30 C 325/2023-427 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se v tomto řízení domáhá zřízení nezbytné cesty ve smyslu § 1029 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to přes pozemky ve vlastnictví žalovaných, které jsou v žalobě označeny jako „služebné pozemky“. Cílem návrhu je umožnit žalobci přístup k jeho výlučně vlastněnému pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obci , adresa, , který je v katastru nemovitostí veden jako lesní pozemek o výměře 103 723 m². Tento pozemek není podle žalobce v současnosti přístupný z žádné veřejné komunikace, což žalobci znemožňuje jeho efektivní obhospodařování a plnění zákonných povinností vlastníka lesa podle zákona č. 289/1995 Sb., lesní zákon. Žalobce navrhuje zřízení nezbytné cesty v trase, která by vedla z veřejné komunikace (pozemek parc. č. , Anonymizováno, , ve vlastnictví obce , adresa, ) přes pozemky žalovaných, konkrétně parc. č. , Anonymizováno, (pozemek 1) a , Anonymizováno, (pozemek 2) ve vlastnictví žalovaného 1, parc. č. , Anonymizováno, (pozemek 3) ve vlastnictví žalované 2, parc. č. , Anonymizováno, (pozemek 4) a , Anonymizováno, (pozemek 5) ve vlastnictví původně žalované 3 , tituly před jménem, , jméno FO, , až k hranici lesního pozemku žalobce, kde se nachází jediný vhodný vjezd pro lesní techniku. Žalobce tvrdí, že navrhovaná trasa je jedinou reálně využitelnou možností, jak zajistit přístup k lesnímu pozemku, a to i pro těžší lesní techniku, přičemž šířka cesty by měla činit alespoň 5 metrů. Vzhledem k šířkovým omezením některých úseků navrhované trasy je nezbytné, aby cesta částečně zasahovala do služebných pozemků, a to v rozsahu cca 1–1,5 metru. Žalobce dále uvádí, že žádný z dotčených pozemků není zatížen věcným právem ve prospěch třetí osoby, a proto navrhované zřízení nezbytné cesty nemůže zasáhnout do práv jiných subjektů. Žalobce tvrdí, že žádná jiná alternativní trasa neexistuje a že navrhovaná cesta představuje jediné logické a technicky proveditelné řešení, které zároveň co nejméně zatěžuje vlastníky dotčených pozemků. Žalobce je ochoten poskytnout přiměřenou náhradu ve formě jednorázové úplaty, jejíž výši navrhuje určit soudem nebo dohodou s žalovanými. Před podáním žaloby se žalobce opakovaně pokoušel o mimosoudní dohodu, včetně nabídky odkupu části pozemku, směny pozemků či zřízení obligace, avšak žalovaní tyto návrhy bez věcného odůvodnění odmítli. Zejména žalovaná 3, která původně se zřízením služebnosti souhlasila, později změnila postoj a své pozemky nově oplotila, čímž fakticky zablokovala přístup k lesnímu pozemku. Žalobce je připraven nést veškeré náklady spojené s vyhotovením geometrického plánu, právním servisem i vkladem do katastru nemovitostí. Vzhledem k tomu, že veškeré jeho snahy o smírné řešení selhaly, nezbývá mu jiná možnost než se obrátit na soud. Pokud nebude nezbytná cesta včas zřízena, hrozí vznik škod na lesním pozemku i na pozemcích žalovaných, přičemž již nyní dochází k usychání stromů, které žalobce nemůže odstranit z důvodu nemožnosti přístupu lesní techniky.2. Žalobce ve své replice reaguje na vyjádření všech žalovaných, kteří shodně tvrdí, že žalobce má mít zajištěn alternativní přístup k lesnímu pozemku jinou cestou, než je cesta navrhovaná v žalobě, a že se domáhá pouze pohodlnějšího přístupu. Žalovaná 2 a 3 navíc namítají, že si žalobce nedostatek přístupu způsobil sám z hrubé nedbalosti, neboť v minulosti odmítl koupit pozemky, které nyní vlastní ony. Žalobce k tomu uvádí, že jedinou fakticky existující alternativní cestou je tzv. , právnická osoba, , jejíž právní charakter není zcela jasný, a která navíc neumožňuje přístup do celé části lesa, zejména do jeho východní třetiny. Ostatní údajné cesty, jako Západní, , adresa, vjezd, podle žalobce ve skutečnosti neexistují a jsou pouze představou žalované 3, přičemž v terénu nejsou ani patrné. Žalobce dále upozorňuje, že lesní pozemek je přirozeně rozdělen hlubokou strží s potokem, který znemožňuje přejezd lesní techniky mezi jednotlivými částmi lesa, a proto je přístup do východní části možný pouze ze severní strany přes služebné pozemky, jak navrhuje v žalobě. Pokud by měl jinou reálnou možnost přístupu, žalobu by nepodával. K námitce hrubé nedbalosti žalobce uvádí, že odmítnutí koupě dvou stavebních parcel za několik milionů korun, které by mu umožnily zřízení úzkého pruhu cesty, nelze považovat za nedbalost, neboť by šlo o ekonomicky neodůvodněný krok, přičemž zbytek těchto pozemků by pro něj byl nevyužitelný.3. Žalobce se ve své replice vyjadřuje