31 C 115/2025-18 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 29 053 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené žalovanou žalobkyní dne , datum, pod č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila a žalovaná nereagovala na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:5. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s provizí pro zprostředkovatele ve výši 2 500 Kč a úrokem ve výši 27,28 % ročně (za předpokládanou dobu trvání smlouvy celkem 16 000 Kč), a to ve 40 týdenních splátkách po 1 150 Kč, přičemž první splátka byla stanovena na , datum, a poslední splátka byla stanovena na , datum, . (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, úvěrových podmínek, potvrzení o provedení transakce a tabulky umoření).6. Žalovaná svůj závazek nesplnila a poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem a úroky řádně a včas nezaplatila. Na svůj dluh uhradila pouze 2 301 Kč (zjištěno z tabulky bonity smlouvy). Dopisem ze dne , datum, proto žalobkyně úvěr zesplatnila. (Zjištěno ze zesplatnění pro smlouvu ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání.)7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaná řádně nesplnila. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalované.9. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele – viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018).13. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů o příjmech a výdajích, které jí žalovaná sdělila, přičemž však žalovaná uvedla, že má výdaje ve výši 8 370 Kč na bydlení, další své výdaje žalovaná uvedla ve výši 0 Kč. Žalobkyně ověřila výši příjmu žalované z jejích výplatních pásek, kdy zjistila průměrný měsíční příjem žalované ve výši 33 160 Kč, a dále předložila výpis z účtu žalované. Údaje o transakcích jsou (vyjma příjmu ze zaměstnání) vymazány, výpisy z účtu obsahují pouze celkové výsledky pohybů na účtu, kdy ve třech měsících předcházejících poskytnutí úvěru byly tyto výsledky následující:V měsíci dubnu 2024 bylo na účet žalované připsáno 198 905,20 Kč a odepsáno 198 820,95 Kč, počáteční zůstatek činil 3 003,09 Kč, konečný zůstatek činil 3 87,34, v měsíci dubnu tak měl účet kladný výsledek 84 Kč.V měsíci květnu bylo na účet žalované připsáno 164 112 Kč a odepsáno 165 398,34 Kč, počáteční zůstatek činil 3 087,34 Kč, konečný zůstatek činil 1 801 Kč, v měsíci květnu tak měl účet záporný výsledek ve výši - 1 286 Kč.V měsíci červnu bylo na účet žalované připsáno 118 390,85 Kč a odepsáno 116 937,15 Kč, počáteční zůstatek činil 1 801 Kč, konečný zůstatek činil 3 254,70 Kč, v měsíci červnu tak měl účet kladný výsledek ve výši 1 453 Kč.Jednak není zjištěno, jakého původu jsou finanční prostředky přicházející na účet žalované a několikanásobně přesahující její měsíční příjem, stejně tak není zjištěno, kam částky v takové výši z účtu žalované odcházejí. Kromě toho je ze zůstatků účtu zřejmé, že žalobkyni nezůstávalo dostatečné množství finančních prostředků ke splácení poskytnutého úvěru, kdy za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru žalobkyni měsíčně průměrně zbývalo 83 Kč, přičemž splátka úvěru činila 1 150 Kč. Žalobkyně tedy v době poskytnutí úvěru nemohla učinit závěr, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.14. S ohledem na výše uvedené nelze než dospět k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní k tvrzením, že posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna žalobkyni vydat, tj. zaplatit. V rozsahu dosud nezaplacené jistiny ve výši 25 199 Kč proto soud žalobě vyhověl, když s ohledem na shora uvedené žalovanou doposud poskytnuté plnění započetl pouze na jistinu.15. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, byla neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalované do splátek po 500 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou.16. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěch žalobkyně byl méně než poloviční, nicméně žalovaná zůstala v řízení zcela nečinná a žádné náklady řízení jí tak nevznikly.