27 C 407/2024-49 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 11 254,24 Kč s příslušenstvím ve formě úroku z prodlení. Žalovaná jistina představuje žalobkyní kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 55 639,76 Kč za období od , datum, do , datum, , která byla mezi účastníky dohodnuta ve smlouvě o úvěru č., hodnota, ze dne , datum, pro případ porušení povinnosti žalované z uvedené smlouvy.2. Žalobkyně uvedla, že posoudila před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splatit, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS a taktéž na základě prohlášení žalované. Byl zjištěn příjem žalované ve výši 15 000 Kč měsíčně a výdaje ve výši 4 410 Kč měsíčně. Příjem žalované byl ověřen pracovní smlouvou a výpisem z účtu. Z databáze SOLUS, insolvenčního rejstříku ani z výpisu z Nebankovního registru klientských informací nebyly zjištěny žádné skutečnosti bránící poskytnutí úvěru žalované. Ohledně výdajů žalované vycházela žalobkyně z údajů uvedených žalovanou, která uvedla jako své výdaje částku 1000 Kč měsíčně na bydlení, neuvedla, že by měla nějakou vyživovací povinnost a neuvedla ani to, že by splácela nějaké úvěry.3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru č., hodnota, na základě které byly žalované žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 55 000Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni poskytnuté prostředky spolu s odměnou za jejich poskytnutí ve splátkách po 4849 Kč měsíčně. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni na základě shora specifikované smlouvy částku 197 064 Kč. Dále se žalovaná zavázala v čl.6.5. smlouvy o úvěru pro případ, že po zesplatnění úvěru nezaplatí tzv. novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do úplného zaplacení (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. č., hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobkyní posouzena úvěruschopnost žalované na základě údajů uvedených žalovanou, podle nichž je žalovaná zaměstnána s příjmem ve výši 15000 Kč měsíčně a má výdaje na bydlení ve výši 1000 Kč měsíčně. Ohledně celkových měsíčních výdajů žalované vyšla žalobkyně z částky 4410 Kč měsíčně, když k výdajům za bydlení uvedeným žalovanou, připočetla částku životního minima ve výši 3410 Kč (zjištěno z formuláře Hodnocení klienta). Žalobkyně ověřila příjem žalované pracovní smlouvou a výpisem z účtu ze dne , datum, , z nichž bylo soudem zjištěno, že čistá měsíční mzda žalované za období předcházející uzavření smlouvy činila 15 109 Kč. Žalovaná své závazky ze smlouvy neplnila. Platebním rozkazem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j., spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 58 635 Kč s příslušenstvím ve formě úroku z prodlení v zákonné výši a úroku ve výši sjednané ve smlouvě, dále smluvní pokutu ve výši 14 249,76 Kč a dále byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (zjištěno z platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v , adresa, ze dne , datum, , č.j., spisová značka, ).5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.7. Předně soud uvádí, že platební rozkaz vydaný Okresním soudem v , adresa, ze dne , datum, , č.j., spisová značka, , kterým bylo vyhověno nárokům uplatněným žalobkyní z titulu shora specifikované smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou včetně nároku na úhradu smluvní pokuty kapitalizované žalobkyní za jiné období než je smluvní pokuta uplatněná žalobkyní v tomto řízení (vedeném pod sp.zn., spisová značka, ), nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159a zákona č.99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen jako „o.s.ř.“). Uvedené ustanovení totiž upravuje závaznost výroku rozsudku, nikoli závaznost posouzení předběžné otázky. Platnost smlouvy si soud (navíc pouze omezeně pro účely vydání platebního rozkazu) posoudil jen jako předběžnou otázku. Posouzení předběžné otázky nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté a nelze tak bez dalšího konstatovat, že pakliže soud shora specifikovaným platebním rozkazem vyhověl nárokům žalobkyně uplatněným z titulu téže smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky včetně nároku na úhradu smluvní pokuty ujednané v čl.6.5. smlouvy, zakládá toto překážku věci pravomocně rozhodnuté a tím i povinnost soudu vyhovět nároku žalobkyně na úhradu téže smluvní pokuty uplatněné pouze za jiné období. Navíc je potřeba zohlednit, že v době, kdy byl shora specifikovaný platební rozkaz vydán, nebyla zákonem stanovena povinnost soudu zabývat s z úřední povinnosti tím, zda poskytovatel úvěru s odbornou péčí posoudil před uzavřením smlouvy se spotřebitelem úvěruschopnost spotřebitele a závěry judikatury v tomto ještě nebyly ustáleny. V současné době jednak přímo ze zákona vyplývá povinnost soudu zabývat se z úřední povinnosti tím, zda byla před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost spotřebitele, a jsou již ustáleny i závěry judikatury v tom, že je třeba, aby se soud z úřední povinnosti zabýval otázkou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i v případě smlouvy o úvěru uzavřené se spotřebitelem za účinnosti předchozí právní úpravy s tím, že pokud soud dospěje k závěru, že nedošlo k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, konstatuje bez dalšího neplatnost smlouvy o úvěru a nárok poskytovatele úvěru na úhradu pouze těch peněžních prostředků, které byly spotřebiteli poskytovatelem úvěru poskytnuty a zůstaly spotřebitelem nezaplaceny.8. Soud má s ohledem na výše uvedené za to, že i v posuzované věci je nutné zabývat se jakožto předběžnou otázkou platností shora specifikované smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela z pozice spotřebitele. Je tedy nutné zabývat se tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovanou posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Soud dospěl k závěru, že nikoli. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovanou ověřila pouze příjem žalované, který činil cca 15 000 Kč měsíčně. Žalobkyně se nezabývala ověřením měsíčních výdajů žalované, vyšla z ničím nepodložené částky životního minima a nákladů na bydlení v žalovanou uvedené výši 1000 Kč měsíčně. V souladu s § 86 odst. zákona č.