27 C 73/2025-45 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 111 227,70 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o hotovostním úvěru reg. č. , Anonymizováno, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne , datum, .Žalovaná z titulu výše uvedené smlouvy uhradila částku 188 772,30 Kč na jistině, dále částku 97 781,64 na úrocích a částku 13 500 Kč na pojistném.2. Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splatit, neboť vyhodnotil informace požadované a získané od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že pobírá měsíční příjem ve výši 27 000 Kč. Žalobcem byl podle doložených dokladů zjištěn průměrný měsíční příjem žalované ve výši 18 386 Kč. Výdaje žalované žalobce stanovil na základě statistických údajů ve výši 7 420 Kč měsíčně. Žalobce dále zjistil, že žalovaná má jiný závazek, který splácí částkou 3380 Kč měsíčně.3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaná uzavřela s žalobcem dne , datum, Smlouvu o hotovostním úvěru reg. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , na jejímž základě poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci s úrokem ve výši 7,9% ročně, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 4536,39 Kč ( zjištěno ze Smlouvy o hotovostním úvěru reg. č. , Anonymizováno, ). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobcem posouzena úvěruschopnost žalované na základě údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr ze dne , datum, , z níž vyplývá, že žalovaná je zaměstnána, její mzda činí 27000 Kč měsíčně. Žalovaná v žádosti uvedla, že bydlí v pronajatém bytě, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem (zjištěno z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru ze dne , datum, ). Příjem žalované byl ověřen pracovní smlouvou ze dne , datum, , z níž vyplývá, že tento činil 1025 EUR čistého měsíčně. Žalovaná splátky řádně nehradila a ocitla se tak v prodlení, proto žalobce od smlouvy odstoupil a vyzval žalovanou k úhradě zbylé části dluhu (zjištěno z dopisu ze dne , datum, ). Žalovaná z titulu výše uvedené smlouvy uhradila celkem částku 300 053,94 Kč (zjištěno z historie úvěru ).5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. V souladu se závěry soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.7. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou řádně zkoumal schopnost žalované splácet úvěr.8. Z provedeného dokazování lze mít za prokázané, že žalobce se zabýval posouzením majetkové situace žalované jakožto spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru, zjistil a dostatečně ověřil výši pravidelných měsíčních příjmů žalované. Pokud však jde o zjištění a ověření pravidelných měsíčních výdajů žalované, tak tyto podle názoru soudu dostatečně, tedy s odbornou péčí, žalobcem ověřeny nebyly. Žalobce uvádí, že ohledně stanovení výše měsíčních výdajů žalované vyšel ze statistických údajů, to je však podle názoru soudu nedostatečné. Navíc bylo zjištěno, že žalovaná bydlí v nájmu, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, a v době, kdy byla předmětná smlouva o úvěru s žalovanou uzavírána, měla žalovaná již jiný závazek. Bylo tedy na místě zabývat se mnohem důkladněji tím, zda je žalovaná schopna dalšího dluhového zatížení.9. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že žalobce neposoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna vydat, tj. zaplatit, pakliže zůstal nezaplacen. Z provedeného dokazování však bylo zjištěno, že žalované byly na základě shora uvedené smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalovaná z titulu shora uvedené smlouvy zaplatila celkem částku 300 053,94 Kč. Je tedy evidentní, že žalovaná prostředky, které jí byly poskytnuty, zaplatila, a není tak povinna již platit žalobci ničeho. Co do zbylé části žalobcem požadované částky proto byla podaná žaloba zamítnuta s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy, neboť co do zbylé částky se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná byla procesně úspěšným účastníkem ve věci, neboť podaná žaloba byla zamítnuta. Žalovaná by proto měla proti žalobci v poměrné výši právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však zůstala ve věci zcela nečinná, žádné náklady jí tak nevznikly, a proto bylo soudem rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II rozsudku shora.