovaného vyšel žalobce pouze z ekonomického modelu, a navíc velmi nízké částky, která ani neodpovídá výši běžných měsíčních výdajů např. spojených s bydlením. Zároveň je nutné zohlednit, že bylo žalobcem zjištěno, že žalovaný již před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru hradil jiné závazky, o to důkladněji se tedy žalobce měl před poskytnutím prostředků úvěru zabývat posouzením, zda žalovaný je schopen dalšího dluhového zatížení. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že ze strany žalobce v daném případě nebyla s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalovaného. Z výše uvedeného důvodu je nutné hledět na předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, a to v rozsahu, v jakém zůstal nezaplacen. Žalovanému byly žalobcem poskytnuty z titulu předmětné smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 397 000 Kč a žalovaný z titulu této smlouvy uhradil celkem částku 112 440,97 Kč, žalovaný má proto povinnost zaplatit žalobci částku 284 559,03 Kč jakožto zbylou část poskytnutých prostředků, které zůstaly žalovaným nezaplaceny. Soud tedy vyhověl podané žalobě co do zaplacení částky 284 559,03 Kč. Co do zbylé části žalobcem požadované částky byla podaná žaloba zamítnuta s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy, neboť co do zbylé částky se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.9. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce se nedostavil k ústnímu jednání soudu, a nemohl tak být soudem poučen ve smyslu §118 a o.s.ř. o nutnosti doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně současných měsíčních příjmů, výdajů a celkové majetkové situace žalovaného pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny, kdy je důkazním břemenem žalobce prokázat, že žalovaný je schopen zaplatit poskytnuté prostředky ve lhůtě požadované žalobcem a že taková lhůta je lhůtou přiměřenou poměrům žalovaného ve smyslu §87 zákona o spotřebitelském úvěru. Taktéž žalobce nemohl být poučen o tom, že v případě nedoplnění tvrzení a neoznačení důkazů ohledně současné majetkové situace žalovaného nese žalobce nebezpečí, že bude určena splatnost poskytnutých a dosud nezaplacených prostředků žalovanému ve splátkách v nízké měsíční výši. Žalovaný byl ve věci nečinný, k ústnímu jednání soudu se taktéž nedostavil. Soudu proto nezbylo jinak, než aby pro účely stanovení splatnosti vyšel z naposledy zjištěných poměrů žalovaného, tj. poměrů zjištěných žalobcem před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne , datum, . Za situace, kdy tehdy byl