27 C 72/2025-82 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 133989 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou. Žalovaná na svůj dluh z titulu výše uvedené smlouvy uhradila žalobci částku celkem ve výši 104416 Kč, zbytek dlužné částky žalovaná neuhradila ani přes zaslanou předžalobní upomínku.2. Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splatit. Tato byla žalobcem prověřena na základě výpisů z databází NRKI, SOLUS, výpisů z bankovního účtu a z prohlášení žalované jakožto dlužníka. Byl zjištěn čistý měsíční příjem žalované ve výši 50 000 Kč a měsíční výdaje ve výši 9566 Kč.3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 54,82% ročně ve 48 měsíčních splátkách po 5348 Kč ( zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou ). K poskytnutí prostředků úvěru ve výši 100 000 Kč došlo dne , datum, na účet č. , č. účtu, uvedený ve shora specifikované smlouvě o úvěru (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a z dokladu o vyplacení úvěru ). Žalovaná žalobci sdělila, že je zaměstnána, pobírá příjem ze zaměstnání ve výši 50 000 Kč měsíčně, splácí jiné závazky splátkou ve výši 3000 Kč měsíčně a hradí náklady na bydlení ve výši 2606 Kč měsíčně a náklady na dopravu ve výši 100 Kč měsíčně, k tomuto žalobce ještě mezi výdaji zohlednil částku 3860 Kč představující životní minimum (zjištěno z Hodnocení klienta ). Z přehledu transakcí na účtu č., Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalovaná obdržela od Soukromé základní dne , datum, a dne , datum, částku 46930 Kč, dne , datum, částku 61730 Kč a dne , datum, částku 57415 Kč. Z výpisů z účtu žalované za měsíc říjen 2020 bylo soudem zjištěno, že počáteční zůstatek prostředků na účtu žalované činil 3629,63 Kč a konečný zůstatek činil 363,84 Kč. Žalovaná z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru uzavřené s žalobcem žalobci uhradila částku 104416 Kč (zjištěno z Karty klienta ). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ).5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ).6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.8. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Soud má za to, že nikoli. Žalobce doložil přehled transakcí na účtu č., Anonymizováno, , na nějž žalovaná obdržela shora uvedené částky od subjektu Soukromá základní, tyto částky lze považovat za měsíční příjem žalované. Lze tedy konstatovat, že žalobce ověřil, že průměrný měsíční příjem žalované v době předcházející uzavření smlouvy odpovídal cca 50 000 Kč. Žalobce však neověřil výši pravidelných měsíčních výdajů žalované. Navíc měsíční náklady na bydlení ve výši 2606 Kč, sdělené žalovanou do formuláře Hodnocení klienta, se soudu jeví jako nepřiměřeně nízké a neodpovídající běžné výši nákladů na bydlení, které je třeba vynaložit. Z výpisu z účtu žalované za měsíc říjen 2020 poté vyplývá, že konečný zůstatek prostředků na účtu žalované za uvedený měsíc činil pouze 363,84 Kč, nebyl tedy ani ve výši, která by postačovala k úhradě sjednané měsíční splátky předmětného úvěru. Žalovaná navíc měla další závazky, které splácela splátkou ve výši 3000 Kč měsíčně, o to důkladněji se tedy žalobce měl před poskytnutím prostředků úvěru zabývat posouzením, zda žalovaná je schopna dalšího dluhového zatížení. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že ze strany žalobce v daném případě nebyla s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalované.9. Z výše uvedeného důvodu je nutné hledět na předmětnou smlouvu o úvěru ze dne , datum, uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna vydat, tj. zaplatit, a to v rozsahu, v jakém zůstal nezaplacen. Je však nutné zohlednit, že žalované byly žalobcem poskytnuty z titulu smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaná z titulu této smlouvy uhradila celkem částku 104 416 Kč. Žalovaná tedy uhradila více než činila žalobcem poskytnutá jistina úvěru, proto již žalovaná není povinna zaplatit žalobci ničeho. Žalobcem požadované sankce, odměny či poplatky nebyly mezi účastníky platně ujednány. Soud s ohledem na výše uvedené podanou žalobu zamítl.10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst.2 o.s.ř, když procesně úspěšným účastníkem byla žalovaná a měla by proto proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však zůstala ve věci zcela nečinná, náklady jí tedy nevznikly, a proto bylo soudem rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II rozsudku shora.