31 C 197/2025-72 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 105 815 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne , datum, pod č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč. Z žalované částky činí částka 72 915 Kč dlužnou jistinu a dlužný úrok za poskytnutí úvěru, částka 499 Kč smluvní pokutu, částka 400 Kč náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, částka 32 001 Kč smluvní pokutu za každý den prodlení od , datum, do podání žaloby a částka 62 875,46 Kč úrok za poskytnutí úvěru ode dne , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 64,31 % ročně, a to ve 48. měsíčních splátkách po 3 793 Kč. Součástí smluvních podmínek bylo i ujednání o smluvní pokutě ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitne v prodlení, ujednání o náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, o smluvní pokutě ve výši 0,1 % za každý den, ocitne-li se žalovaný po zesplatnění úvěru v prodlení a o úroku za poskytnutí úvěru (Zjištěno ze smlouvy o úvěru a dokladu o vyplacení úvěru).5. Žalovaný svůj závazek nesplnil a poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem řádně a včas neplatil. Žalobkyně proto uplatnila své právo ze smlouvy a úvěr ke dni , datum, zesplatnila (Zjištěno z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, ). Na svůj dluh žalovaný uhradil pouze 22 758 Kč (Zjištěno z karty klienta).6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyní shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného.8. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.10. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele – viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018).12. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, z informací z registrů a rejstříků (NRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku), výpisů z bankovního účtu žalovaného a provedla scoring žalovaného. Z přiloženého Hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl čistý příjem ze zaměstnání ve výši 27 591 Kč a měsíční výdaje ve výši 9 720 Kč (tato částka zahrnuje životní minimum ve výši 4 860 Kč). Při určení příjmů žalovaného vyšla žalobkyně z výplatních pásek žalovaného za období prosinec 2022 až únor 2023 a z potvrzení o výši příjmu žalovaného. K posouzení výdajů žalovaného žalobkyně uvedla, že při hodnocení úvěruschopnosti vycházela zejména z údajů uvedených žalovaným. Žalobkyně dále uvedla, že nedisponovala žádným dokladem či potvrzením o výši nájemného či o nákladech souvisejících s bydlením. Podrobněji výdaje žalovaného žalobkyně nezjišťovala.13. S ohledem na výše uvedené nelze než dospět k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní k tvrzením, že posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobkyni vydat, tj. zaplatit. V rozsahu dosud nezaplacené jistiny ve výši 42 242 Kč proto soud žalobě vyhověl, když s ohledem na shora uvedené doposud poskytnuté plnění započetl pouze na jistinu.14. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, byl neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalovaného do splátek po 1 000 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou.15. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěch žalobkyně byl méně než poloviční, nicméně žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a žádné náklady řízení mu tak nevznikly.