30 C 384/2024-31 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 31 500 Kč s příslušenstvím, která představuje postoupený dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 4. 2022 uzavřené s , právnická osoba2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k soudnímu jednání, ke kterému byl řádně předvolán, takže bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.3. Za smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 4. 2022 a připojených dokladů bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen v 78 pravidelných týdenních splátkách. Společně s částkou úvěru se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru v částce 1 500 Kč. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do data splatnosti 21. 10. 2023 poskytnuté peněžní prostředky nevrátil.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2024 včetně příloh bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.5. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 2. 2024 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě.6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v žalobě neuvedla dostatečná tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, byla usnesením ze dne 13. 3. 2025, č.j. , spisová značka, vyzvána k jejich doplnění. Žalobkyně ve stanovené lhůtě ani později ničeho nedoplnila, pouze se omluvila z jednání.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze z části. Žalobkyně v žalobě k posuzování úvěruschopnosti žalovaného pouze uvedla, že výše ověřeného čistého příjmu činila 39 774 Kč. Žalobkyně ani k výzvě soudu nedoplnila další skutková tvrzení týkající se posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, tedy zejména jakým způsobem byly porovnány příjmy a výdaje a další údaje o finanční a ekonomické situaci žalovaného, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Za takové situace nutno uzavřít, že spotřebitelský úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona č. 257/2016 Sb. a smlouvu je nutno považovat za neplatnou. Žalovaný jako spotřebitel je tedy povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu, která v daném případě činila 30 000 Kč, když žalovaný ničeho neuhradil. Ostatní nároky, jako je poplatek za poskytnutí úvěru a úrok z prodlení, tedy musejí být zamítnuty.11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto za situace, kdy se žalovaný řízení neúčastnil, nebylo tak možno zjišťovat jeho současné možnosti úvěr splácet, takže s přihlédnutím k jeho výši byla stanovena jednoroční lhůta k plnění, během které žalovaný může hradit ve splátkách ve výši dle jeho možností, případně je to dostatečný časový prostor, aby si finanční prostředky opatřil jiným způsobem, jako je pomoc od příbuzných či prodej majetku. Zároveň se jedná o lhůtu, která je přijatelná i pro žalobkyni jako věřitele, neboť se jedná o společnost, která podniká ve skupování dlužných spotřebitelských úvěrů, opakovaně neuvádí potřebné skutečnosti v žalobách ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaných a neúčastní se ani soudních jednání, takže musí počítat i s touto variantou lhůty plnění jejího nároku.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., za situace, kdy měla žalobkyně neúspěch v poměrně nepatrné části (jen poplatek a příslušenství), takže jí náleží plná náhrada nákladů řízení, která představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 260 Kč, odměna advokáta vzhledem k žalobě podané na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech se změnou pouze v několika skutečnostech podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 500 Kč, hotové výdaje dle téhož ustanovení za 3 úkony právní služby po 300 Kč a DPH podle § 137 o.s.ř. ve výši 378 Kč.13. O lhůtě k plnění ohledně nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.