ke všem tzv. alternativním cestám, které žalovaní označují jako možné přístupy k lesnímu pozemku, a systematicky vysvětluje, proč žádná z těchto cest není způsobilá zajistit přístup lesní technikou do východní části lesa. , právnická osoba, , která je jedinou fakticky existující vyježděnou cestou, vede od veřejné komunikace přes pozemky obce, státu a Lesů ČR až k jihozápadní části lesa, avšak kvůli hluboké strži s potokem, který protíná lesní pozemek, není možné se z ní dostat do jeho východní části. Tato strž je místy hluboká přes 10 metrů a tvoří nepřekonatelnou přírodní bariéru pro lesní techniku. Jižní vjezd, který žalovaná 3 označuje jako další alternativu, vede přes louku bez vyježděné cesty, která navíc není veřejně přístupná a v místě napojení na lesní pozemek je šířka lesa menší než 3 metry, což neumožňuje průjezd techniky. Navíc tato cesta končí po 40–50 metrech u strže nad potokem, čímž je její využití fakticky vyloučeno. Západní cesta, jak ji popisuje žalovaná 3, vede přes soukromé pozemky, kde není žádná patrná cesta v terénu, a její šířka je maximálně 2,5 metru, což je nedostačující. Severní cesta je podle žalobce pouhou lesní pěšinou o šířce cca 1,5 metru, která by vedla přes dva pozemky žalovaného 1, a navíc by znamenala zatížení jeho pozemků ve výrazně větším rozsahu než navrhovaná nezbytná cesta. Všechny tyto cesty by vedly přes pozemky jiných soukromých vlastníků, kteří by museli být zatíženi věcným břemenem, což je v rozporu s postojem žalovaných, kteří sami odmítají, byť minimální zatížení svých pozemků. Navíc by tyto alternativní trasy znamenaly výrazně delší přístupovou cestu, často přesahující 600 metrů až více než 1 kilometr, zatímco navrhovaná nezbytná cesta přes služebné pozemky žalovaných by vedla pouze cca 200 metrů od nejbližší veřejné komunikace. Žalobce také upozorňuje, že většina pozemků, po kterých mají vést alternativní cesty, se nachází v ochranném pásmu vodního zdroje I. stupně, zatímco služebné pozemky, které navrhuje zatížit, leží pouze v pásmu II. stupně. Závěrem žalobce konstatuje, že žádná z těchto alternativních cest neumožňuje přístup do východní části lesa, a proto je zřízení navrhované nezbytné cesty nezbytné nejen z hlediska efektivního hospodaření, ale i z hlediska ochrany práv vlastníka lesa.4. Žalobce se důrazně ohrazuje proti tvrzení žalované 2 a žalované 3, že si nedostatek přístupu k lesnímu pozemku způsobil sám z hrubé nedbalosti tím, že v roce 2019 odmítl koupit služebné pozemky 3, 4 a 5 od jejich tehdejšího vlastníka pana , jméno FO, . Žalobce nijak nepopírá, že mu byla nabídka učiněna, avšak upozorňuje, že se jednalo o nabídku na koupi celého souboru pozemků o výměře 3415 m² za částku 2.732.000 Kč, což byla cena výrazně převyšující hodnotu celého lesního pozemku, který žalobce pořídil za 1.050.000 Kč. Žalobce neměl zájem o koupi stavební parcely, kterou by nemohl jinak využít, a odmítnutí takové nabídky nelze považovat za nedbalost, natož hrubou. Navíc ani vlastnictví těchto pozemků by žalobci nezajistilo přímé spojení lesa s veřejnou komunikací, neboť mezi nimi a lesem se nachází ještě služebný pozemek 2 ve vlastnictví žalovaného 1, který by bylo nutné rovněž překonat. Žalobce rovněž upozorňuje, že žalovaní navrhují alternativní přístup přes pozemky jiných soukromých vlastníků, což je v rozporu s jejich vlastním odmítáním zatížení vlastních pozemků. Argument žalované 3, že žalobce měl dostatek finančních prostředků prostřednictvím svých obchodních společností, žalobce považuje za irelevantní a nadbytečný, stejně jako návrh na provádění důkazů k této otázce. Citace rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. , spisová značka, , je podle žalobce nesprávně interpretována, neboť se vztahuje na zřízení nezbytné cesty ke stavbě, nikoliv k nezastavěnému lesnímu pozemku, a navíc se týká situace, kdy žalobce odmítl koupit pozemek, na němž se cesta nacházela, což v tomto případě nenastalo. Žalobce se dále vyjadřuje k tvrzení žalované 3, že by mohl využít pozemek svého syna parc. č. , Anonymizováno, , avšak tento pozemek nesousedí přímo s lesem, je oddělen služebným pozemkem 2, a navíc není přímo napojen na veřejnou komunikaci. Přístupová cesta vede mezi zástavbou rodinných domů, je úzká a nevhodná pro lesní techniku. V případě využití této trasy by bylo nutné zatížit tři pozemky tří různých vlastníků, což je právně i technicky komplikované. Žalobce rovněž odmítá spekulace žalované 3 o ochotě jeho syna zřídit věcné břemeno, neboť tyto úvahy nejsou relevantní k předmětu řízení.