31 C 217/2025-40 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 12 260 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne , datum, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 260 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně se z účasti omluvila, žalovaný nikoliv. Ve věci proto bylo rozhodnuto bez přítomnosti účastníků.4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:5. Dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách smluvní úrok ve výši 40 %. Jistinu úvěru měl žalovaný splatit nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou se žalovaný ocitne v prodlení. (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru). První splátka byla splatná dne , datum, ve výši 3 945,20 Kč (Zjištěno z potvrzení o schválení úvěru). Finanční prostředky ve výši 10 000 Kč byly zaslány na účet žalovaného dne , datum, (Zjištěno z potvrzení o provedené platbě). Žalovaný neplnil řádně podmínky sjednané smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou dluhu. Žalobkyně proto dne , datum, úvěr zesplatnila (Zjištěno z oznámení o zesplatnění zápůjčky). Žalovaný dluh neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne , datum, (Zjištěno z předžalobní výzvy a podacího archu , právnická osoba, ).6. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného.9. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele – viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018).13. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací z registrů a rejstříků (NRKI, BRKI, REPI, SOLUS, Insolvenčního rejstříku a Centrální evidence exekucí), poté provedla scoring žalovaného. Žalobkyně dále vycházela z dat ze systému Kontomatik, ze kterého dle svého tvrzení zjistila příjmy žalovaného ve výši 17 400 Kč a výdaje ve výši 8 100 Kč. Není však zřejmé, jak žalobkyně k tvrzení ohledně zjištěných výdajů žalovaného dospěla, z předložených listin nelze tento údaj ověřit a dojít k závěru, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru úvěruschopný.14. S ohledem na výše uvedené nelze než dospět k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobkyni vydat, tj. zaplatit. V rozsahu nezaplacené jistiny ve výši 10 000 Kč proto soud žalobě vyhověl.15. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, byl neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalovaného do splátek po 500 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou.16. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěch žalobkyně činil 63,45 % a její neúspěch 36,55 %. Po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu vznikl žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 26,9 %. Náklady řízení žalobkyně přitom činily 6 560 Kč a sestávají z vyměřeného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 1 620 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ze 3 tzv. režijních paušálů po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném v době učinění úkonu. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za úkon spočívající v doplnění žaloby ze dne 17.3.2025, neboť žalobkyně jen k výzvě soudu doplnila tvrzení a důkazy, které již měly být součástí žaloby. Žalobkyni je dobře známa zákonná úprava povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele i aktuální judikatura týkající se této problematiky. Žaloba však původně potřebná tvrzení a důkazy neobsahovala. Žalobkyně proto nemůže v rámci náhrady nákladů řízení těžit z neúplnosti vlastní žaloby.